Jelikož se blížíme ke konci roku, přišlo nám zajímavé bilancovat a ohlédnout se v roce 2016 zpět. Chtěli jsme z pozice kulturního měsíčníku vybrat nějaký reprezentativní vzorek respondentů, a tak jsme položili dvě otázky lidem, kteří stojí za mnoha kulturními aktivitami v našich městech, a zároveň je většina z nich vídána i na jiných, než jimi pořádaných, akcích.
Každý respondent se s odpovědí popasoval po svém, někdo měl chuť vzít to v širší rekapitulaci, někdo pečlivě vybíral ten nejsilnější zážitek, někdo vyzvihl celé festivaly či přehlídky. Každopádně se většina shodla na tom, že to byl krásný kulturní rok plný mimořádných okamžiků.
V létě jsem si užila hudební festival Všudybud, který ráda navštěvuji pro jeho žánrovou pestrost a skvělé prostředí vodního hradu Lipý. S Českolipským divadelním podzimem se spojil křest knihy I can’t get no – Českolipská satisfakce. To byl pro mě výjimečný večer, na němž se potkali v jednom prostoru lidé, kteří se aktivně zapojují do kulturního dění v našem městě. Poté mě velmi potěšil koncert v rámci MHF Lípa Musica, kde učitelé a studenti ZUŠ Česká Lípa předvedli neskutečné výkony v čele s mladým učitelem Davidem Maškem, který doprovázel zpěváka Dana Bártu. Nejradostnější událostí pak byla Neckyáda Farní charity nejen kvůli počtu a nápaditosti zúčastněných plavidel.
Dita Krčmářová – dramaturgyně Českolipského divadelního podzimu, člen DK Jirásek
Pro mne to byl určitě koncert velké osobnosti české hudební scény Jarka Nohavici. Zároveň jsem měl z tohoto koncertu radost, neboť bylo poměrně složité koncert do České Lípy dostat. Stejně tak mě potěšil koncert Ewy Farné, která opět předvedla, že je v současnosti asi nejlepší česká zpěvačka.
Marek Ottl – hudebník, dramaturg KD Crystal
Velmi jsem si užil Českolipský divadelní podzim díky symbióze diváků, herců a organizátorů. Jedná se o krásný projekt tlačený entuziazmem Divadelního klubu Jirásek. Potom určitě hudební festival Všudybud, přehlídku, která dokáže prolnout to nejlepší z regionu s tím nejlepším z celé republiky. A rozhodně vydání filantropického počinu, pamětí národa, knihy I can´t get no – Českolipská satisfakce.
Daniel Švarc – hudebník, textař a skladatel kapely Vyjakomy, dramaturg Vánočního Všudybudu
Pokud bych měl z toho všeho, co jsem navštívil, vybrat jednu věc, pak to pro mě bylo novocirkusové představení The Loser(s) souboru Losers Cirque Company ve spolupráci s hudebníkem En.druem v rámci Českolipského divadelního podzimu. Byla to strhující divadelní, taneční, akrobatická a hudební podívaná.
Martin Prokeš – zpěvák, ředitel MHF Lípa Musica
Určitě to byly koncerty v klubu U bílýho černocha. Namátkou vyberu ty z poslední doby, například Steve Clark Trio, Will Johns nebo Melanie Scholtz. Koncerty měly a mají jedinečnou atmosféru díky kvalitě muzikantů, příjemnému klubovému prostředí, ale především díky mimořádnému nadšení Pavla Šmída, který klubem doslova žije. Mimořádným kulturním počinem je podle mne také graficky i textově perfektní kniha I can’t get no – Českolipská satisfakce od Tomáše Cidliny a Rudolfa Živce. Tu by měl mít doma každý Českolipan. Ohromně jsem si pak užil chotovický hudební festival Smrt krásných stromků, který skvěle připravila parta kolem sourozenců Kropáčkových.
