Pokud proběhne vše podle plánu, vystoupí zítra v Senátu ČR českolipská středoškolská učitelka se svým příspěvkem k novým maturitám. My máme text jejího projevu už dnes.
Vážený pane předsedo,
paní senátorky, páni senátoři,
paní ministryně,
pane řediteli,
i já jsem zde dnes proto, abych jako gymnaziální učitelka vyjádřila svůj názor na míru připravenosti a smyslu státních maturitních zkoušek a podělila se s vámi o své dojmy z probíhajících školení CISKOM.
Jako vyučující maturitních ročníků jsem byla vedením své školy nominována na kurzy školení hodnotitelů písemné a ústní části maturitní zkoušky z anglického jazyka. Po absolvování školení hodnotitelů písemných prací jsem nucena konstatovat, že po odborné stránce mi čas strávený opravováním cvičných prací zcela nic nepřinesl. Z již proběhlých školení si s kolegy odnášíme jediné – buď jsme se my za svých studií naučili zejména základní gramatické a stylistické jevy špatně a špatně je tedy předáváme i svým studentům, nebo je chyba na straně týmu takzvaných „expertů“, kteří materiály k těmto školením připravují.
Domnívám se, že abych byla schopna práce opravit tak, jak to tým expertů, CISKOM resp. MŠMT vyžaduje a očekává a byl mi vydán certifikát, musela bych se naučit jakousi novou „expertní“ podobu anglického jazyka, ve které neplatí celá řada základních jazykových pravidel.
Za dobu strávenou na školeních jsem se naučila jediné - anticipovat postup, jakým tým expertů při opravách postupuje a přehodnocovat chyby tak, jak je, na základě toho, co nám bylo na školeních prezentováno, budou takzvaní experti hodnotit. Musím zdůraznit, že v obou rovinách, tedy postupem i chybami se my, učitelé s praxí, kteří jsme cizí jazyk vystudovali, aktivně ho používáme a dále se v něm vzděláváme a denně jej předáváme studentům, v zásadním množství případů lišíme. Nemluvím zde o žádných drobných chybách či nuancích, mluvím o zásadních hrubých chybách, které nám tutoři na školeních předkládají.
Pokusím se názorně ukázat, co po mě tým expertů vyžaduje. Převedu celou problematiku z angličtiny do matematiky – až doposud jsem se domnívala, a tak to i naše studenty učila, že 2 + 2= 4. Tým expertů mě prostřednictvím školení přeučuje, že výsledek může být 5, je-li student na úrovni B1 a nemuselo se mu nutně dostat informace, že 2+2= 4. V řadě případů mě dokonce tým expertů nabádá, abych výsledek opravila na 6! A navíc, bude-li výsledek jiný než 4, ale student k němu dospěl pomocí zlomků, odmocnin a goniometrických funkcí, pak musím ohodnotit jeho snahu. Nehledě na to, že v záplavě různých deskriptorů, které musím pro hodnocení používat, jsem nenalezla jediný, který by mi umožnil hodnotit invenci, kreativitu a originalitu myšlenek v písemných pracích studentů. Je-li toto kýžený a plánovaný výsledek reformy v oblasti maturitních zkoušek, je to velmi smutné.
Projekt školení hodnocení písemných prací v anglickém jazyce považuji za naprostou devalvaci práce nás učitelů angličtiny. Odmítám přistoupit na „hru“ týmu expertů a tolerovat chyby, které nám jsou prezentovány. V projektu, na který byly až doposud vynaloženy tak enormní sumy, jak se uvádí v tisku, je nepřípustné, aby docházelo k takovýmto zásadním pochybením.
Domnívám se, že z celé myšlenky objektivity státní maturitní zkoušky se převedením opravování písemných prací na učitele jednotlivých škol stala pouhá fraška. Na druhou stranu ovšem kvituji, že práce mých studentů budu opravovat já a mí kolegové a ne tým expertů, který by je opravil dle svých zkreslených znalostí. Tým expertů si k opravě ponechá pouze testy, které je schopen vyhodnotit počítač.
