Karel H. – Zeleň

Verze pro tisk |

„Město teď zaměstnává na úpravu zeleně vězně ze Stráže,“ povídali chlapi v hospodě U Kapličky. „Taky mají prý ve vezení včelíny a dělají med.“

Nedalo mi to a jako zastupitel jsem šel hned druhý den okouknout, jak nasbírat politický body. To starostce neprojde, to si koleduje průšvihem. Politickým průšvihem. Já starostce ty řeči v novinách spočítám. „Jsem přesvědčena, že pracovní návyky a další zájmová a výchovná činnost pomohou při převýchově odsouzených,“ přečetl jsem si cestou v novinách.

 

Asi jsem na Zelenou míli a Vykoupení z věznice Shawshank neměl koukat tak často. Představoval jsem si potetovaný gorily v okovech a nad nimi několik ostrých týpků v uniformách, který je tu a tam přetáhnou vobuchem.

Místo toho jsem našel v záhonu před Crystalem pět zagroškudlů s motyčkama v rukách. Dozorce seděl na lavičce s Bleskem a chytal poslední projevy srpnovýho slunce.

„Tak co kluci, jak vás to baví?“ zeptal jsem se vězňů.

Bál jsem se, že na mě strážce vystartuje. Obzvlášť, když odložil Blesk. Ale jen populární deník vyměnil za Rytmus života.

„No co můžem dělat, ve včelařským kroužku už bylo plno. Ve vyšívání, háčkování a drhání taky nebylo místo. Slibně to vypadalo v kurzu milostné poezie, ale tam to zabrali Demeterovi, takže jsme skončili v oddíle péče o kytičky.“

alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru