Rozsáhlý dokument poctivě zhodnotil veškeré možné dopady a zdůraznil mimo jiné výrazné vlivy na krajinný ráz v CHKO Lužické hory. Byla by poškozena nejen řada složek životního prostředí samého, ale došlo by také k nevyčíslitelným následným škodám ekonomickým. Snad by se ještě dal jakž takž vypočítat třeba pokles cen pozemků, přes něž nebo v jejichž okolí by vedení procházelo a znešvařovalo krajinu jako stvořenou pro rekreaci, turistiku a denní rodinné sportování. Nebo ztráty na lesním hospodářství, protože lesy, otevřené novými průseky bořivým větrům, by ztrácely stabilitu, docházelo by k nárůstu množství polomů a dalších kalamit. Ale mnohem hůře by se již počítal například úbytek počtu potenciálních turistů, rekreantů, chalupářů, které by znehodnocená krajina odradila, ztráty třeba provozovatelů lyžařských vleků, chat a dalších pohostinských zařízení a celého servisního zázemí.
Ještě hůře by se posuzovala a vyčíslovala újma na takzvaném faktoru pohody. Zatím se spíše jen tuší, jak ohromný i ekonomický vliv může mít to, jestli se lidé v místě, kde žijí, cítí dobře, nebo naopak mají pocit ohrožení, případně jsou trvale rozladěni neutěšeným a nepříjemným vzhledem svého okolí.
Závěr, že negativa stavby a provozu vedení by výrazně převýšila možný užitek z něho a že ji tedy není možno doporučit, byl proto jen a jen logický. Tento závěr, jímž se bude řídit i stanovisko Ministerstva životního prostředí, není pro stavební úřad právně závazný, a on by tudíž teoreticky mohl pokračovat ve stavebním řízení. Já si ale nedovedu představit, že by jej nerespektoval. Vždyť je to v dějinách tohoto kraje snad poprvé, co se proti nějakému necitlivému industriálnímu záměru zvedla tak mohutná vlna všeobecného odporu. Co se na obranu své krajiny takto postavily tisíce obyvatel, desítky samospráv a občanských sdružení a také samospráva krajská, na negativní stanoviska řady z dotčených orgánů státní správy nehledě.
Myslím, že si to nakonec uvědomil i „oznamovatel záměru“ Severočeská energetika. Asi i proto její mluvčí Ing. Hájek ještě na zmíněném jednání oznámil, že od stavby vedení ustupují.
Občané tentokrát svou krajinu ubránili. Mějme však na paměti, že to byla jen jedna z bitev. Mnoho jiných probíhá a další mohou přijít. Bojuje se třeba o Tlustec – i tam bylo malého, žel že asi jen přechodného vítězství nejnověji dosaženo, o skládku v Mistrovicích, bojuje se s různými životnímu prostředí a zdraví lidí škodícími provozy. Proto je třeba být ve střehu. A nebát se důsledně se postavit proti tomu, co pokládáme za špatné. Právě skončená bitva jasně ukázala, že při spojení sil, neohroženosti, pevné vůli a potřebné vytrvalosti je možno zvítězit i proti velmi bohatým a mocným firmám, které si myslí, že prosadí cokoliv, co si umanou. A jestli se ty firmy ze svých porážek poučí a začnou se konečně chovat ekologicky ohleduplněji, pak tím lépe.
pozn. redakce: PhDr.Miroslav Hudec je předsedou regionální pobočky STUŽ