Marianne Solivan Quintet

U bílýho černocha

Vocal jazz / US
Rychle se stala jednou z nejstrměji stoupajících jazzových zpěvaček na newyorské jazzové scéně. Marianne si sice nepamatuje iniciační okamžik, který ji přivedl k jazzu, jemuž se dnes věnuje, ale říká: "Prostě mne to jednou samo nakoplo".  Je to ta stejná ryzost prohlášení, jež charakterizuje i její hudební styl. Neomylný swing Elly Fitzerald, odvaha Betty Carter, střídmá věcnost Carmen McCrae, to vše najdete v hlase Marianne Solivan, který trumpetista Jeremy Pelt nazývá "moderním paradigmatem, po němž všichni jazzoví zpěváci bytostně touží."
Narodila se v newyorské čtvrti Queens, poté její rodina žila ve Venezuele a New Jersey, aby se nakonec usadila v Massachusetts, kde Marianne navštěvovala střední školu. Již zde začala zpívat, studovala soukromě klasický zpěv a objevovala se v lokálníh hudebních a divadelních produkcích. Po maturitě nastoupila na bostonskou konzervatoř se zaměřením právě na hudební divadlo. Po prvním ročníku si ale Solivan vzala volno na rozmyšlenou a tři roky vůbec nezpívala. Rozhodnutí pokračovat ve studiu zpěvu a vrátit se zpět do školy se časově shoduje s objevem vokálu, který se stal její největší inspirací: jde o hlas legendární Elly Fitzgeraldové. Sama vzpomíná: "Koupila jsem si čtyři nejpodivnější nahrávky pro jazzového nováčka: jednu z těch mnoha Elliných kompilací, záznam Dominique Eade, jedno slavné CD Niny Simone (Nina Simone Sings The Blues and At the Village Vanguard) a album Betty Carterové. Fitzgeraldová na ni ovšem udělala největší dojem: "V jejím hlase je vždy obrovská naděje, i když třeba zpívá smutné balady," dodává.
Solivan sice zpívala odlehčený pop, když nastupovala na věhlasnou bostonskou Berklee College of Music, ale rychle se rozhodla, že se chce naučit vše o hudbě jménem jazz. Získala zde dvojitý titul v oboru hudební představení a hudební vzdělávání, a vyučovala zde poté I sama po dobu jednoho roku. Poté nastoupila na New England Conservatory (Konzervatoř státu Nová Anglie), kde získala vytoužený magisterský titul v oboru jazzu. Vyzbrojena dvěma prestižními tituly a impozantním talentem, se Marianne Solivan přestěhovala v roce 2007 zpět do svého rodného města a již od dva roky později  bodovala ve finále newyorské Jazzmobile Vocal Competition (pěvecké soutěže Jazzmobile). V letech 2009 a 2011 procestovala Francii jako zpěvačka v inovativní hudební inscenaci Shakespearovy hry Julius Caesar.
Marianne Solivan zvládá vše: od velkých jazzových festivalových pódií a zpívání s big bandy, přes hraní v tradičních newyorských jazzových klubech se svou kapelou, až po intimní recitály v luxusních manhattanských restauracích, kde je doprovázena pouze pianistou. Beztradi ohledu na místo a obsazení, jsou milovníci jazzové hudby vždy uchváceni jejím zvukem a stylem. Ne všichni jsou schopni formulovat, co je stejně jako výše zmíněho Jeremyho Pelta na Marianne Solivan přitahuje a fascinuje, ale jednoduše řečeno: “Jsou prostě nakopnuti”.
https://www.ubilyhocernocha.cz/ [1]