Právě jedu vlakem. Jedeme strašně rychle a téměř nikde nestavíme. Měl bych si promluvit se strojvedoucím. Jsem rád, že jsem se na chvíli dostal do první třídy, kde je klid a kde se můžu připojit na počítač. Na své cestě jsem nedávno potkal mnoho nových lidí a zažil spoustu krásných zážitků, rád bych vám je teď přiblížil. Sdílet zážitky s ostatními lidmi je jedna z nejkrásnějších věcí na světě.
Mezitím, co přemýšlím, jak formulovat všechny mé myšlenky, pročítám výsledky voleb. Ne, že by mě nějak potěšily. Tady u nás v Boru to dopadlo naštěstí dobře, ale stejně – dokud nebudou mít komunisté do parlamentu zavřené dveře a dokud nebudou pod 5 %, nebudu klidný. Nechápu, jak lidé mohou tak rychle zapomínat. Nemyslím si, že je zrovna šťastné prohlásit v rozhovoru (pro internetovou DVTV) – že 17. listopadu není v podstatě co oslavovat. Co bychom ale od kandidátů KSČM mohli očekávat. Sakra, už bych chtěl volit. Už jen pro ten pocit, že jsem něco udělal. Nejhorší je pouze sedět doma, popřípadě ve vlaku a nečinně přihlížet. Nečinně přihlížím tomu, jak lidé věří pouze duchaprázdným heslům (viz „Prostě to zařídíme“). Jenom se modlím za to, aby, až budu mít volební právo, bylo ještě koho vůbec volit.
Venku dnes bylo hezky. Po dlouhé době. Obávám se, že letos budou Vánoce opět na blátě. Moc si nepamatuji, kdy naposledy byly doopravdy na sněhu. S těmi Vánocemi mě žere ještě jedna skutečnost. Teror a nátlak ze strany obchodních řetězců. Nemohu si ovšem veřejně „otevírat hubu“, když mě jeden z nich zaměstnává. To počasí mě vypeklo ještě jednou a to poměrně dost. Minulý týden, když k nám přijeli návštěvníci z pěti evropských zemí. Ano, to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se tak dlouho neozýval. Poté, co jsme si užili pohostinnosti v Norsku, Holandsku a Turecku, museli jsme převzít břímě hostitelů tentokráte na svá bedra. Veškeré podrobnosti o projektu Comenius a o tom, jak jsme společně s Holanďany, Nory, Poláky, Maďary a Turky prožili nezapomenutelný týden, se dočtete v samostatném článku (psaném formou deníku).
Mohu však říct, že jsem poznal nové přátelé a objevil spoustu dalších nových poznatků o naší evropské civilizaci. Třeba, že Turci absolutně nemají pojem o tom, co to jsou houskové knedlíky, a že Holanďani je konzumují pomocí rukou. Další zajímavostí, která se váže k tomuto projektu, je film „GreenMan“. Je to film, který pochází z naší tvůrčí skupiny „Simply Klevers“. Pokud si vzpomínáte na film, díky kterému jsme se podívali do Norska, tak pak vám doporučuji pustit si i tento ironicky laděný snímek na téma „Recyklace“.
Z mezinárodní návštěvy jsem stále vyčerpaný. Naštěstí máme brzy prázdniny. Rodiče pochopitelně nadávají – věty typu „ Já bych vás hnal,“ jsou běžné. Souhlasím s tím, že rodiče měli volna méně, ale je potřeba vzít v potaz to, že dnešní doba je dle mého mnohem uspěchanější. Všichni chtějí všechno co nejrychleji, co nejpřesněji a aby se u toho pokud možno co nejméně nadřeli. Vídám to každý den a sám to tak mám. Opět bych chtěl citovat (fuj, už se cítím jak Zeman) – „Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.“ Poznáte, kdo tento slavný citát pronesl? Napovím, že jím byl známý český polyhistor.
Ještě, než se přesunu z té klidné první třídy do toho hopsajícího vagónu s druhou třídou, chtěl bych říct, že stíhám žít i kulturně. Jsem přeci člověk. Koncem září jsem zašel do kina na Díru u Hanušovic. Očekával jsem něco na způsob Hotelu Čtvrté hvězdy, a proto jsem byl obsahem a výpravou filmu docela překvapen. Neříkám, že se mi nelíbil. Jen mě zkrátka zaskočil. Film jakoby byl odrazem jeho režiséra – Miroslava Krobota. Vybavil jsem si ho v jeho typické herecké roli, kdy mlčky stojí proti kameře s vražedným výrazem. Takový mi připadal i jeho premiérový snímek. Další snímek, který jsem zhlédnul z pohodlí domova, byl Grandhotel Budapešť. Dějově nijak nevyčnívá nad ostatními, ale svým zpracováním ano. Jak se píše v komentářích k filmu „ hravá omalovánka“. Pro zlepšení nálady doporučuji.
Snad mi prominete, že jsem se do té klidné první třídy dostal až po tak dlouhé době. Nicméně teď vám jako bonus naservíruji podrobný report z projektu Comenius i s fotkami.
Užívejte si barvy podzimu, dokud to jde a mějte se rádi. Nevidím jiný způsob, jak jinak přežívat v dnešních dnech.