Že se v Mimoni na jedné kulturní akci sejdou liberecký Big O’Band a „český“ Elvis Presley, a že budou pálit jednu taneční pecku za druhou, při kterých se prostě nedá odpočívat, tak o tom se všem tanečníkům a divákům 2. reprezentačního plesu ZUŠ Václava Snítila mohlo možná jen zdát. Jenže tohle se skutečně naplnilo v sobotu 9. března 2024. Plesový večer však začal nejdříve příjemným country entrée Ring of Fire od Johnnyho Cashe, které s kytarovou grácií předvedl sám ředitel ZUŠ Zdeněk Lorenz. Následovalo povedené vystoupení bubenického souboru Mimo(ň) rytmus! pod vedením Jakuba Málka a saxofonového kvarteta pod vedením Marka Musila. A hned na to rozehřála celý sál rozverná taneční část od seniorek Babety, které vede paní učitelka Iveta Štásová. Seniorky se aktuálně vzdělávají v akademii ZUŠ, avšak to, co na plese předvedly, by jim mohla závidět jakákoliv mládež!
Na jejich energický výstup navázal ihned výše zmíněný Big O'Band první taneční sérií, při které se i zkušený tanečník totálně zpotil; neočekávaný, ale jistě vítaný plesový program nemohl na úvod správně postrádat několik valčíků a polek, které se daly kolem sálu výborně protančit. Po deváté hodině nastoupil překvapivý host večera: muzikálový pěvec Jakub Machulda, kterého musí po zmíněném večeru znát všichni fandové legendárního Elvise Presleyho. Stejný hlas, ikonický bílý oblek a trefné pózy rozproudily okamžitě poctivého rock´n´rollového ducha. Zazněly kultovní hity jako Canťt Help Falling in Love nebo My Way, které byly tak autentické, až jsem měl pocit, že jsem na druhé straně Atlantiku v období bouřlivých 60. let minulého století. Elvisovská hodinka měla takové grády, že jsem dlouho nezažil podobnou euforii. Jeho vokál bouřil i hladil, Jakub přidával a dokázal strhnout všechny k prožitkovému tanci.
Ale to ještě nebylo nic proti hlavní hvězdě výjimečného večera. Ples měl sice výrazně našlápnuto na rock´n´roll, a všichni aktivní tanečníci si ho užili do sytosti, big o´bandovský repertoár však především sázel na klasické tance, které letos jiné plesy postrádaly: valčíky, polky, rytmické čačy a opravdu překrásné waltzy. Dalo se tancovat naprosto vše, na několik hitovek z 80-ek třeba i blues nebo rychlejší rumba. A také vtipná mazurka, kterou sám kapelník Marek Ottl úžasně všem předvedl! Big O’Band totiž umí po hudební stránce vše, a to s energií, u které chcete okamžitě vyskočit a trsat! Nebo jak trefně vzývá jejich principál, prostě ”pařit”! Samotný Marek oproti loňskému roku tentokrát ještě více zpíval – jeho skvělá verze od Toma Jonese Sexbomb v pozdních hodinách dokázala zase všechny rozhýbat! -, a obě pěvkyně tělesa Claudia Ottlová a Hanka Sktřivánková mimo klasické české i světové hity dokonce překvapily portugalskou sambou!
V precizně sehraném ansámblu jinak skvěle zurčí kytara Dana Horkého, která umí třeba i najazzlým vyzněním potěšit tesklivé srdce uprostřed noci. A když je přesto někomu i dost smutno, tak ho ihned rozveselí saxofonové duo Týny Hládkové a Honzy Vávry – jejich performance mne držela neustále v pohybu. Jejich kolegové z dechové sekce se poté několikrát vydali do sálu mezi lidi, a to byl moment, který atmosféru celé akce zvedl ještě o level výš. Kapela umí zcela přirozeně přejít z klasických evergreenů minulého století do současnosti, a to tak, že si toho běžný posluchač téměř nevšimne. A při tom Marek uváděl jednotlivé vstupy docela podrobně. Málokterému živému orchestru se povede namíchat a věrně představit tak umně songy od Michala Jacksona, Marty Kubišové, Norah Jones, Abby nebo Anastacie, a mnoha dalších – a to je pouhý zlomek interpretů, jejichž šlágry provázely daný večer. Pečlivě připravený dramaturgický set je definitivně největší devizou této navýsost sehrané superskupiny, a i kdyby si člověk jenom sedl a poslouchal, bude opravdu naplněn a hudebně uspokojen!
Je třeba však zdůraznit, že 2. ZUŠ-kový ples měl i další superlativy: v 1. patře tradičně vtipně pojatý fotonautický koutek a v přízemí velmi chutný raut opět připravený a ladně naaranžovaný studenty Euroškoly. Vedle něhož se taktéž vyjímala přebohatá tombola, která snad umožnila něco vyhrát všem návštěvníkům. Po organizační stránce bylo vše rovněž bezvadné.
Našlapaný Big O'Band pak ještě při loučení v závěru nasadil neskutečný jam všech nástrojů, že jen člověk zůstal stát a dupal nohama, protože byl nakažen rytmem, melodií a tanečním nadšením. Kdyby od Zdeňka nezazněla trubková perlička Long Train Runnin´, která symbolicky ukončila jednu z nejhezčích kulturních akcí v místě, asi bych chtěl s drahou polovičkou zůstat v KD Ralsko až do rána.
Rozhodně to byl nejlepší ples, co jsme kdy vůbec v Mimoni i jinde zažili!
Foto: Aleš Kozák, David Frei