Miloslav Lomič – provozovatel kina Máj Doksy
Opět to byla má oblíbená triáda – hudební festival Všudybud, Českolipský divadelní podzim a MHF Lípa Musica. Tyhle akce společně tvoří maraton, který mě baví. Všudybud je pro mne festivalem přátelství, Divadelní podzim mi letos přinesl mnoho zážitků, které jsou nepřenosné – vydání publikace To jsme my! DK Jirásek, natáčení videospotu s muchomůrkami atd. Navíc nám umožnil křest knihy I can´t get no – Českolipská satisfakce a to bylo úžasné. Lípa Musica mi pak opět zbarvila podzim do těch nejkrásnějších barev a zážitků, a to nejen hudebních. Unikátní kombinace kostelů, míst, skvělé hudby a lidí je zážitkem, bez kterého bych si ani letos nedokázal podzim představit.
Rudolf Živec – vydavatel měsíčníku Lípa a knihy I can’t get no – Českolipská satisfakce
Na plátnech kin to bylo brilantní komorní drama o holocaustu s velmi překvapující pointou Vzpomeň si. Pro Čechy velmi osobní byl skvěle natočený britský film Anthropoid o atentátu na Heydricha. Psychologické sci-fi Příchozí bylo ale neskutečným zážitkem. Pro mě osobně se stal tento film nejlepším filmem roku. Nechci opomenout ani vtipnou a svěží Commedia à la carte s výbornými výkony českolipských divadelníků z DK Jirásek a také jako každý rok hudební festival Všudybud s dobrými kapelami a výbornou atmosférou.
Helena Ratislavová – dramaturgyně Filmového klubu Česká Lípa
Ve Filmovém klubu Česká Lípa to byly jistojistě německý film, nejlepší, nepatetické a neklišoidní rodinné komediální drama všech dob Toni Erdmann a takřka počítačová hra z koncentračního tábora, maďarské drama Saulův syn. V poslední době pak sci-fi kanadského režiséra Denise Villeneuvea Příchozí, které běželo v klasickém programu kina. V Jiráskově divadle to byl neskutečně kouzelný Poslední trik Georgese Mélièse Divadla DRAK, který pozval DK Jirásek v rámci 90. narozenin, a Pražský komorní balet doprovázený v novoborském divadle živě Zemlinského kvartetem. Z hudby jednoznačně koncert německého vokálního ansámblu VocaMe z programu MHF Lípa Musica, který interpretoval hudbu z 12. století, a přitom to bylo tak strašně nadčasové a moderní. Neskutečnou událostí je pak vydání opusu I can’t get no – Českolipská satisfakce, knihy, kterou jsem zhltnul za den a už teď se těším, až si ji přečtu znovu. Radost mi udělaly také kulturně společenské aktivity Farní charity Česká Lípa, konkrétně Neckyáda a Masopustní průvod, dvě akce ve městě, které letos opět potvrdily, že stojí za to je navštěvovat. Zároveň to jsou akce, na kterých se podílejí s chutí a radostí ve velké míře i občané města a další kulturní spolky.
Jiří Gottlieber – předseda kulturního spolku Progres, dramaturg festivalu Všudybud
Určitě je to hudební festival Všudybud, 15. ročník MHF Lípa Musica, Českolipský divadelní podzim a vznik knihy I can’t get no – Českolipská satisfakce. Opět jsem si totiž s hrdostí českolipského patriota uvědomil, jak vysoce kvalitní kulturní a umělecké projekty a zážitky nám kolegové organizátoři přináší. Z našich akcí to byly Večery s Jazzovou farmou, soutěže Lípa Cantantes a Českolipská pěnice a mnohé z koncertů našich žáků, například koncert „Má to smysl!” v rámci MHF Lípa Musica či koncert učitelů ZUŠ. Tyto akce byly a jsou pro mě mimořádné proto, že vidím naše žáky – mladé umělce, ale také své kolegy, kteří se umělecky vyvíjejí a v mnoha ohledech se vyrovnávají skutečným profesionálům nebo jimi již jsou.
Marek Kučera – hudební skladatel, ředitel ZUŠ Česká Lípa
Představení, která proběhla v rámci Českolipského divadelního podzimu. Zde totiž amatérská divadla dokázala, že je možné vytvořit profesionální divadelní kus i v neprofesionálním, tedy ochotnickém prostředí s omezenými prostředky.
