Na svých stránkách tvrdíte, že nechápete, jak někdo může žít v rovině, přitom máte bydliště v Neratovicích. Jak to tam v Polabí zvládáte, když nejbližší kopec - Cecemín u Všetat – má jen 236 metrů nad mořem?
Nikdy jsem si nepředstavoval, že budu bydlet v rovině, ale kvůli zaměstnání jsem se musel přiblížit trochu víc k Praze. Zvládám to ale celkem dobře, protože v Neratovicích vlastně jenom přespávám. Přes den jsem v Praze na fakultě a svátky a víkendy trávím obvykle na Českolipsku nebo v nějakých jiných kopcích.
Jste Lužickým horám „nevěrný“? Prozradíte čtenářům i-novin ještě nějaké další skvělé kopce?
Čas od času samozřejmě zatoužím navštívit i jiné a větší hory, než jsou ty Lužické. Hodně rád mám například Jeseníky a v posledních letech objevuji i krásy Krkonoš, které jsem dříve dost zanedbával. Ale i ostatní hory v Čechách a na Moravě mají své kouzlo pro každého, kdo je chce objevovat.
Co zahraničí? Mě třeba kromě Českolipska zbláznily ještě rumunské hory a vůbec celý Balkán. Táhne Vás podobně jako Českolipsko rovněž nějaká cizokrajná destinace?
Hory v zahraničí tak dobře neznám. Do Rumunska jsem se chystal někdy ve 2. polovině 80. let, ale tenkrát to nevyšlo a později už nebyla příležitost, takže je bohužel znám jen z vyprávění. Teď už jezdím do méně divokých hor: rád mám ty slovenské - zvláště Vysoké Tatry, Roháče, Malou Fatru, Choč nebo Slovenský raj, z alpských zemí mě nejvíce oslovily dnes již notoricky známé Dolomity a asi ještě o něco více Julské Alpy. Rád bych se někdy podíval také na sever do Skotska, Norska nebo na Island a asi největším snem by byla návštěva hor na Novém Zélandu.
Čtenáři Vás nominovali do ankety Osobnost Českolipska zřejmě i díky Vašemu webu, který popularizuje Lužické hory. Když jsem se stal uživatelem internetu, byl i pro mě dlouho nejnavštěvovanější stránkou. Jde o zcela privátní projekt?
Ano. Webové stránky Lužických hor dělám zcela soukromě pro radost sobě a snad i jiným lidem.
Můžete čtenářům lépe nastínit, jak stránky vznikaly?
První nápad přišel na podzim roku 1996, kdy jsem získal přístup k internetu. Zkoušel jsem tehdy hledat informace z našeho regionu, ale zajímavých stránek bylo jen pár. Na webu žitavské technické školy jsem ale našel stručné povídání o Žitavských horách, které mě inspirovalo k pokusu vytvořit něco podobného také pro Lužické hory, které jsem znal. Z dostupných informací jsem napsal stručnou charakteristiku pohoří, vyrobil jednoduchou mapku, naskenoval fotografie asi deseti zajímavých míst a připojil k nim krátké popisy. V lednu 1997 jsem stránky zveřejnil a postupně na ně přidával další zajímavosti. Původně jsem si myslel, že za dva nebo tři roky budu mít stránky hotové, ale časem jsem pochopil, že bude stále co přidávat a vylepšovat, takže v tom pokračuji dodnes.
Jaké je Vaše nejoblíbenější místo v Lužických horách?
Ze všech míst mám nejraději Malý Stožec. Je to kopec blízko Jedlové s krásnou divočinou rozeklaných skal a suťových polí, porostlých řídkými lesy, a s pěknými výhledy do okolní krajiny. Nevedou tam žádné pořádné cesty, nahoru se musí šplhat po sutích, ale zato tam můžete potkat kamzíky a jednou mě tam překvapil i houf ovcí, které se někomu zaběhly do lesů.
Na Českolipsku jsou desítky hradů, ale Vy jste další své stránky zasvětil zrovna Helfenburku u Úštěka. Pro mě osobně je tento hrad srdeční záležitost a byl jsem na něm určitě už aspoň patnáckrát, máte k němu podobný vztah?
Helfenburk byl pro mne spíše jen krátkou epizodou v době gymnaziálních studií. Tehdy se mi zalíbil a někdy koncem 90. let jsem k němu vytvořil webovou stránku. Romantický hrad ukrytý v lesích má ale neopakovatelnou atmosféru a čas od času se tam rád vracím.
Pamatujete si ještě, kdy jste byl na Helfenburku poprvé? Jak na vás zapůsobil?
Poprvé to bylo začátkem léta 1981 a dojem byl úchvatný. Po zkušenostech z jiných hrádků jsem očekával, že na vršku najdu možná kus polorozpadlé zdi se zasutým příkopem, ale když jsem lezl po svahu vzhůru, objevila se mohutná kamenná hradba a za ní široká skalní průrva s bránou, nad níž se do výšky tyčila mohutná věž. Prohlídka nádvoří a zbytků hradního paláce pak už jen podtrhla prvotní dojem. Bylo to určitě jedno z největších překvapení, jaká jsem na svých výletech zažil.
Máte nějaký tip na výlet po Českolipsku, který jste zatím na žádných svých stránkách neprezentoval a jste ochoten se o něj podělit?
Když pominu známé a velké kopce jako Ralsko, Vlhošť, Ronov nebo Sedlo u Úštěku, tak mě napadá třeba Stříbrník u Hamru. Navzdory své malé výšce kolem 500 metrů nad mořem se z vrcholové skály dá přehlédnout hodně velký kus kraje od Lužických hor přes České středohoří, Říp a Ralskou pahorkatinu až na Kozákov. Vyhlídka sice postupně zarostla stromy, ale letos se prý měly prořezávat, tak by snad zase mohlo být vidět do daleka.
------
Jiří Kühn se narodil v lednu 1966 v Moravské Třebové, třináct let žil v Havířově, potom v České Lípě, nyní bydlí v Neratovicích. Pracoval v Ústředních laboratořích Čs. uranového průmyslu ve Stráži pod Ralskem, na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity vystudoval geochemii a po roční vojenské přestávce absolvoval postgraduální studium. Od roku 1994 pracoval na Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze. Na podzim roku 2003 přešel do Centra informačních technologií Přírodovědecké fakulty jako správce webových stránek. Českolipany by mohly zajímat zejména tyto jeho tři weby:
Lužické hory: http://www.luzicke-hory.cz/
Drobné památky severních Čech: http://www.pamatky.ceskalipa.org/
Helfenburk: http://www.natur.cuni.cz/~kuhn/helfenburk.html
Druhá část rozhovoru vyjde zítra brzy ráno.