V minulém prvním putování naše kroky směřovali na horu Jedlovou a hrad Tolštejn. Jistě si většina z vás říkala, že to není tak úplně část Českého Švýcarska. Není. Já však do této krásné oblasti počítám i celý Šluknovský výběžek. To jen tak pro ujasnění.
Sešli jsme tedy od zříceniny zpět k nádražní budově. Nyní máme dvě možnosti. Buď se osobáčkem vrátit zpět domů a jít si lenivět do svého křesla – nebo! Nebo nasednout na vlak jedoucí opačným směrem a přes Rybniště pokračovat do Krásné Lípy. Do místa, kde největší atrakcí je bezpochyby Dům Českého Švýcarska. K tomu se však dostaneme.
Hlavní nádraží leží poměrně z ruky. Máme-li štěstí na počasí, nevadí to. Projdeme se loukami a sejdeme do města. K náměstí přicházíme ze strany, která je významná hlavně tím, že se zde nachází jedna z dominant města – kostel sv. Máří Magdalény, jehož dnešní barokní podoba pochází z 18. století. Centrum města pak zdobí hned několik dalších zajímavých objektů, které stojí za zmínku.
Příjemným odpočinkovým místem je moderní kašna, která využívá nejnovější technologie, a proto gejzíry vody létající vzduchem všemi směry přitahují hlavně nejmenší pozorovatele. Sednout se dá i pod mohutnou lípu uprostřed náměstí. K té se můžeme dostat přes most. Pozor, jedná se pouze o velmi nízký kamenný most, pod nímž na první pohled žádná řeka neteče. Opak je pravdou, Křinice totiž v tomto místě podtéká náměstí a na povrch vylézá až o několik set metrů dál.
Ještě předtím, než se vydáme na prohlídku Domu Českého Švýcarska, můžeme se zastavit v jedné ze dvou cukráren nebo, a to je jistě poutavější nabídka, v nově otevřené prodejně Křinického pivovaru, kde podávají pivo Falkenštejn. Po občerstvení vyrážíme vstříc prohlídce Domu. V jeho bezprostřední blízkosti leží nově postavený komplex Lípa resort. Zahrnuje celkem tři budovy – tři možnosti ubytování, každá jinak cenově dostupná.
Prohlídku Domu Českého Švýcarska bych rád spojil i s některými informacemi o Národním parku, které byste mohli zužitkovat při vašich putováních tímto kusem Země. Občas možná zabřednu do vzdálenější historie, tak se toho nelekejte.
Národní park, dalo by se to tak říct, momentálně prochází obdobím puberty, neboť od jeho založení uplynulo 14 let. Samotný georeliéf, samotní živočichové, samotné rostliny a samotné skalní útesy jsou tu však stovky let a mapují vývoj povrchu naší planety. 80 km2 nádherné přírody je z většiny pokryto lesy, ve kterých dnešní době dominuje hlavně smrk ztepilý. Dříve však dominoval buk lesní.
Co se týče osídlení, tak jedinou vesnicí na území parku je obec Mezná, jež přináleží ke Hřensku. V blízkém okolí parku se však nachází husté osídlení. Nejbližším větším městem je Děčín a na severu Rumburk s Varnsdorfem. První zmínky o osídlení v oblasti saských a českých lesů pochází už z mezolitu, zprávy máme i ze starověku. V období středověku jako by se oblast vylidnila. Velký přísun obyvatel a především turistů a poutníků se odehrával na počátku 19. století, tedy v období romantismu. Jaká náhoda, že nejslavnější romantický obraz od Caspara Davida Friedricha, kde stojí „poutník nad mořem mlhy“ je vlastně obrazem Českosaského Švýcarska. Přikládám obrázek:
Expozice Domu Českého Švýcarska je hodně zaměřena na živočišné druhy žijící v parku a zvláště pak na ty ohrožené. Jsou jimi ledňáček, nacházející se přímo v logu národního parku – dále pak sokol stěhovavý nebo čáp černý. Z větších zvířat pak nutno zmínit rysa ostrovida, ten se zde pravidelně rozmnožuje. Vhodné podmínky pro život v parku mají netopýři (vápenec, netopýr velký,…). Správa parku se již delší dobu snaží o navrácení lososů do místních toků. To má v rukou ale matka příroda.
Ve zkratce jsme tedy prošli úvodní část expozice, která se nachází hned za pokladnou. V tomto patře si můžeme ještě zkusit virtuální let balónem nad labským korytem. Po přistání sestoupíme do spodního patra, kde je prohlídka věnována především historii vzniku povrchu národního parku. Možné je zde zhlédnout zajímavé informační video o geomorfologických dějích. Bohužel v těchto věcech nejsem natolik zběhlý, abych vám je mohl z fleku popisovat.
Teď se dostáváme k zlatému hřebu celé prohlídky. V přízemí se nachází i malý promítací sál, kde každou půlhodinu běží snímek o Českém Švýcarsku s názvem „Krajina tajemství“. Video se mi podařilo nalézt na youtube:
Krajinu tajemství naprosto miluji. Vždycky, když mi je nejhůř, pouštím si to dokola a dokola. Unikám do jiného světa, který je přitom od mého domova vzdálen třicet kilometrů. Možná právě proto mám tenhle kus Země tolik rád a snažím se vám jej přiblížit, v co možná nejhezčím světle. Snad se mi to bude nadále dařit.
Film skončil a my Krásnou Lípu opouštíme s taškou suvenýrů z Domu Českého Švýcarska. Pomalu už se stmívá, poslední vlak domů nestíháme. Co teď? Napadá mě místo, kde bychom mohli strávit noc. Není odsud moc vzdáleno, je to jedné moc pěkné údolí, takže se setkáme tam.
