Zajímavý je i text na oficiálních internetových stránkách ČR, jež je věnován právě trampingu - http://www.czech.cz/cz/ceska-republika/souziti-s-prirodou/uniky-do-prirody/tramping
Toto hnutí letos slaví 90 let své existence. Přežilo mnoho jedinců, organizací i celých vlád, které se ho snažily různými způsoby zrušit. Ať už to byl nechvalně proslulý Kubátův zákon nebo komunistická vláda a STB. Ovšem opravdoví ochránci přírody věděli a vědí, že trampové přírodě neškodí. Naopak, uklízejí po lesích odpadky, co zde zanechávají někteří turisté, cyklisté nebo jiní pseudotrampové.
Trampové v novém tisíciletí nemají snadnou cestu. Lesů a volně přístupné krajiny ubývá v zájmu výstavby dálnic, průmyslových a nákupních zón. Jejich zkušenosti však praví: “Kde je rozum a vstřícný přístup, fungují i věci zdánlivě nemožné“.
A tak tramping funguje i v tomto, pro něj nelehkém, čase.
Bohužel poslední dobou to vypadá, že trampům na Českolipsku zvoní hrana. Opět se opakují scény z dob totalitních, kdy policisté přicházejí na trampské kempy a žádají občanské průkazy nebo na lesních cestách bezdůvodně legitimují ty, kteří svým vzezřením trampa připomínají. Samotné policisty by to však nenapadlo. Děje se tak na popud archeologického pracoviště muzea v České Lípě (VMG Česká Lípa), které údajně bojuje za zachování historicky cenných usazenin na “dnech“ skalních převisů. Avšak mnoho lidí z odborných i neodborných kruhů se dívá na tyto události nikoliv jako na boj za archeologicky cenná naleziště, ale jako na osobní boj jednotlivce mířený proti trampům.
Poukazují na to i fakta, že zaměstnanec VMG Česká Lípa - p. Jenč - angažující se v tomto tažení mimo to, že nemá potřebné archeologické vzdělání, spolupracuje s tzv. detektoráři, kteří jsou mnohými renomovanými archeology považováni za narušitele archeologických památek č.1. Stejně tak nectí archeologickou etiku a podává médiím vcelku podrobné informace o archeologických nalezištích. Výsledkem této jeho činnosti je mnoho článků v tištěných i internetových novinách, kde se veřejnost (tím i hledači pokladů a “detektoráři“) dozvídají o vcelku přesných lokacích, názvech a počtech detektorářsky zajímavých míst. Tyto zprávy jsou k zaslechnutí i na mnoha rozhlasových stanicích.
Články jsou zároveň zcela záměrně psány tak, aby neopodstatněně očernily trampské hnutí a ukázaly jej jako nesmlouvavé ničitele archeologických nalezišť a přírodního bohatství. Opak je pravdou. Trampové se pokoušejí spolupracovat se všemi dotčenými institucemi a rozumní ochránci přírody s nimi také spolupracují. Pořádají lesní brigády a úklid. Např. na poslední brigádě bylo ve spolupráci s Lesy ČR vysázeno v jedné lokalitě 80 sazenic jedlí, nasbíráno 13 pytlů odpadků a opravena turistická cesta, aby se zabránilo další erozi půdy. Dále trampové šíří, nejen v celostátním trampském časopise, ale i mezi sebou a na webových stránkách osvětu, včetně poučení o ochraně nalezišť a sedimentů ve skalních výplních.
Proč tedy zmíněné arch. pracoviště rozesílá demagogické očerňující zprávy o škodlivosti trampingu přírodě i archeologii? Proč stejné pracoviště manipuluje s veřejností a iniciuje i pro archeologii škodlivé články v novinách a rozhlasu? Jedná se tedy o tažení za záchranu cenných lokalit nebo o osobní boj proti trampům?
Jeden z Českolipských trampů dodává:
“Archeologie je zcela nový aspekt v trampském životě. Když naši dědové zakládali někde kemp (místo k noclehu), bylo zapotřebí dohodnout se jen s polesným a tím bylo vše v pořádku. Nikdo netušil, že za pár let přijdou ke slovu chráněné oblasti, národní parky a nakonec i archeologie. Všechny věcné argumenty ctíme! Za jedince se samozřejmě zaručit nemůžeme, ale to je známý fakt, bez kterého by nemohly fungovat žádné spolky, sdružení, ba ani politické strany, protože nikdy nevíte, jak se jedinec zachová. Přesto, nebo právě proto se trampské hnutí jako takové snaží velice aktivně šířit osvětu. Ta zmiňuje, jak se chovat na lokalitách, kde hnutí funguje již desítky let, a nyní se ukázalo, že jde o arch. naleziště atd."
Přesto, že by nás někteří lidé nejraději neviděli, tramping tu je, je součástí kulturního dědictví a nelze se ho teď snažit zakazovat nebo vymýtit. Je na všech zúčastněných stranách, aby se dohodly na nějaké rozumné spolupráci. Spolupráce je ale právě to, co s archeologickým pracovištěm v českolipském muzeu nefunguje. Jednostranný pohled tamních pracovníků je nebývale zarputilý, a tak neváhají věnovat svůj čas svolávání policie, psaní zpráv a článků, v nichž líčí trampy jako nespolupracující nepoddajné ničitele. Sám jsem s p. Jenčem mnohokráte komunikoval přes e-mail a snažil se dohodnout nějaký kompromis - marně. Díky těmto zkušenostem nabývám názoru, že dohoda podle VMG ČL vypadá přibližně tak, že trampové odkývají ukončení svých aktivit, zapomenou na devadesát let tohoto hnutí a půjdou si v klidu sednout domů k televizi.