Učitelé v Libereckém kraji patří k nejhůře placeným v České republice

Archiv
Verze pro tisk |

Důvodů je několik. Především velký počet malotřídek, důsledek kdysi neuváženého rozhodnutí ministrů školství jedné modré strany. Dále je to provedená reforma státní správy a samosprávy, v jejímž důsledku neubyli úředníci, ale navíc se stát vzdal zodpovědnosti za vzdělávání a výchovu a způsobil chaos v organizaci a řízení tohoto rezortu.


Máme dneska školy obecní (např. základní školy), školy krajské (např. střední školy), školská zařízení přímo řízená státem (např. dětské výchovné ústavy), platy všem pracovníkům jdou však ze státního rozpočtu.


Každý kraj má však jiné složení škol. Kromě malotřídek jsou například problémem našeho kraje ještě školy finančně náročné, např. sklářské či malá sportovní gymnázia. Vzniklo nám tak čtrnáct školských soustav. Toto mají na svědomí ministři školství jedné strany růže. Už nevěřím politikům těchto stran, že školství je pro ně prioritou.


Peníze do krajů jsou rozdělovány tzv. agregovanými normativy. To znamená, že každý kraj dostane finance podle počtu žáků, studentů určitého věku.


Další zakopaný pes. V těchto financích jsou i peníze na zařízení, která se starají o děti ve volném čase – DDM, školní družiny, ZUŠ atp. Jestli klesají počty dětí celkově, stává se problémem stejný počet dětí, které do těchto zařízení chodí. Srozumitelněji - méně peněz na platy, stejný, ale třeba v ZUŠ a DDM větší počet dětí, které tato zařízení obsluhují.


Školské odbory v Libereckém kraji se s touto situací nechtějí smířit. Jde nám nejen o platy pedagogů ( i nepedagogů), ale vadí nám právě to, že ve volném čase by se měl někdo o děti postarat, nabídnout jim i jeho smysluplné využití. Nevidíme řešení pouze v tom, že chybějící peníze by měli zaplatit objednatelé těchto služeb – rodiče. Na řešení těchto problémů se musí podílet kraj, ale i každá obec. Musím říci, že zástupci kraje se o to snaží, problém spíše vidím ve školské politice obcí, které často v těchto problémech rozhodují politicky.


Do očí bijící je třeba „výběr“ ředitelů škol v České Lípě, neochota komunikovat právě třeba se školskými odbory ze strany vedoucí odboru školství v Novém Boru, atd. My ještě pořád věříme, že děti jsou bohatstvím celé společnosti.


Mgr. Jaromír Dvořák


Předseda OR ČMOS PŠ Česká Lípa

Nahoru