Pavel Peřina

3.5.2010 12:30 | Rudolf Živec

Komentářů: 1

• Styl

| | Více

S českolipským podnikatelem a odborníkem nejen na podlahy, Pavlem Peřinou si povídal Rudolf Živec.

Co jste chtěl dělat jako malý?
Vzhledem k tomu, že jsem si velmi rád hrál s autíčky, se veškerá má přání v dětství točila kolem automobilového průmyslu. Nejdříve jsem si velmi přál být závodníkem, následně, když jsem začal autíčka zkoumat a rozebírat, bylo mým přáním a snem stát se automechanikem. A jako každý malý kluk jsem si přál stát se popelářem, neboť jsem si velmi přál celý den jezdit na popelářském autě. Nakonec mi osud určil stát se strojařem, vystudoval jsem strojní průmyslovku v České Lípě.

Co Vás přivedlo právě k podlahám?
S kamarádem jsme začali podnikat na základě jednoho telefonu, ve kterém se ozvalo „pojďte dělat podlahy“ a já si řekl, že by to mohlo být ono. Bavilo mě dělat poctivou kvalitní práci, za kterou si vás lidé váží. Bavilo nás měnit interiér a sledovat, jak malá změna dokáže učinit lidi šťastnějšími. Čím déle to děláme, tím nás to více baví. V dnešní době je mnohem větší výběr a možnosti a i my se neustále vzděláváme.

Jak dlouho už podnikáte? Jaký vidíte rozdíl v podnikání na začátku a nyní?
Podnikám od srpna roku 1993, takže 17 let, letí to. Začátek byl snadný, stačilo mít živnostenský list, pár peněz do začátku a velkou chuť pracovat. Koupil jsem si sadu čisticích prostředků a začal jako obchodní zástupce. Podlahy jsem začal dělat až od roku 1999. V pronajatém krámečku v Sokolské ulici v České Lípě s vypůjčenými vzorky jsme otevřeli první provozovnu. Po dvou letech jsme si otevřeli velkoobchodní sklad na Děčínské ulici. Práce neustále přibývalo. Čím více jsme položili podlah, tím více jsme měli referencí a lidé si nás rádi vyhledali, za což jim děkujeme. Podařilo se nám zrealizovat velké množství zakázek v zahraničí, a to nám rozšířilo obzory. Pracovali jsme pro hotely v Irsku, Anglii a Rakousku.
V roce 2006 jsme se rozhodli otevřít Interiérové centrum Piánka, které nabízí komplexní služby při zařizování a vybavování interiérů. Naším cílem je, aby zde zákazník pod jednou střechou pořídil většinu interiérového vybavení od podlah až k nábytku. Myslím si, že podnikání v dnešní době je daleko složitější – víc papírování, víc starostí, větší konkurence.

V čem jste jiní?
Jsme jiní v přístupu k zákazníkům. Naši zaměstnanci jsou vyučeni v oboru a praxi získávají přímo u nás, a to už od školy. Snažíme se je vychovat tak, aby byli na své řemeslo hrdí. A možná právě proto nemáme problémy s fluktuací zaměstnanců. Jsme rodilí Českolipáci s vlastní provozovnou a telefonními čísly, která platí už deset let. Mrzí mě, že si někteří lidé neuvědomují, že řemeslné práce mají svěřovat skutečným odborníkům. Stále více se nám stává, že musíme opravovat cizí práci, kterou provedli nekvalifikovaní „podlaháři“. Možná vlastně stačí říct jenom jedno slovo: záruka.

Co se Vám líbí na České Lípě a co naopak nelíbí?
Mám rád opravené a zrekonstruované domy, ulice. Líbí se mi, že nejsme lhostejní k památkám. Jsem šťastný, že moje děti mohou navštěvovat různá sportovní zařízení, jako je zimní stadión nebo plavecký bazén, a nejenom sportovní, ale i zájmové kroužky, kterých tu je víc než dost.
Co se mi nelíbí? Nemám rád lhostejné pejskaře, kteří si po svých miláčcích neuklízí. Štve mě politika. Myslím, že je tu příliš hypermarketů na jednom místě. A to už raději stačí…

Co volný čas, je nějaký a jak ho trávíte?
Volného času mám velmi málo. Možná moc pracuji. Každou volnou chvilku se snažím trávit se svou rodinou. Občas si zajdu na tenis nebo do bazénu. Rádi trávíme čas na chalupě u rodičů. S mladší dcerou jezdíme na taneční soutěže, což mi dělá obrovskou radost.

Co Vy a kultura?
Mám rád kino, rád sleduju aktuální filmy, i když teď jsou to spíše pohádky, na které chodím se svými dcerami. Jsme rádi za kino Crystal, ve kterém nám je dobře.

Jaký je Váš oblíbený film, hudba a co rád jíte?
Mám spousty oblíbených filmů, především české komedie, ze kterých neustále čerpám. Jmenovitě třeba: Marečku podejte mi pero, Pelíšky, Dědictví aneb kurvahoši… atd.
Rád poslouchám cokoli, nejsem vyhraněným posluchačem. A co rád jím? Asi všechno, jsem vděčný strávník.

Děkuji za rozhovor  
Rudolf Živec