Ondřej Víteček – člen kulturního spolku Progres
Uvedu první tři, na které si vzpomenu. Už tím jsou pro mě mimořádné! Takže, bez pořadí, bluesrockový kytarista Will Johns U bílýho černocha. Tamtéž viděný a slyšený úžasný, minimalistický a geniální Jan Spálený se svým synem Filipem na basu a tubu a Michalem Gerou na trubku. A potom jednoznačně Schola Gregoriana Pragensis se souborem japonských mnichů Gjosan-rjú Tendai šomjó v klášterní bazilice Všech svatých. To byl zážitek na hraně kultury, umění a čehosi. Čerstvě si neodpustím zmínit včerejší návštěvu kina v Novém Boru. Film Pára nad řekou o Laco Deczim a jeho souputnících mě zastihl zcela nepřipraveného na takovou nálož! Čekal jsem nějakou decziovskou taškařici, ale tohle byla fakt síla!
Libor Kropáček – hudebník, organizátor Smrti krásných stromků
Broukovcovo Kamdivadlo Jardy Střelky z České Kamenice a jeho inscenace Zahraj ty Ejsíky! Ten kluk je lepší a lepší. On i samotná hra je generačně přesně pro mě. Prožíval jsem spoustu věcí tehdá dost podobně. A navíc jsem se u té hry královsky pobavil.
Jaroslav Rada – dramaturg Městského divadla Nový Bor
Mimořádných akcí pro mě bylo letos několik, ovšem pokud bych měl vybrat jednu a držet se otázky, tak umělecky jsem byl letos úplně nejvíce překvapen z vystoupení Losers Cirque Company v rámci Českolipského divadelního podzimu. Tento soubor mě zaujal svou skromností a profesionalitou a naprosto šokoval svým nekompromisně skvělým vystoupením. Kdo viděl, pochopí, kdo ne, musí zaručeně vidět. DK Jirásek a Divadelnímu podzimu jsem vůbec vděčný za to, že jsem se naučil chodit (a s chutí) do divadla. Dříve jsem navštěvoval hlavně koncerty a divadlo šlo tak trochu mimo. Dnes zajdu velice rád.
Josef Pelz – zvukař, hudebník, učitel ZUŠ ČL
Jako nadprůměrné. Lidé si z kultury vyberou to, co potřebují a to, co chtějí. Když se podívám například na program divadla, tak se přes celý rok daří zvát mému kolegovi Jarku Hylebrantovi krásná představení obsazená velkými jmény. MHF Lípa Musica je nadregionální a skvělý. Pořádat v dnešní době něco tak velkého a dobrého stojí strašně moc úsilí a práce. Co se týká hudby, tak ze své pozice musím říct, že se snažíme do České Lípy vozit zajímavé věci. Nechci jít směrem typu „hlavně ať je plno”, chci České Lípě v KD Crystal nabídnout zajímavé koncerty s přesahem, ale i mainstream a konzumní pop.
Marek Ottl – hudebník, dramaturg KD Crystal
Myslím, že v České Lípě si každý najde svou akci, kterou si patřičně užije. Musí však vyrazit ven. Kdybych tak mohla navštívit a prožít vše, co je mi z kulturního kalendáře blízké – cestopisy U bílýho černocha, koncerty místních kapel a souborů ZUŠ, českolipský filmový klub a další divadelní či hudební akce.
Dita Krčmářová – dramaturgyně Českolipského divadelního podzimu, člen DK Jirásek
Celkově lze říci, že se jednotlivé subjekty v kultuře snaží více a lépe vstupovat do mediálního prostoru, což se odráží i na vzrůstající tendenci stálých návštěvníků a příznivců jednotlivých subjektů a uskupení. Neplatí to však o všech. Co se týče nabízené kultury prostřednictvím příspěvkové organizace Kultura Česká Lípa, to jsou pro mne pouze disponenti, kteří tedy pouze disponují pěnězi a prostory, ale v nabízené dramaturgii není ani pokus o záměr či osvětu. Chybí mi u nich jakákoli dramaturgická koncepce.