Ve vyhlášce o maturitních zkouškách se uvádí, že práce nesmí být vynášeny z budovy školy. Znamená to tedy, že nám ministerstvo nařídí zvláštní noční směny? Že se budou měnit směrnice provozu školy? Že nám vedení bude povinno zajistit úlevy z rozvrhů, naše hodiny budou suplovány? Za současného stavu očekávám průvodní vyhlášku, ve které mi bude stanoven přesný denní rozvrh, potažmo i místo, kde pouze smím opravovat a nejlépe i typ tužky a doporučený denní příjem kalorií při opravování. Zdůrazňuji, že podle zákoníku práce mám právo na povinnou přestávku mezi směnami. Připomínám, že nejsem dělník v továrně, ale učitelka na gymnáziu. Kde je poté smysl mé práce? Pořád se domnívám, že mám především vyvíjet přímou pedagogickou činnost, především učit.
Vedle kurzů hodnotitele jsem byla nominována i na kurz zadavatele. Uniká mi samotný smysl této funkce – jako učitelka s aprobací český jazyk – anglický jazyk mohu zadávat pouze předměty, které paradoxně nejsou mou aprobací. Proč? Abych neradila při zadávání studentům? To mi ministerstvo nedůvěřuje a takto přímo podceňuje mé pedagogické schopnosti?
Vlastním certifikát o jeho absolvování, vydaný 31.8.2009. Jaké bylo moje rozčarování, když mě před týdnem má tutorka mailem vyzvala, abych začala studovat zadavatelský kurz! Certifikát mám prý neplatný, protože jsem kurz absolvovala příliš brzy a od té doby, co jsem já prošla testy prý došlo k několika změnám a já musím kurz absolvovat znovu. Znovu se budu učit, koho upozornit na to, že v průběhu zadávání došlo k výpadku elektrického proudu a koho mám požádat o baterie do přehrávače. A to ve svém volném čase, místo toho, abych se připravovala na výuku nebo dále vzdělávala. Jsem tedy trestána za to, že jsem včas a okamžitě udělala, k čemu jsem byla vyzvána.
Ptám se proto – budou-li maturitní zkoušky znovu odloženy, znamená to, že všechna školení budu muset absolvovat znovu nebo v hodnotitelských školeních už ke změnám na věčné časy nedojde?? Dostanou školy zvláštní mzdové prostředky na zaplacení suplujících učitelů, když my místo učení budeme muset opět trávit čas na školeních?
V pondělí jsem obdržela další vyzvání k zahájení studia, tentokrát pro hodnotitele písemných prací studentů s PUP. Kolik ještě dalších vyzvání mi přijde? Na co všechno budu ještě muset absolvovat kurz? Začínám mít pocit, že dříve či později už mi nebude stačit absolutorium pedagogické fakulty a řádné složení státních zkoušek, ale že budu vyzvána ke studiu dalšího zcela zbytečného kurzu, bez jehož absolvování mi bude pozastavena má učitelská činnost. Tohle má být motivace, jak získat mladé učitele pro školství?
Mí studenti se mě ptají, jak je možné, že když nastupovali do prvního ročníku, měli studium končit maturitní zkouškou ze čtyř předmětů a teď ve třetím ročníku se dozvídají, že budou maturovat z pěti? Jakto, že nebyli seznámeni s podmínkami ukončení studia při jeho zahájení? Naši studenti se rozhodli získat co nejvíce informací a přihlásili se do projektu paní ministryně Studenti studentům. Jaké bylo jejich rozčarování, když se dostavili do Liberce na místo konání semináře a tam jim paní vrátná oznámila, že seminář byl zrušen. Je snad tak obtížné informovat účastníky o zrušení předem? Nebo se přinejmenším omluvit? Jak mají mít studenti důvěru či jen respekt k pořádající složce.
Na závěr mi dovolte hned tři přání – přeji si, aby státní maturitní zkoušky nebyly v současné podobě v příštím roce spuštěny a my se tak vyvarovali velkému humbuku s pochybným výsledkem, přeji si, abych v prvním ročníku věděla, jaké učivo budou mí studenti potřebovat ke složení maturitní zkoušky a přeji, abych mohla dál “jen“ učit.