Bazilika minor svatého Vavřince a svaté Zdislavy v Jablonném v Podještědí hostila další zastavení Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. V programu nazvaném Boží milost pro Zdislavu zde vystoupil komorní smíšený sbor Martinů Voices.
Bazilika patří mezi nejkrásnější a akusticky nejzajímavější prostory v regionu a Lípa Musica sem zajíždí takřka pravidelně. Se stejnou pravidelností se zde střídají koncerty vokální a instrumentální. Loni zde vystoupila Clarinet Factory se svým dorostem, letos byl pozván výjimečný sbor Martinů Voices. Jeho repertoár má široký záběr od staré duchovní hudby až po současnou tvorbu moderní nebo populární. Mimo to je sbor známý spoluprací s Bobby McFerrinem, se kterým absolvoval jeho české turné před dvěma lety.
Pro diváky festivalu ale sborový zpěv, s jehož kvalitou nemají vlastní zkušenost, není až takovým lákadlem, jako jsou kupříkladu koncerty větších komorních či symfonických těles. To se projevilo i na návštěvnosti, která nebyla příliš velká. Ani já jsem si nemyslel, že by mě měl čekat nějak výjimečný koncert, ale stalo se.
O tom, že nastávající večer bude z těch speciálních, co se týče kvality interpretů a síly provedení, jsem věděl již po několika minutách úvodní skladby, kterou bylo Miserere od italského skladatele Gregoria Allegriho. Jednalo se o úžasné, hluboké a vírou prodchnuté dílo, které je zhudebněním žalmu 51 a bylo původně určeno pro Sixtinskou kapli. Členy sboru prostor baziliky nemusel příliš vybízet, aby jej maximálně využili, a proto se hned před touto úvodní skladbou rozmístili a zpívali Miserere dílem zpod hlavního oltáře, dílem z bočních kaplí a z chóru. Lidský hlas dosahující božích výšin tak diváky obklopoval všude a výsledek byl neopakovatelný.
Následovaly Madrigaly od Giovanniho Pierluigi da Palestrina, po kterých se program přesunul z Itálie do impresionistické Francie, když zazněly tři písně Charlese d´Orléans od Clauda Debussyho. Tyto písně pocházející z počátku dvacátého století v sobě obsahují prvky středověké hudby stejně jako harmonickou techniku Debussyho současnosti.
Repertoár večera sbor Martinů Voices zakončil skladbou Bobbyho McFerrina a Rogera Treece The Garden. Touto uvolněnou písní s inspirací v Africe a černošských spirituálech sbor prokázal svou svěžest a všestrannost. Stejně jako ve všech ostatních skladbách tento velice mladý sbor, který je již teď na vrcholu, co se týká uměleckého provedení, naprosto využil akustické možnosti baziliky a uhranutí diváci si užívali krásný chvějící se dozvuk.
Škoda jen, že návštěvnost nebyla taková, jakou by si takový prostor a takový program zasloužily. Smutně působila zejména neobsazená, zřejmě pro partnery a patriciát rezervovaná, místa v prvních řadách. Martinů Voices ale předvedli skvostný program, ve které se nenechali ničím rozhodit. Byli velice jistí a disciplinovaní, perfektně sehraní i vedení energickým uměleckým vedoucím a sbormistrem souboru Lukášem Vasilkem.
Výborně a divákovi příjemně musela působit i dramaturgie koncertu, která byla velice chytře vystavěná. Ve sportu bychom mohli mluvit i o taktice, kterou pro tento večer bylo diváka v prvé řadě uzemnit, uhranout a získat a teprve potom jej vzdělávat a ukazovat mu méně známé a moderní kusy, které on už v tuto chvíli do ucha dostane o poznání jednodušeji a naopak je vděčný za objevení dalšího, a třeba i nečekaného výrazu sborového zpěvu.
