Vysbírali odpad okolo nedávno opravené silničky na Horní Světlou, kolem odpočivadla u silnice na Šébru a na odbočce zelené turistické trasy z Nové Huti do Rousínova. Za necelé tři hodiny se nasbíralo kolem padesáti pytlů nejrůznějších plastů, ale také množství jiného odpadu, někdy takového, jakého se i v rukavicích lze dotknout jen s velkým sebezapřením. Kromě zmíněných pytlů vznikla pod Bouřným velká hromada z velkých kusů odpadu, mezi nimi množství vyhozených autodílů včetně pneumatik a autobaterií, které by se do pytlů nevešly, nebo by je příliš brzy zaplnily.
Jednoznačně má rozesetí odpadu podél silnic na svědomí přebujelý automobilismus. A nelze bohužel říci, že by je tu vyhazovala jen nějaká sociální spodina. Naopak, často jde o spořádané, přičinlivé a zdánlivě i pořádkumilovné občany. Tak třeba na svahu mezi silničkou pod Bouřným a rumburskou dráhou jsme objevili hromadu kabelů a kabílků, které jsme nejdřív pokládali za důsledek činnosti pověstných sběračů kovů. Jenže mezi nimi byla řada uřezaných elektrických zástrček, jaké se vyráběly naposledy někdy před padesáti, šedesáti léty. A o kus dál stará lepenková střešní krytina, chomáče izolační skelné vaty a další materiál svědčící, že jde velmi pravděpodobně o odpad z generální rekonstrukce chalupy někde v okolí. Původce toho odpadu má teď jistě domek jako klícku, její okolí přepečlivě udržované, a kdo jde okolo, obdivuje šikovnost a pracovitost majitele, možná ho i dává za příklad méně šikovným, méně snaživým, méně pořádkumilovným…
Kolem parkoviště na Šébru jsme zase ve smrkovém houští, kam bylo dost obtížné se vůbec prodrat (!), mezi hromadami odpadu objevili jednu, která velmi pravděpodobně pocházela z nějaké hospody. Velké množství tácků, mezi nimi červené s nápisem „PIVO ZDARMA“, desítky krabiček od cigaret nejrůznějších druhů a hrsti sáčků od cukru.
Na další hromadě tu mezi sajrajtem byly dokonce písemnosti se jménem člověka, velmi pravděpodobně původce odpadu. Okamžitě jsem si podle nápadného a velmi málo frekventovaného příjmení uvědomil, že ho znám. Před více než dvaceti léty byl mým klientem a jeho otec nějaký čas vedoucím jednoho odboru na ONV a fotbalovým bafuňářem.
Já vím, nic se mu nedá dokázat, přinejhorším řekne, že mu ten odpad někdo ukradl a bez jeho vědomí tady pohodil.
Řadu odpadků včetně celého velkého a těžkého igelitového pytle jsme museli doslova vydolovat ze zeminy, kterou na ně nahrnula při hloubení nové škarpy firma provádějící loni a předloni rekonstrukci silnice na Světlou. Rekonstrukci, kterou spolufinancovala Evropská unie, jak ostatně hlásá kovová pamětní deska na Nové Huti. Šlo o příkladnou a dosti medializovanou akci, která měla ukázat, jak se vlastník komunikace stará. Přesto nikoho nenapadlo zkontrolovat, zda dojem z opravdu ukázkově opravené silničky nebudou hyzdit například právě ty neuklizené, polozahrnuté odpadky.
Přes ony poněkud trpké úvahy ale přece převládal pocit, že ten úklid nebyl zbytečný a že i naší zásluhou zdejší okolí aspoň na chvíli trochu prokouklo. A možná že si časem někteří z těch chalupářů, co nás ve svých autech míjeli cestou do Horní Světlé, a někteří dokonce trochu přibrzdili, aby se koukli, co tam provádíme, řeknou, proč vlastně pro věčnou ostudu po nich mají uklízet cizí. A možná si to řeknou i silničáři, kteří mají kolem jednadevítky třeba pet lahví tak naseto, že kdyby z nich nadělali ty dnes tolik populární zahradní větrníčky, měli by po problému s napájením mýtných bran elektřinou. Možná…
