Stačilo málo a Veronika Vydrová se možná mohla místo juda věnovat atletice.
Její starší sestra Michaela dostala od rodičů na výběr: věnuj se atletice, či judu. Michala zvolila to druhé a Veronika ji pak následovala. Nejspíše i kvůli tomu, že se tomuto bojovému sportu věnuje i jejich otec. A obě zvolily dobře. Přišly postupně úspěchy, přesněji řečeno u Michaly mistrovské tituly! I její o 3 roky mladší sestra Veronika už má medaile z republiky. „Myslím si ale, že už sestru v úspěších nedoženu,“ říká skromně čtrnáctiletá judistka.
Ty zmiňované medaile jsou z bronzu a Veronika je získala v mladších a starších žákyních. Nyní je prvním rokem mezi dorostenkami. „Jsem mezi soupeřkami nejmladší. Je to velký rozdíl oproti žákovským kategoriím. Nejenom, že tu jsou holky samozřejmě starší, ale i zkušenější, a hlavně mají velkou sílu,“ podotýká českolipská judistka.
Přechod je pro ni tedy náročný a možná někdy bude zažívat prohry, na které nebyla moc zvyklá. Stejně jako je zažívala při svých judistických začátcích. Pak se však rozjela a kromě dvou republikových „placek“ získala v následujících letech triumfy z mezinárodních závodů v Německu, Polsku či Rumunsku a teď naposledy na Slovensku. Tam minulý víkend získala stříbro z Mezinárodní ceny. A jak vidí budoucnost Veroniky její otec a zároveň trenér Michal Vydra? „Já jsem optimista. Myslím, že se jednou potká se svojí starší sestrou ve finále na MČR žen. To by znamenalo, že se dostala na stejnou kvalitu jako Míša.“
Veronika se věnuje judu nejenom po závodnické stránce, ale už si vyzkoušela i pozici pořadatele. Na nedávných závodech pořádaných místním klubem vydatně pomáhala. „Byl to náročný turnaj. Počítali jsme se 120 závodníky, nakonec jich tu bylo přes 250.“
Její letošní výsledky zatím tedy nejsou tak špatné, navzdory tomu, jak o několik řádků výše svoje soupeřky Veronika hodnotila. „Byla jsem dále pátá v kvalifikaci EJU (evropský pohár) a pak ještě třetí na krajských závodech.“
A co ji dále čeká v tomto roce? „Tak nejprve nějaké kvalifikační turnaje na MČR dorostenek, objedu pár pouťáků a v srpnu se budu chystat na mistrovství Polska dorostenek. Minulá návštěva tohoto obřího turnaje mi přinesla bronz.“
Jak už bylo několikrát řečeno, pochází z judistické rodiny. „Občas to cítím jako nevýhodné, že můj otec je zároveň i mým trenérem. Musím totiž chodit na všechny tréninky,“ směje se mladá judistka. „Vyslechnu si nejenom na tréninku, ale i doma nějakou tu kritiku,“ říká opět s úsměvem.
A čím by přilákala nové zájemce o judo v České Lípě? Tím možná nejdůležitějším lákadlem. „Je tu skvělý kolektiv,“ říká na závěr Veronika.