První letošní zápisky z mého života mají příhodné pořadové číslo 14. To je, když se nad tím zamýšlím, i mé oblíbené číslo. Proto tedy často přemítám, jaký vlastně letošek bude.
Od loňského roku jsem nevěděl, co očekávat a přišlo toho tolik nového, až jsem to v posledních okamžicích roku taktak zvládal. Rok 2014 nebude jiný. Mám pocit, že povinností, strastí a slastí, možností bude víc a víc. A abych na tvůrčí psaní nezanevřel, dal jsem si předsevzetí, že budu přispívat na i-noviny častěji. Dokonce se mi i v hlavě rýsuje nápad na novou rubriku, na něco úplně jiného. Řídím se totiž pravidlem, že v životě se má vyzkoušet vše.
Co se týče Vánoc a silvestra. Štědrý den jsem strávil v poklidu s otcem. Což znamená, že jsme se poflakovali, ládovali se cukrovím, popíjeli a procházeli se po okolí Mladé Boleslavi. Nutno podotknout, že předloni jsem byl s tátou také a ke štědrovečerní večeři byly párky se salátem. Rozhodl jsem se tuto tradici utnout co nejrychleji, a tak jsem letos usmažil řízky a nastavil tak laťku vysoko. Kdo ví, třeba budeme mít za další dva roky i kapra.
Svátky byly hektické, ačkoliv vše na první pohled probíhalo v pokoji a míru. Byl jsem však vždy rád, když jsem se vrátil domů, usedl do svého nového křesla (sedacího pytle) a v naprostém tichu si četl.
Když už jsem u toho ticha… chudák babičky pes! Museli jsme mu letos koupit sedativa a antidepresiva, aby na silvestra neštěkal. Mám pocit, že se oslava Nového roku čím dál víc zvrhává v soutěž, kdo vyrobí pyrotechniku nejvíc připomínající bojovou pumu. A věřte, že jistí jedinci na sídlišti Lada byli dost blízko vítězství. Na silvestra jsem byl totiž s Markétou (přítelkyní). Bor nebývá o moc klidnějším místem, a proto je stále nejlepší variantou vypadnout pryč z měst.
Teď nás všechny ve škole čeká pěkných pár perných týdnů do pololetí. Takže všem těm svým spolužákům a kamarádům přeju, aby vyhráli věčný boj s písemkami a učiteli. I já se budu snažit.
Marně čekám, kdy bude ten novoroční projev prezidenta. To, jak dávali v televizi o svátcích, se mi moc nelíbilo. Námět příběhu o králi LžiMilošovi I. byl sice hezky vymyšlený, ale to podání hrozné. Takže konečně můžu prohlásit, že mě v televizi naštvalo něco víc než Mrazík.
Pryč od politiky. Čeká nás přeci krásné slunné jaro, aspoň do toho března. Já už si tedy na jarňáky domluvil s klukama, že si pronajmeme šlapadla na Mácháči.