Sklu se věnoval i otec Michala Vlčka – byl hlavním technologem Crystalexu. „Pro mě ale byla VŠE přirozenou volbou, bavila mě matematika. Dnes se však kromě čísel musím zajímat i o výrobu. Řeším nákup materiálu, snažím se dobře porozumět technologiím. Někdy je to velká alchymie.“ (První část naleznete zde.)
Firmu tvoří šest podílníků, Michal Vlček je obchodní ředitel, pět dalších jsou umělci, kteří vedou pět různých dílen. Počet lidí se často mění - podle zakázek. Chvíli řešili, jak svou akciovku pojmenovat. „Nechtěli jsme, aby se to jmenovalo jako nějaká fabrika, jsou to přece studia, takže z toho vyplynul Kolektiv,“ upřesnil Michal Vlček.
Sál v sídle Kolektivu by se měl minimálně dvakrát ročně stávat centrem kulturního dění v Boru. Svou činnost zahájil povedeným společenským večerem v rámci IGS. Pro tento večer byl také mimo jiné vyroben hudební nástroj zvaný Cristal Baschet, který je opravdová rarita.
Přiznám se, že jsem si podobný nástroj nedokázal představit, takže jsem doma sháněl informace a narazil i na rozhovor s Lenkou Morávkovou, která s nápadem přišla. Zde její vysvětlení:
„Nástroj v Novém Boru konstruoval španělský umělec Martí Ruids, který už léta spolupracuje se stařičkými bratry Baschetovými, kteří jsou jedněmi z pionýrů elektroakustické hudby, současníci Johna Cage či Stevea Reicha. Cristal Baschet má téměř tři oktávy a celotónovou stupnici. Oproti klasickému Baschetu je orientovaný vertikálně a rozevřený jako velký vějíř v akvamarínové a žluté barvě, hraje se na něj ve směru nahoru-dolů. Baschetové vždy konstruovali objekty - nástroje s filozofií, že mají být neelitářské, takže na ně může hrát každý bez jakékoliv hudební zkušenosti nebo praxe.“
Nabízím video pro vaší představu, co je to Cristal Baschet:
Už při vystupování z auta jsem si všiml plakátů zvoucích na výstavu Miroslava Čermáka. Podle Michala Vlčka se jednalo o největší expozici od úmrtí tohoto nezapomenutelného umělce, který zemřel právě před deseti lety. "Vystavovalo se přímo v dílnách, takže šlo spíše o jednodenní turbovýstavu, protože po víkendu se muselo opět začít pracovat. I tak přišlo přes sto lidí, což považuji za úspěch."
Koncept Kolektivu je mimořádný tím, že se pod jednou střechou sešlo tolik umělců. Po roce fungování se už dostavily návštěvy z amerických či izraelských škol. A snad přibývá i zákazníků, kteří hledají kvalitu. Jedni si chtějí nechat originálně vyzdobit svůj nový dům či byt, jiní chtějí například zakrýt nevzhlednou klimatizaci v krematoriu.
„Děláme také menší kolekce, ve kterých mohou jednotliví řemeslníci prezentovat své kvality. Prodávat se budou přes galerie,“ vyprávěl mi Michal Vlček a ukazoval právě došlé krabice, které samy o sobě byly uměleckým dílem.
Mohl jsem si projít jednotlivé dílny a vám z této procházky nabízím video:
Po návratu do kanceláře mi došlo, že článek vyzní jako reklama na firmu, ale mně se to tak vlastně líbí. Samozřejmě nevidím do zákulisí, ale mě Kolektiv svou filozofií nadchl. Přesto jsem se na závěr ještě Michala Vlčka zeptal i na jeho soukromý život. Nejprve mi prozradil, že má dvě malé děti, takže nic moc nestíhá. Pak přiznal, že miluje elektrickou kytaru, byť je v současnosti často zaprášená.
Na úplný závěr jsem se zeptal, kam bych měl vyrazit příště…
„Za Zdenkem Seidlem, mým spolužákem z gymnázia, který se přes svůj zájem v hudbě začal postupně věnovat výrobě středověkých hudebních nástrojů. Vypadají a znějí úžasně.“