Ondřej Víteček – člen kulturního spolku Progres
Myslím, že je stabilní. Je zde docela dost lidí, kteří mají zájem, aby se situace posouvala dál a stále se zlepšovala. Co se týká návštěvníků, tak kdo chce kulturu, ten si ji najde a užije si ji.
Daniel Švarc – hudebník, textař a skladatel kapely Vyjakomy
Hodnotím jej kladně. Mám možnost si vybrat co potřebuji a co mě baví. Mám moc rád kino v České Lípě i v Doksech. Nejsem schopen zhodnotit mainstreamový proud, například městskou dramaturgii, nesleduji to tak pozorně, neboť nevyhledávám komerční akce. Baví mě spíše akce jiného druhu a jejich propojování.
Rudolf Živec – vydavatel měsíčníku Lípa a knihy I can’t get no – Českolipská satisfakce
Z pěti hvězdiček dávám tři. Důvod je jasný, neboť je stále co zlepšovat. Popravdě, slyším na kulturní aktivity v České Lípě hodně chvály a žádnou kritiku. Asi nám chybí kritici.
Pavel Šmíd – provozovatel klubu U bílýho černocha
Velmi pozitivně. Opravdu mě těší velká provázanost a spolupráce mezi lidmi, kteří se na kulturním dění v České Lípě podílejí. Myslím, že je zřejmé, že se kultura u nás neustále vyvíjí a tvůrci nad svou prací přemýšlejí a své projekty nenechávají usínat, ale zdokonalují je a posouvají dál.
Marek Kučera – hudební skladatel, ředitel ZUŠ ČL
Hodnotím jej velmi vysoko. Myslím, že zažíváme velmi dobré období. Mám velkou radost ze spolupráce MHF Lípa Musica s lidmi z DK Jirásek, Českolipské ZUŠ či z Progresu. Myslím, že ti, kteří mají chuť v našem městě něco smysluplného dělat, spojují své síly a začínají vznikat velmi zajímavé projekty.
Martin Prokeš – zpěvák, ředitel MHF Lípa Musica
Co můžu posoudit, tak na tu celostátní kulturní Hirošimu, ve které je nutno žít, je úroveň kultury v okrese celkem vysoko. Že její kvalitu drží a zvyšují soukromé osoby nijak nesubvencované, je prostě tak.
Libor Kropáček – hudebník, organizátor Smrti krásných stromků
Myslím si, že díky již právem mezinárodně proslavenému festivalu Lípa Musica, díky klubu U bílýho černocha, perfektně vedenému českolipskému kinu Antonína Nevoleho, Českolipskému filmovému klubu, díky nadšencům z kulturního spolku Progres a dalším aktivitám např. Pavla Klímy z TAO čajovny, je té kultury v České Lípě tolik, že není možné všechno zajímavé stihnout. A pokud zajdete občas i do Reynkova knihkupectví Moniky a Petra Karvánkových, tak už vám díky jejich skvělému výběru kvalitního čtiva na jinou kulturu stejně moc času nezbyde.
Miloslav Lomič – provozovatel kina Máj Doksy
Jsem přesvědčen, že na tak relativně malé město se tu, co se kultury týče, děje opravdu hodně. MHF Lípa Musica, Českolipský divadelní podzim, klub U bílýho černocha, Progres s festivalem Všudybud a v neposlední řadě ZUŠ Česká Lípa. Co se mi ale líbí a za co jsem opravdu vděčný, je provázanost a spolupráce mezi těmito organizátory. Vzájemná pomoc není nic nadstandardního, ale prostá samozřejmost. Za to samozřejmě může skvělá hromada lidí kolem. Málokdo si umí představit, kolik času a úsilí za tím vším je. Pokud zde budou stále tito lidé, kteří pomoc poskytují ve svém volném čase, protože chtějí, a budou mít neustále sílu bojovat s větrnými mlýny, pak to tu bude určitě fungovat. Jen bych těmto lidem přál méně bojů, více podpory od těch, co se tím, na rozdíl od nich, živí, a tím ještě více radosti z toho, co dělají.
Josef Pelz – zvukař, hudebník, učitel ZUŠ ČL
A jak hodnotíte kulturu v téměř uplynulém roce vy, čtenáři i-novin?