Kateřina Čermáková (1999) je studentka třetího ročníku gymnázia a především úspěšná českolipská golfistka hájící v současnosti barvy Klubu hráčů golfu České Švýcarsko. Jejím sportovním vzorem je americký golfista Rickie Fowler, zatím největším úspěchem loňské vítězství na mistrovství ČR kadetů, v budoucnu by se pak ráda prosadila mezi dospělými a uspěla na některém z mezinárodních amatérských turnajů.
Kateřina v rozhovoru hovořila nejen o své kariéře a vztahu ke golfu, ale přiblížila nám i některá málo známá fakta o sportu, který je veřejností stále vnímán jako koníček omezeného okruhu lidí.
Přivedl mě k němu můj taťka, který začal hrát golf se svým kolegou. Golf hraji již jedenáctým rokem, ale pravidelně trénuji osm let.
Je pro mě těžké říci, proč mě chytil zrovna golf. Taťka je doposud vášnivý a zapálený golfista a aktivní golfový rozhodčí. Začínala jsem hrát na golfovém hřišti v Beřovicích. A už tehdy mě golf hrozně zaujal a moc bavil. Když jsem byla na základní škole, na nižším stupni, hrála jsem ještě tenis a chodila do ZUŠ na klavír a na zpěv, nebylo to pro mě tak složité vše stíhat, jelikož jsem měla krátký školní rozvrh. Ale když jsem přecházela na osmileté gymnázium, musela jsem si vybrat a golf u mě jednoznačně zvítězil.
Za svůj největší úspěch považuji vítězství na Národním mistrovství ČR žáků a kadetů. Tento turnaj se hrál na začátku loňského léta za velmi těžkých podmínek, kdy se teploty pohybovaly okolo 35 °C. Hrálo se celkem tři dny, po 2. kole a první půlce 3. kola jsem stále ztrácela tři rány na 1. místo, ale podařilo se mi stáhnout výsledek na posledních jamkách. Mezi amatéry si nejvíce vážím 6. místa na Czech International Amateur Championship. Můj první turnaj jsem vyhrála v rámci Regionální tour mládeže. Myslím, že to bylo na mém domovském hřišti v Janově.
Jedno z mých oblíbených hřišť je například Golf club Karlštejn, které poskytuje nádherný výhled na hrad. A dále mám samozřejmě ráda své domovské hřiště na Janově, kde jsem vyrůstala. Každé golfové hřiště má 9, nebo 18 jamek, které mají par 3, 4 nebo 5 – par znamená norma jamky. Na každé jamce se nachází odpaliště, fairway – krátce střižená plocha (plocha, na které by se mělo ideálně hrát), okolo fairwaye se nachází rough a poté heavy rough – vysoká tráva, na každé jamce se také nachází jamkoviště (green) a na některých jamkách se nacházejí i překážky, např. písečná překážka (bunker), vodní překážka, lesy atd. – to je pohled, který vidí každý golfista, když přijde na hřiště. Špičkový golfista se ale na hřiště kouká trošku jinak. Hodnotí hlavně místa, kam chce, aby dopadl jeho míč, a to i s ohledem na další ránu. Přemýšlí také, zdali po dopadu na green bude putovat do kopce anebo z kopce, což je obrovský rozdíl. Hodnotí také polohu a obtížnost překážek. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, golf je velmi strategická hra. Jinak volím svoji strategii na hřišti, které je uprostřed lesa, jinak na jamkách, které jsou otevřené a bez překážek. Každý špičkový hráč si zapisuje své vlastní poznámky a poznatky o hřišti do tzv. Birdie karty, ve které jsou jamky podrobně popsané.
S trénováním to mám složité, jelikož mé domovské hřiště je asi 50 minut jízdy z České Lípy, proto jsem byla závislá na odvozu. Ale od loňské sezóny jsem začala také trénovat na golfovém hřišti Česká Lípa, které mi poskytuje skvělé podmínky na trénování mimo jiné na krásném osmnáctijamkovém hřišti. Na tomto místě musím zmínit mého trenéra Ivana Širokého, který mě provází mojí golfovou kariérou. Je to super trenér, člověk a můj druhý taťka.
Jelikož ke golfu je potřeba výbušná síla, koordinace, snažím se cvičit s osobním trenérem. Všichni hráči v reprezentaci musí být fyzicky zdatní, což každý rok musíme dokázat zátěžovými a fyzickými testy u sportovního lékaře. Jinak ale, jelikož studuju gymnázium, je velmi těžké stíhat i jiné věci. Naplno mne zaměstnává škola, tréninky, cvičení, učení a také moje rodina. A to mi ve škole ještě hodně moc vycházejí vstříc. Moc času totiž ve škole kvůli turnajům a různým soustředěním netrávím, proto se s učiteli individuálně domlouvám na přezkoušeních a na písemkách, za což jsem jim moc vděčná.
Tento problém se týká pouze profesionálních hráčů, jelikož my, jakožto amatéři, nemůžeme brát žádné peníze. To je základní princip amatérského golfu, který striktně dodržujeme.
Každý, kdo se chce dostat na turnaj, by měl mít tzv. „zelenou kartu“. Je to doklad, že hráč byl poučen o pravidlech golfu, etiketě, aby při hře neohrozil sebe či jiné hráče, aby nezdržoval ostatní hráče a také aby uměl pečovat o hřiště, na kterém právě hraje. Dovednosti hráče určuje tzv. hendikep (HCP). Čím nižší je jeho hodnota, tím je hráč zdatnější. A pokud už se jedná o turnaje na vyšší sportovní úrovni, tak ty jsou omezeny právě výší hráčova HCP. To znamená, že hráč musí mít určitou úroveň, aby si turnaj mohl zahrát. Tohle kritérium je běžné spíše u velkých či zahraničních turnajů.
Hendikep je číslo, které určuje hráčovu výkonnost. Každý začíná na hendikepu 54. Zjednodušeně to znamená, že takový hráč hraje v průměru 54 úderů nad normu hřiště. Meta, kterou chce dosáhnout většina hráčů, je HCP 0. Tedy hráč v průměru hraje právě normu hřiště. Ta je obvykle na úrovni 72 úderů. Nejlepší amatérští hráči mají tzv. plusové hendikepy, tedy v průměru hrají pod normu hřiště a to je nesmírně obtížné. Nejde totiž o jeden náhodný výsledek, ale o dlouhodobou stabilní výkonnost. Můj nejlepší hendikep byl -1,2. Momentálně se můj HCP pohybuje okolo -0,3.
Golfové vybavení pro lepší hráče je dražší, ale myslím si, že je na podobné finanční úrovni jako například lyžování.
Přes léto mi na trénování stačí podmínky u nás, ale v zimě je zde možnost trénovat jen na indooru, takže přes zimu se účastním soustředění v zahraničí. Na turnaje mimo republiku jsem začala jezdit až v letošní sezóně. A musím říct, že kvalita „normálních“ hřišť např. v Anglii se vyrovná jen těm nejlepším hřištím u nás. Pro mě osobně jsou zahraniční turnaje obrovskou zkušeností.
Kateřina Čermáková
17 let, golf, Klub hráčů golfu České Švýcarsko, 1. místo Mistrovství ČR kadetů 2015
Motto: Nikdy se nevzdávám, neboť turnaj končí až posledním úderem posledního hráče.