V sobotním koncertním zastavení festival Lípa Musica navštívil historické královské město Litoměřice. Festival, nad nímž převzal záštitu také litoměřický biskup Mons. Jan Baxant, tak poprvé zavítal do metropole biskupství. Uvedl se zde dramaturgickou perlou letošního ročníku, v děkanském kostele všech svatých vystoupil špičkový německý vokální soubor VocaMe a jednalo se o unikátní zážitek.
Pro popsání zážitku, který zprostředkovalo éterické ženské kvarteto doprovázené uměleckým vedoucím Michaelem Poppem, je poměrně těžké hledat slova. Totální krása, akademická úroveň, pozoruhodná čistota, precizní přenos informace staré takřka tisíc let v plné srozumitelnosti. To vše by mohla být spojení použitá při líčení imprese večera, ale možná by to bylo stejně málo. Není divu, soubor VocaMe je skutečně silně etablovaným tělesem, který přes relativně krátkou dobu existence úžasně pracuje a uchvacuje ta nejnáročnější publika. Stejně jako tomu bylo v Litoměřicích, kam se soubor chvatně přesunul po koncertu odehraném předchozího dne ve švýcarském Curychu. Pro čistě technický popis dokonalé práce souboru nutno poznamenat, že se potýkal s alternací na jednom postu, kdy musela být z důvodu nemoci zastoupena jedna ze zpěvaček. Kdyby tuto informaci ale nesdělila publiku členka souboru mezzosopranistka Petra Noskaiová, zřejmě by to nikdo nepoznal. Naopak alternující zpěvačka předvedla skvostný výkon. Letošní program Lípy Musicy se výrazně věnuje vokálním projektům, ale již teď před uvedením ostatních, by se chtělo říci, že jeden z nejsilnějších programů je již za námi, byl to právě ten litoměřický.
Středověký materiál z dílny Hildegardy von Bingen je na svou dobu velmi živým a nemonotónním dílem, v němž je obsažená hluboká meditace i vlastní velkorysá výprava. Program diváky naprosto oslovil, publikum trnulo v němém úžasu, který chvilkami střídal božský klid a šťastné rozjímání.
Při všech oprávněných slovech chvály na adresu ženského kvarteta, bylo dosud zapomenuto na hudební doprovod, který všestranně zajišťoval umělecký vedoucí Michael Popp, jenž skvostné ženské hlasy doprovázel na kopie starých nástrojů, které zprostředkovaly širokou paletu zvuků a dodaly hluboce meditační vokální hudbě širší výrazovou paletu. Michael Popp obsluhoval velmi citlivě fidel připomínající pozdější violu da gamba, santur, mající nejblíž zvukově k současnému cimbálu, harfu nebo loutnu. Příležitostně program doplňovaly ještě výrazné leč něžné zvonky nebo flétna. V jedné pasáži sáhl Michael Popp i po jakési miniaturní formě sitáru, což byla oproti zadání večera nečekaná a příjemná geografická vložka. Soubor si ale i jinak osvojoval mandát na vlastní autentickou interpretaci překrásného a hlubokého uměleckého díla.
V druhé části večera opustil dílo Hidegardy von Bingen a představil další díla, spojená s tématem večera, jímž byl ženský princip ve středověké estetice a imaginaci. Ta se v této části večera díky dynamické práci s vokály stávala nebývale expresivními a scénickými. V přídavku došlo po latině a němčině na starou francouzštinu, když soubor uvedl vlastní zhudebnění poesie francouzské básnířky Christine de Pizan. Ustrnulému recenzentovi opět došla slova. Festival se v Litoměřicích uvedl neskutečným programem, jehož kvalita dosahovala absolutních škál a ještě měla mnohé přidané hodnoty navíc. Mnichovský soubor se ženské tématice ve staré středověké hudbě věnuje zcela svébytně a po svém řeší jeho témata. Rozhodně je to k nejlepšímu prospěchu hudby jako takové.
Tomáš Cidlina