Na zastupitelstvu jsem se styděl. Starostka všechny vyzvala, aby se pochlubili, jak se zapojili do jarního úklidu. Všem šla příkladem a promítla na hlavní panel svou fotku.
S hráběma stála na začátku cyklostezky Varhany, která prý sice nemá s Lípou nic společnýho, ale ona se kousla a přesto pomohla naplnit několik modrých pytlů vajgly a rozbitýma lahvema. Petr Skokan zase zametal kolem heren. Miroslav Hudec si dokonce změnil profilovku na facebooku, nyní na ní byl s dvěma pneumatikama přes rameno. Tomáš Martínek chvíli nevěděl, co říct, ale pak se přiznal, že si vyčistil plochu na svém počítači.
Děsil jsem se chvíle, kdy přijde řada na mě. Takhle jsem se nepotil od tý doby, co Drahošová zkoušela verše z ruský hymny. Měl jsem peška, že jsem neseděl v první lavici. Союз нерушимый республик свободных, to bych ještě dal, ale zbytek už byl nad moje síly.
„A co Karel H.?“ podívala se na mě vedoucí schůze.
„No tak já to mám teprve v plánu. Na zítra jsem nachystal takový malý workshop několika bezdomovců z tý jako environmentální výchovy. Vysvětlím jim několik základních pojmů jako udržitelnost vývoje a tak. Pak společně roztřídíme odpadky, co se nám nahromadily pod mostem a odvezeme je demonstrativně do nedalekýho sběrnýho dvora.“
Asi jsem to dal, protože někteří zastupitelé i zatleskali.
Horší to bylo s realizací. Přestože jsem pod všechny mosty a taky u Kauflandu vyvěsil hned po skončení zasedání letáček, ráno jsem byl pod svým mostem sám. Vytáhl jsem z batohu igeliťáky, co jsem nafasoval na životním odboru a roztřídil do nich všechno, co jsem našel. Plechovky zvlášť, barevný i bílý sklo zvlášť. Starý kartony, který už nebudu přes léto potřebovat. Spacák po Frantovi, co nepřežil zimu. Všechno jsem to naložil na nákupní vozejk, co jsem si ho na podzim v Kaufu půjčil.
Fakt to prokouklo, pod mostem teď byl jen můj ustlaný spacák a pár drobností, který se mi nechtějí furt tahat s sebou.
Ve sběrným dvoře mnou roztříděné věci hodili na jednu hromadu a já s vozejkem zase táhnul zpět.
Pod mostem bylo nějak živo. „Ty vole? Karle, někdo ti vodsud vodnes všechny věci,“ říkal mi skoro s brekem kolega bezdomovec Vocas. „Tak jsme ti sem něco donesli z vlastních zásob, aby ses tu zase cejtil jako doma.“
Bylo až dojemné, jak mi všude po okolí rozmístili prázdné láhve i kartóny od vína. Vedle spacáku mi nainstalovali bicykl bez kol, sadu pneumatik uspořádali do tvaru olympijských kruhů.
„Tak co na to říkáš?“
