Stovky tisíc skalních kreseb byly za tisíciletí vytesány do kamenů podél dávných cest. Ve všech kontinentech, kromě Antarktidy, v pouštích, ve stepích či v polárních tundrách, nebo na hřebenech vysokých hor, tam všude v minulosti pobývali nebo putovali lidé, kteří ať už jednotlivými kresbami či celými kompozicemi kreseb vyjadřovali své pocity a potřeby.
Jedno z takových míst byste našli v centrálním Kyrgyzstánu, malé hornaté republice uprostřed Asie. Kyrgyzstán je země kočovných pastevců již od pradávna. Pro tyto pastevce bylo odjakživa doslova nutností překračovat horská sedla a vydávat se se svým stádem ovcí na stále nové pastviny. A také uctívat bohy, kteří jsou zodpovědní za to, zda bude pršet, aby bylo dostatek zelených pastvin, zda bude teplo, aby v horách brzy roztál sníh a stezky byly průstupné a tráva se brzy zazelenala. A také aby se nezlobili, až pastevci potáhnou se svými stády přes horské hřbety do nových údolí. Uctívat bohy je třeba na místech se silnou Genius Loci. Obrazy, odrážející život dávných kočovníků, jsou v této zemi vyryté v černých
bazaltech pokrytých slupkou hnědé patiny. Je tu více jak 10 000 hustě pokreslených kamenů tvořících kamennou lavinu jakoby odtékající dolů do údolí. Nejstarší kresby jsou z neolitu až začátku doby bronzové, neboli z třetího až začátku druhého tisíciletí před naším letopočtem. Další skupina kreseb je z doby železné. Na těch starších jsou do detailu znázorněna zvířata a lidé, téměř vždy ve spojení s náboženskými motivy. Je tu skryta doslova obrazárna pod širým nebem s nevyčerpatelnou fantazií motivů a tvarů.
Výjevy z této unikátní obrazárny a fotografie z každodenního života dnešních pastevců budou představeny na výstavě fotografií Pavla Lisého v ambitu českolipského muzea od 7. července do konce srpna 2012.