Václav Kozuk – 2. část
V minulé části vzpomínal syn Václava Kozuka, tentokrát vám představíme dosud nasbírané střípky kariéry novoborského bubeníka. Václav Kozuk evidentně zahájil kariéru v Jupiteru – podle nejstarších dostupných fotek od Petra Živsy někdy v roce 1966 nebo 1967. Jupiter hrál třeba Dědečkova ducha a Psychiatrický prášek od Olympiku, Moniku od Mefista nebo San Francisco, které pro Scotta McKenzieho napsal John Phillips z Mamas and Papas.
V rozmezí let 1969-1972 pak fungoval Explorer 2, nazvaný podle americké družice, který si údajně musel už na samotném počátku normalizace po zásahu okresní organizace KSČ změnit jméno na Exploze 70. V roce 1971 navlékl zelený stejnokroj – což bylo ostatně osudné pro většinu členů Exploze, kteří zrovna končili svá studentská či učňovská léta – bubeník/kapelník Jaroslav Hach a kapela narychlo svolala konkurz, po němž se za bicí usadil právě Václav Kozuk. Skupina tehdy hrála v sestavě Jiří Rak (zpěv), Jiří Vinduška (baskytara) a Karel Mráček (kytara). Ve vzpomínkách padlo i jméno Vlasty Krále. Jiří Vinduška prozradil, že Václav Kozuk dokonce napsal sloku k původní písni Autobus – „Když ráno vstávám / snídani nemám / co dělat mám? / dám si dva grogy /a do práce pospíchám“.
Další skupinou, v níž bubnoval, byl Clavus – jak jsme vyrozuměli, šlo vlastně o přejmenovaný a modernizovaný Jupiter – a ten hrál v obsazení Vlastimil Záklasník (zpěv, kytara), Milan Kudelka (zpěv, kytara), Milan Štafl (doprovodná kytara), Karel Bláha (baskytara), Láďa Vávra (trubka). Milan Kudelka si vzpomněl i na dva kousky z repertoáru: oplodňovák I’d Love You to Want Me od Loba a Kozukovo pěvecké číslo Balla Balla, původně od německé skupiny Rainbows z roku 1966. V roce 1975 přišel za klávesy sedmnáctiletý gymnazista Pavel Čapek, Milana Kudelku později nahradil zpěvák Alexej Novotný.
Z téhle doby pochází i jedna úsměvná vzpomínka, kdy mladí kluci, kteří pomáhali muzikantům nosit bedny, vyhecovali Vlastimila Záklasníka, aby vystrčil do publika holý zadek.
Od roku 1983 hrálo po okolí kvarteto zatím neznámého názvu ve složení Kozuk, ing. Pavel Kubáň (kytara) z Kunratic, Petr Švajcr (baskytara) a Bořek Poláček (klávesy), dříve člen liberecké skupiny Pastevci. Petr Švajcr byl z Polevska a zabil se na motorce.
Po odchodu zakladatele Clavusu Vlastimila Záklasníka existovala formace v sestavě Kozuk, Novotný, Poláček, Milan Anděl (baskytara), Karel Mráček (kytara) a Kozukův kolega z Jednoty Alois Závěta (saxofon) pod názvem Skupina Aloise Závěty. V repertoáru měla kupříkladu Belfast, který proslavili Boney M, Breaking the Law od Judas Priest, Schelingerův Špenát a něco od Olympiku. Nejčastěji se hrálo ve Sloupu, Chotovicích, českolipské Unionce a Starých Splavech, a to nejen o víkendech, ale i ve všední dny večer! Jako barová kapela museli umět i spoustu nerockové hudby, takže podle vzpomínky Lexy Novotného interpretovali třeba i lidovky nebo tango – zkrátka podle potřeb posluchačů. Skupina také prý jednou vystupovala na nějaké schůzi KSČ
v českolipském hotelu Merkur, seděla za závěsem, před kterým se odbývalo řečnění, a vesele se bavila, když tu k nim přiletěl rozčilený ředitel Merkuru, ať koukají sklapnout, nebo on z toho bude mít průšvih. Bořek Poláček, který tehdy podle vzpomínek fungoval jako elektrikář v Uranových dolech ve Stráži, mu na to měl údajně říct: „No bóže, tak půjdeš dělat k nám.“ Po odchodu Bořka Poláčka se za klávesy postavil Petr Flener, který – nejde-li jen o shodu jmen – pracuje jako ředitel jednoho úseku na centrále ČSSZ. Zajímavé muselo být i vystoupení Závětovy skupiny pro vietnamskou svatbu. Do Unionky se tenkrát sjelo na tři sta občanů vietnamské národnosti a kapelu natáčeli na kameru a rovnou ji i promítali na plátno na zdi. Muzikanti na to koukali s otevřenou pusou.
Velmi chudé, dalo by se říci přímo nulové, jsou informace o kapele Connie & The Spirits, kde pouze dva lidé na fotkách kromě Václava Kozuka určili Karla Mráčka, Stanislav Linhart pak upozornil, že jedním
z kytaristů je Luboš Šlupka Schneider, který s ním hrál ve formaci Exodus.
Nemnoho toho víme i o skupině Paragraf. Obsazení bylo následující – Kozuk, Tomáš Rak (kytara), Petr Baumgartner (baskytara), Jan Suchý (klávesy) a jeho žena Jana (zpěv). Nejspíš poslední hudební štací Václava Kozuka bylo podle vzpomínky Jaroslava Hacha jazzověji orientované Studio R Oty Němečka (v sestavě bylo mj. čtvero dechových nástrojů). Na osiřelou bubenickou stoličku po něm nastoupil právě Jaroslav Hach, s nímž ho pojilo dlouholeté „alternování“ v různých skupinách.
Václav Kozuk nebyl žádný disident, od svých dvaceti let byl členem strany, i když pohled do jeho kádrových materiálů napovídá, že jeho činnost spočívala maximálně asi tak v placení příspěvků a účastech na školeních. Podle vzpomínek byl také velký šprýmař. Nosil dlouhé kudrnaté vlasy a po jednom školení mimo okres šli na zábavu, kde si ho tamní chasníci pletli s ženou a chodili pro něj, aby si šel zatancovat. Šel, jen aby byla legrace. Bořek Poláček dal pro změnu k lepšímu historku, že ve Sloupu v Nároďáku Václav Kozuk za bicími po dvou dvoudeckách rumu zpíval Smoke on the Water od Deep Purple jen v kozačkách a ve spodním prádle. Obrazový záznam k naší velké lítosti neexistuje.
Milan Bárta
Václav Kozuk (1948-1990)
bicí ve skupinách Jupiter, Exploze 70,
Connie & The Spirits, Clavus, Paragraf,
Skupina Aloise Závěty, Studio R Oty Němečka.
Nahoru
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.