Jméno kytaristy Petra Zavadila je více než deset let spojeno s Petrem Vášou a brněnskou kapelou Ty Syčáci. V posledních dvou letech jsme ovšem jeho syrovou kytaru mohli slyšet také v uskupení Mucha vedeném písničkářkou a zpěvačkou Nikolou Muchovou a doplněném hudebníky z dalších výjimečných brněnských kapel Květy a Budoár staré dámy.
Loňský rok vydali své debutové album Slovácká epopej a dostali se do povědomí posluchačů písněmi, které humorně reflektují nešvary všedních dnů jedné mladé moravské dívčiny. Letošní rok navázali druhým albem Josefene, které se v tomto měsíci křtí. V rámci toho vystoupí kapela Mucha, po letním festivalu Všudybud na vodním hradě Lipý, i na legendárním festivalu Smrt krásných stromků v polovině listopadu v nedalekých Chotovicích.
Jak se vlastně psala historie kapely Mucha?
Na začátku byla osobitá písničkářka Nikola původně z Kyjova, která se záhy po své migraci do Brna poznala s M. E. Kyšperským (Květy) a Tomášem Vtípilem (DG307). Oba byli Nikoliným repertoárem a hlasovým projevem natolik okouzleni, že jim stálo za to Nikolu přesvědčit, aby své album nenahrávala sama, tak jako její předešlé album Chlupy, ale zaranžovala ho poctivě s celou kapelou. Že se tak písničky dostanou líp k lidem, když budou mít i ten hudebně estetický rozměr. Přizvali si kamaráda Štěpána Svobodu, bubeníka z kapely Budoár staré dámy. Tomáš Vtípil se po jedné uskutečněné a jedné neuskutečněné zkoušce rozhodl z časových důvodů z kapely odejít. M. E. Kyšperský vyvěsil následně na youtube nahrávku z jejich první uskutečněné zkoušky jako inzerát na kytaristu. Dodnes ji tam někde najdete. Je to vlastně první verze Ježíše a Chlapi sů kokoti s kapelou. Odkaz poslal mně, jestli s nima nechci hrát. Asi se mu líbilo jak hraju. Prý chodil jako puberťák na Pluto (kapela, ve které jsem hrál před Těma Syčákama). Taky jsme spolu už vlastně málem kdysi hráli ve VRM Vladimíra Václavka, k čemuž vlastně k našemu oboustrannému zklamání nakonec nedošlo. Možná myslel rovnou i na to, že bych se mohl kapele starat o koncerty, dělám totiž od roku 2006 manažera kapele Květy. Dnes je situace taková, že z časových důvodů odchází z kapely Evžen. Za ten rok s náma hráli už čtyři jiní basáci. Ne že bychom je všechny vyhazovali. Vždycky se to naučil někdo na záskok, ale pak nemohl ani on, a tak se hledal další. Hraní je dost, je nutné to vzít na plný úvazek, k tomu je potřeba hodně nadšení a nějaké povolání s volnou pracovní dobou, protože jen to hraní nás samozřejmě neuživí. Aktuálně, když nemůže Evžen, hraje místo něj Ondra Kyas, hudební skladatel a hudebník, který zaskakuje také často na basu v kapele Květy.
Jak jsi vnímal Nikoliny písně, když ses s nimi setkal poprvé?
Poprvé jsem to slyšel z toho inzerátu. Bylo to blbě nahraný, tak bylo rozumět jen „mr*á mi v hlavě” a „chlapi su kokoti”, protože je to tam tolikrát. Jasný ale bylo, že se s tím ta holka nese*e. Než jsem se rozhodl, poslechl jsem si to jinde a zjistil jsem, že je za tím mnohem víc, než jen nějaký to sprostý slovo, co na vás občas vyskočí. Nikola výborně zpívá, intonuje. Jako kytaristka nic moc, ale když jí řekneme: „Niky, cásni tam vždycky jen to kilo na první dobu a víc nic, nebo tady nehrej,“ tak to udělá a udělá to s drivem. I to ticho. Nikola hraje a zpívá od srdce a to pro mě bylo vždycky důležitější, než nějaká hudební ekvilibristika. Její písničky jsou především osobní výpověď plná emocí. Není nutné se s nimi nějak ztotožňovat, souhlasit či nesouhlasit, abyste je měli rádi. Je to osobní výpověď. Její kouzlo je možná i v té upřímnosti. Proč by nemohla říkat „mr*á mi v hlavě”? Vždyť to se tak říká, nemyslete hned na porno.
V tuhle chvíli vydáváte novou desku, čím se nová deska liší od té předchozí? Na tvorbě písní se již podílela celá kapela, nebo jsou na ní opět výhradně skladby zpěvačky Nikoly?
Řekl bych, že se ani moc neliší, spíš naopak, že je pokračováním Slovácké epopeje. To je vlastně i důvod, proč je i obal v mnohých ohledech podobný, vlastně takové inverzní dvojče. Co bylo černé je bílé, co černobílé, barevné. Ideální předmět do páru, jen v páru nabývající svojí sběratelské hodnoty. Texty jsou všechny Nikoly, se skladbou jí místy vypomohl Evžen, aranžmá jsme dělali jako vždy dohromady.
Čím to, že šlo tak rychle natočit a vydat novou desku?
Po natočení Slovácké epopeje začala kapela Mucha poměrně často vystupovat. Na to, abychom mohli hrát i samostatné koncerty, jsme potřebovali mnohem delší repertoár. Materiál na Josefene vznikl proto velice záhy po Slovácké epopeji. Museli jsme si pospíšit z ryze praktických důvodů. Vydávat to dřív by bylo příliš brzy, naopak čekat ještě déle by kapelu zbytečně brzdilo v další tvorbě.
Jste pro mě kapela, u které se očekává, že svou desku vydá na vinylu. Vy přesto nejprve vydáváte na CD, a pak možná přijde i vinyl.
CD jsme prodali asi dvakrát víc než vinylů. Nejradši bysme to vydali naráz. Ten vinyl ale stojí dvakrát tolik, co CD a čekací doba na jeho výrobu je desetinásobná. Protože na všechno nemáme, snažíme se vybrat nějaký peníze přes Hithit.com. A na tom vlastně záleží, jestli ten vinyl vůbec bude. Ale rozhodně bych netvrdil, že je to lepší byznys. Jde spíš o prestiž. Jako předmět je LP daleko krásnější než CD nebo nehmotná MP3. A tohle LP bude navíc bílé!
Co ti přineslo hraní s novými spoluhráči? V čem tě lákalo spojení s Nikolou?
Jsem poprvé v životě nejstarší v kapele, což mně činí paradoxně mladším. Jinak nic, co bych před tím nepoznal. Ke spojení s Nikolou zatím nedošlo. Jestliže někdo říká že jo, tak jsou to drby. (smích)
Na podzim křtíte desku a s tím máte spojené početné turné po celé republice. Jak se vám hraje na české hudební scéně?
Na to, že hrajeme teprve druhým rokem, myslím, že jsme na tom velmi dobře. Na portále Bandzone, kde je 37 000 registrovaných kapel, se v žebříčku popularity pohybujeme po celou dobu naší existence mezi první desítkou. Koncertů máme dost a, i když hrajeme někde úplně poprvé, lidi většinou přijdou. Ale znáš to, nikdy není tak dobře, aby nemohlo být líp.
14. ročník festivalu Smrt krásných stromků (ZVA 12-28 Band, Mucha, Depo 53, Tetrahop), Chotovice, 14. 11., 19:00, 120 Kč