Jaromír Petržílek 1 – Českolipský underground 23

2.5.2010 17:00 | Milan Bárta

Komentářů: 1

• Underground

| | Více

 „Zdravím Vás co nejsrdečněji a obracím se na Vás jako pamětník a pravidelný nadšený čtenář Vašeho seriálu Českolipský underground v magazínu Lípa. Píši Vám v naději, že bych mohl také přispět se svou troškou do mlýna, do onoho pro mne srdečního vzpomínkového seriálu o kapelách a diskžokejích na Českolipsku kolem roku 1970.“  

Tak začínal dopis od Jaromíra Petržílka alias Totha. Pravděpodobně jsem nebyl prvním čtenářem několika hustě popsaných listů papíru. Autor totiž svůj příběh napsal v rýnovické věznici a obálka byla jasně označena razítkem vychovatele.

Narodil se v roce 1955 v České Lípě a kromě dvou let vojny a nyní již šesti let ve vězení zde žil celý život. Na svou první výpravu do Luxor Clubu, kolem kterého se bigbítový život v druhé polovině šedesátých let točil, se Jaromír Petržílek vypravil v roce 1969. Vstupné bylo tehdy pět korun československých a hrálo se od 19 do 23 hodin. „Na sále mě uchvátila intimní atmosféra. Tmu protínala barevná hudba. Proti pódiu, skoro nad barem, byl umístěn kotouč tak o průměru šedesáti centimetrů, ve kterém bylo, myslím, šest otvorů s barevnými slídami, střídavě červená-zelená-žlutá. Kotouč se točil před reflektorem a házel efektní šajny přímo na taneční parket. Hráli Strawberry, pak hosté z Nového Boru – Trhani,“ popisoval Jaromír Petržílek své dojmy z návštěvy koncertu. 

Po roce 1970 ovládla českolipskou bigbítovou scénu především Exploze 70 s Vlastou Králem. Ten svým hlasem připomínal Johna Fogertyho z Creedence Clearwater Revival (Jaromír Petržílek ve svém dopise uvedl Johnova staršího bratra Toma, ale ten v CCR nezpíval). „Tuhle kapelu jsem tenkrát zbožňoval. Měl jsem jejich LP Pendulum a Cosmos Factory a SP Sweet Hitch-Hiker,“ upřesnil autor dopisu. „Exploze 70 hrála především jejich repertoár, například hity Hey Tonight, Molina a Hideaway. Ještě bych rád upozornil, že se zatím trochu zapomínalo na seskupení s názvem Blue Stars bratrů Peluňkových s bubeníkem Jiřím Chvojkou.“ Po koncertech ještě od jedenácti hodin následovala ve vinárně U Kalicha diskotéka, většinou až do rozednění. Hlavně pro členy klubu a jejich dívky, které se často „jejich dívkami“ stávaly až během koncertů. „Holky na koncerty často přijížděly z okolí, a tak si je, když neměly kde přespat, moji starší bratři vodili domů, z čehož rodiče nebyli zrovna nadšení,“ popisuje dál Jaromír Petržílek atmosféru konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Zábavy běžely pravidelně až do roku 1972, kdy byl oficiálně zrušen Československý svaz mládeže, pod jehož hlavičkou klub fungoval, a začala éra Socialistického svazu mládeže. Hlavní záminkou pro uzavření klubu se stala skutečnost, že opilí návštěvníci šlapali po záhonech květin v centrální části městského parku.

K napsání dopisu Jaromíra Petržílka nejvíce inspirovaly díly o českolipských diskžokejích. Sám se jím stal v roce 1972. Mimo jiné zmínil i některé další – například v Lípě Josefa Srkala, bratry Jiřího a Ivana Postránecké, Petra Zitu a v Novém Boru Ladislava Komůrku. Desky většinou sháněl od Tomáše Ondrušky alias Tukana, který hrál na basu v Trhanech či dříve zmíněné skupině Perpetuum Mobile. Desky od něj byly sice dražší než na tajných burzách, ale byly nové a byl jich větší výběr.

Příště budeme v interpretaci dopisu pokračovat. Zaměříme se na diskžokejskou kariéru Jaromíra Petržílka a představíme si místa, kde to v té době žilo.

Milan Bárta

Jaromír Petržílek (1955)
českolipský diskžokej sedmdesátých let, 
obdivovatel bigbítu a undergroundu.