Jako koaliční a zároveň i opoziční politik jsem se cítil vinen i poškozen situací, která nastala těsně před volbama.
Na titulce Městských novin starostka, uvnitř starostka i místostarosta, a na poslední stránce zase ty dva. A to prý Ježák s Vlčkem bombardovali redakci svými názory den co den.
No jo, už to nejde zachránit, ale přesto jsem na nejbližším zastupitelstvu vystoupil s návrhem, aby se systém fungování redakce Městských novin změnil. Do diskuse se hned přihlásil Štrumfa: „A kdo teď bude v novinách hájit chudáka Pavla Císaře, až zase bude někdo tvrdit, že se chová, jak se chová?“
„Tsss,“ sykla na něj Romana Žatecká, aby na sebe zbytečně neupozorňoval.
„A jak byste si to představoval, pane Karle?“ vzala na sebe zodpovědnost Eva Vlastníková.
„Že bysme se jako střídali. Každý číslo by za obsah zodpovídal někdo jinej,“ navrhnul jsem.
Kupodivu můj návrh zastupitelé přijali a pak se v Lípě děly věci.
Prvního jsme vylosovali Mirdu Hudce a do měsíce měli lidi ve schránkách Zelený Městský noviny plný hesel vyzývajících k záchraně stromů. A bobrů taky.
O čtrnáct dnů pozdějc vyšla jedenáctistránková první část rozhovoru s Andrejem Babišem. (Na dvanácté stránce byl česko – slovenský slovníček.) To dělal redaktora Ježák.
Jednou Městské noviny nevyšly. To když je měla na starosti Alena Šafránková. Celé vydání Rudých Městských novin redigovaných Františkem Chotem pro změnu zabavila policie pro podezření z propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka.
Nějak se nám ta demokracie v Lípě zvrtla, a tak jsem o dva měsíce pozdějc podal návrh, aby se noviny definitivně zrušily.
