Je v pořádku, že lidé mají možnost zbavit se pro ně již nepotřebných předmětů, které ale nepatří do běžné popelnice, legálním a životní prostředí nepoškozujícím způsobem. Jenomže právě tím druhým si nejsem tak zcela jist.
Kdykoliv se totiž kontejner objeví, netrvá dlouho a začnou se k jeho obsahu sbíhat různé podivné existence. Jako pilní mravenečkové, leckdy za pomoci nářadí, jehož účelnost a rozmanitost by nedělala hanbu ani špičkovému montérovi, se jmou na místě porcovat cokoliv, co i jen vzdáleně vypadá, že by mohlo obsahovat něco zpeněžitelného ve sběrných surovinách. Nepříjemný hluk působený vytrvalým a intenzívním bušením do bourané kořisti a zesilovaný navíc sakramenstsky dobrou akustikou prostoru kontejneru je tím nejmenším nebezpečím. Mezi odloženými věcmi jsou i staré ledničky, pračky, televizory, rádia a mnohé další elektropřístroje. Vše to patří mezi nebezpečné odpady. Obsahují freony, rtuť, kadmium a leckteré další jedy. Kovkopům je pochopitelně jedno, že tohle všechno uniká do životního prostředí, že to dokonce může lidi ohrozit bezprostředně. V blízkosti si nejednou hrají i malé děti, které jak známo vezmou do rukou a do pusy leccos.
Dost mě děsí, co by se mohlo stát, volám proto obvykle na městskou policii. Musím přiznat, že se mnou jednají zdvořile a vždy slíbí, že na místo vyšlou hlídku, třebaže mají určitě jiné práce nad hlavu. Kovkopové ale pochopitelně nejsou dnešní, nechají se vystrnadit právě jen na tu chvíli, kdy je hlídka v dohledu. Ani o vteřinku déle. Takže tohle řešení není. Ale nějaké se najít musí, protože jinak dříve nebo později dojde k neštěstí.