V tomto měsíci Vám představíme ikony, které jsou uložené v našich sbírkách. Slovo ikona pochází z řeckého slova „eikona“ – obraz. Ikony jsou obrazy malované na dřevě, které zpodobňují Krista, Pannu Marii, světce a duchovní fenomény v pravoslavném křesťanství.
Svůj původ mají v byzantském umění a časem se rozšířily do zemí, které přijaly pravoslavnou víru. Pravoslavní věří, že první ikonu namaloval evangelista Lukáš. Ikony měly funkci vzdělávací, měly věřícím, kteří neuměli číst a psát (takových byla v počátcích křesťanství a ve středověku většina) předat informaci o zobrazené osobě nebo události. Ikona se nemaluje, ale píše, pro pravoslavné je zobrazeným evangeliem. Proto jsou vytvářeny podle vzorce daného staletími a používají stále stejnou symboliku. Čím pečlivěji byla určitá zobrazení reprodukována, tím měla v očích věřících větší vážnost. Proto se tradice jednotlivých ikonografických typů a zázračných ikon udržovala po staletí. Hlavním důvodem byla víra, že replika bývá stejně zázračná jako originál. Jak v minulosti tak i dnes jsou ikonám připisovány i vlastnosti léčivé, byly umisťovány podél cest, u vstupních bran a také se brávaly s sebou do bitev. Byly neseny před vojskem na tyči podobně jako standarta.
Ruské ikony jsou plošné, obrazy nemají hloubku, postavy jsou jakoby bez tíže, jsou vytrženy z pozemského světa, ukazují svět nebeský. Používání basreliéfu vedlo k tradici pokrývání ikony postříbřeným nebo pozlaceným kovovým reliéfem tzv. „rizou“, která měla ikonu chránit. Takové ikony odhalují jen obličej a ruce.
Po Velké říjnové socialistické revoluci bylo malování ikon zcela zakázáno, církev se stala nepřítelem státu číslo jedna. Mnoho ikon bylo zničeno, skončily jako palivo, rámy oken, lavičky apod. a po několik desetiletí nové nevznikaly.
Ve sbírkách našeho muzea jsou uloženy čtyři ikony. První dvě představují Krista Spasitele a Bohorodici snad svatotomskou, obě jsou uloženy v prosklené skříňce a pocházejí z bývalého městského muzea. Další ikona představuje Bohorodičku – „Znamení“. Je umístěná dost netradičně v prosklené ostatkové skříňce a zdobená filigránem, což je pro východní země neobvyklé. Pochází z majetku českolipského továrníka a sběratele Heinricha Wedricha. Na poslední ikoně je vyobrazen sv.Jiří s holí a křížem. Textové štítky na ní připevněné nám prozrazují cestu, kterou prošla, než se dostala do našeho muzea:(ruština) – Blahopřání Kerč-Jenikolským soudruhům, vybraným z mnoha ke zformování 11. roty 7. Východosibiřského střeleckého pluku. 25. ledna 1904 Město Pavlograd (němčina) – 26.IV.1931 oblíbenému kmotřenci – strýc Edo.
Podle zápisu ji daroval dne 15.12.1953 do muzea v Jablonném v Podještědí kapitán Procházka. To napovídá, že je velmi pravděpodobné, že původní majitel či opatrovník ikony pobýval v zajateckém táboře v Jablonném v Podještědí za první světové války. Při troše fantazie lze říct, že tato ikona patří k těm, které byly neseny do bitev.