Byl čtvrtek 8. února a my jsme se moc těšili na milého hosta pana vikáře Benjamina Mlýnka, který má úžasný dar potěšit lidi slovem. Nezklamal nás, přišel, jak slíbil i se svými milovanými knihami. Pan vikář se zhlédl v knihách syna spisovatele Eduarda Petišky a stal se jejich sběratelem.
Čím se ho příběhy dotkly? Lidskostí, která přesahuje do budoucna. I nás okouzlila témata, postřehy a i úvahy mezi rodiči a dětmi, ale i zvířaty. Na stole se objevilo asi 20 knih, z nichž pan vikář vybíral takové příběhy, které nás potěšily, ať to bylo vypravování studenta, který ze svého okna v noci poslouchal tmu a ticho nebo malého dítěte.
Účastníky čtení oslovilo více příběhů, ale hlavně ten, který je pojmenován Dary. Jde o příběh bratranců, z nichž se jeden věnoval různým aktivitám a získal tři doktoráty. Pak ale přišel úraz a on skončil na vozíku.
Svého zdravého bratrance oslovil takto: „ Víš, že jsem děkoval, že můžu být na vozíku?“ „Mám domov, přátele, nemůžu si stěžovat.“ Takových příběhu je mnoho nejen v knihách, ale i v životě. V mnoha z nich vystupují i děti, starší lidé i zvířata. Optimismus pana vikáře nás naladil a my jsme se s úsměvem na rtech vydali domů. Inu, život je takový, jaký si ho uděláme.