Naučná stezka Skalicí u České Lípy

Navzdory svému jménu ta docela dlouhá obec přiléhá k jižnímu okraji Nového Boru. Protéká jí občas divoký potok Šporka, vedou tudy cyklotrasy 3054 a 3056 a také železniční trať od České Lípy na Nový Bor. Osobní vlaky tu zastavují, využil jsem ho i já.

Přilákaly mi sem zdaleka viditelné siluety dvou kopců, Skalického a Chotovického a taky snaha dokončit můj záměr vyfotografovat všechny zajímavosti našeho okresu. Fotky postupně přidávám do vytvářených hesel na Wikipedii. Jel jsem vlastně do Skalice dvakrát, protože jsem tu objevil poprvé naučnou stezku s neobvykle dlouhým názvem Naučná stezka po památkách obce Skalice u České Lípy a ona je jako jméno, tedy poměrně dlouhá. Asi ji nevytvořili značkaři Klubu českých turistů, značky i ukazatele jsou poněkud zvláštní a pochybuji, že by ji ctihodní radní v posledních letech prošli. Měl jsem naštěstí sebou mapu Lužických hor a tak jsem se neztratil.

Okruh jsem si nastudoval předem na mapě v Seznamu, v papírové mapě KČT ho nakreslený nemám. Ta stezka má 12 očíslovaných zastavení, co zastávka, to stojan s dostatečnými informacemi a mapkou. Propojené jsou modrými pásovými značkami. Je to okruh ve tvaru nepravidelné osmičky, takže lze jej začít odkudkoli, třeba od vlakové zastávky, protože i ta je jedním ze zastavení. Obec dá poznat dobře a vede na vrchol Skalického kopce, který přímo k ní přiléhá. Vrcholek je bohužel dost zarostlý, výhled je jen na Českou Lípu. A jsou tam viditelné základy někdejší restaurace. Stezka se táhne se až ke koupališti v Novém Boru a pak se vrací podél potoka a při kraji velice frekventované silnice č.9 na jih. Já šel den po silné bouřce, ta neprošlapaná, nicméně stále modře značená cesta v křovinách po břehu byla fuj, ven jsem vyšel až do pasu totálně mokrý.

Na loukách táhnoucích se až k Pihelu jsem cestu naschvál opustil, protože jsem chtěl zdolat i Chotovický vrch a ten na její trase nebyl, obchází jej. Cestou podle vodárny a pak už bez cest a v husté mlze jsem se tam vyšplhal. Ty divoké skály pod vrcholem na jižní straně jsou nádherné, výhled shora ale kvůli stromům není žádný. Taky kvůli té mlze v teplém dni po bouřkách, která se rozpustila už před polednem. Vrátil jsem se shora na louky na jižní straně a pak dorazil v skalnímu bytu (nic moc), kde už jsem zase  modře značený okruh našel a po něm se vrátil na jižní okraj Skalice. Tady jsem si udělal odbočku do Svobodné vsi, která je součástí Skalice, prý starší vesnice, než ona sama. Ale to je dnes vlastně řada rekreačních stavení při silničce vedoucí k Slunečné, žádné památky jsem nenašel a dotazovaní chalupáři o nich nevěděli.  Ve Skalici, kde je pěkný kostel, škola a mnoho hezkého k vidění jsem pak hledal po poledni restauraci, kde vaří hotová jídla, jenže to jsem měl tu neděli navzdory letní sezóně smůlu. A protože vím, že stejné je to na obou nádražích v České Lípě, vystoupil jsem už na Střelnici, kde můj problém s nedělním obědem rychle odstranili.