Jak to vlastně je s recyklačním centrem a senátorem

Funkce senátora je legislativně – kontrolní. Posuzování vhodnosti různých investic mu jednoduše nepřísluší. Jako člen parlamentu má právo se dožádat vysvětlení u příslušného státního orgánu a to je vše. Potud tedy „senátor“, ostatní se týká pouze občana Tejnory, bytem nedaleko plánované investice.

Jako občana, možná více informovaného, se mi jeví lokalita plánované stavby velice nešťastná. Mojí první reakcí na informaci o plánované výstavbě recyklačního centra, byl návrh na realizaci záměru v okolí Stráže pod Ralskem, pan exstarosta Rychtařík budiž mi svědkem. Jako bývalý zastupitel Města Česká Lípa jsem s kauzou nepřišel do kontaktu. První jednání komise pro životní prostředí Města Česká Lípa bylo v srpnu 2002, další až v prosinci téhož roku. Zastupitelstvo věc projednalo s negativním stanoviskem v lednu 2003.V té době jsem již zastupitelem nebyl.

V původním článku, zaslanému redakci Českolipskému deníku před zhruba desíti dny, jsem chtěl nepřímo naznačit konce, kdy investoři a veřejnost nedojdou kompromisu a následkem je legislativní zásah státu, samozřejmě v důsledku negativním právě pro tu veřejnost. Asi jsem zůstal nepochopen.

Po prostudování všech dostupných materiálů jsem si potvrdil svůj odhad, že v současné fázi projednávání projekt spěje ke kladnému vyjádření státní správy, ať už na úrovni kraje, nebo Ministerstva ŽP. Důvody pro kladné vyjádření lze vyjmenovat :

Recyklace odpadů je celoevropským trendem všeobecně akceptovaným. Recyklaci odpadních olejů přímo upravuje směrnice Evropské komise č.75/439/EEC o nakládání s odpadními oleji. V České republice se oleje zatím nerecyklují!

Recyklace olejů šetří náklady na dovoz ropy a při trvale záporném saldu českého vývozu působí evidentně pozitivně ekonomicky.

Za stávajícího stavu končí oleje kdesi v přírodě, v nejlepším se spalují, ale samozřejmě ne za vysokých teplot, ale s tvorbou jedovatých zplodin, tím poškozují prostředí plošně.

Objekt firmy leží v průmyslové zóně, tedy není v rozporu s územním plánem a doposud nikdo nedal návrh na změnu.

Investice řeší staré ekologické zátěže, které by jinak musel v konečné fázi hradit stát, ať už dotací stávajícímu provozovateli, nebo po opuštění objektu.

Investice plánuje nových 30-50 pracovních míst. Stát jinde vynakládá desítky miliónů na průmyslové zóny, s výsledkem také pouze desítek nových pracovních míst. V této situaci by bylo velkou odvahou tuto nabídku smést se stolu.

V době trvalé recese železniční dopravy nabízí projekt přesun na železnici v objemu 80-95% zpracovaných olejů. Ušlé tržby železnice zvýší její ztrátu, která bude hrazena z daní všech občanů.

Realizací projektu se, i když mírně, ale přesto, zlepší hygienické normy nad realitu současného stavu.

Předkládám namátkou osm důvodů, proč se může státní správa vyslovit kladně. Proti stojí odpor občanů, nikdy jsem nezpochybnil právo na něj. Je jasné, že investici nechtějí, ale také jim vadí nákladní doprava po sídlišti, zápach ze skladu a hluk.

Trvale bydlím cca 300 metrů od plánované stavby, v bytě v osobním vlastnictví. Případné zhoršení životního prostředí se mne přímo dotýká, protože sníží kvalitu bydlení a tím třeba i tržní cenu vlastněného bytu, pokud bych se ho rozhodl prodat.

Jako bývalého zastupitele mne mrzí, že jsem již v době schvalování územního plánu nevznesl požadavek na dočasnost průmyslové zóny v popsané lokalitě. V té době byla hlavním tématem výstavba městského okruhu právě přes Střelnici s mostem na Slovanku, vzpomínáte? Jako občan bydlící v blízkosti plánované realizace recyklace olejů vznesu své požadavky, o kterých jsem přesvědčen že jsou reálné, přímo na veřejném projednávání záměru investice.