Vyražme po cyklostezce, kterou zřejmě již objevil každý, kdo udrží na kole rovnováhu. Leckdo však jezdí jen do Vlčího Dolu, kde cyklostezka končí, a zpět. Já navrhuji jet dál. Na konci cyklostezky uhněme doprava, přejeďme koleje - pokud po nich zrovna nejede vlak - za kolejemi znovu doprava do mírného kopce. Projeďme osadou Heřmaničky a stále po „hlavní“ dojeďme k Brennskému mlýnu. Pokud nás instinkt nezklamal, měli bychom být na levém břehu Ploučnice (pozor, teče opačným směrem, než my jedeme), na který jsme se dostali přes nepříliš důvěryhodný dřevěný mostek. Na stromech by se měla občas objevovat červená značka a na tachometru bychom měli mít něco kolem deseti kilometrů. Ti, co mají více, buď do přístrojku špatně zadali obvod kola, aby získali lepší pocit z rychle ubíhajících kilometrů, anebo nemají dobré instinkty.
Čeká nás nejnáročnější dopravní situace. Musíme sjet na silnici vedoucí ze Zákup do Srní. Když však nepotkáme auto, může se stát, že už ho nepotkáme až do Hradčan (netýká se houbařské sezóny). To je zvláště významné pro ty, kteří s sebou vzali děti. Na této silnici nezůstaneme dlouho, neboť po pár metrech (směrem na Srní) zabočíme do lesa. Tam, kde ukazatel naznačuje obec Veselí.
A je na místě, abych se omluvil všem majitelům galusek, pologalusek a citlivých zadnic. Nedivil bych se, kdyby tudy před lety skutečně jezdily tanky. Vydržme však, neboť po nějakých dvou kilometrech se kvalita vozovky výrazně zlepší a my se budeme moci kochat monokulturami borových lesů či skalním útvarem nazvaným Tvarožník (po pravé straně). Lze i zastavit a prodrat se k meandrům Ploučnice (vlevo).
Jsme v Hradčanech. V obci, která má úplně všechno, co si cyklista - turista může přát. Mezinárodní letiště, zoologickou zahradu, ranč, hotel, koupaliště ... Samozřejmě, k letišti se nesmí, ale kdo by odolal možnosti pořádně to rozjet, roztáhnout ruce, zařvat jako sovětská migina a čekat, jestli se nevznese ... takže my odoláme, protože nechceme, aby se nám výlet nepřiměřeně prodražil. (Hlavně nechci, aby na mě někdo žaloval a já byl obviněn z navádění k trestnému činu). Stejně to nejlepší z dnešních Hradčan je na druhém břehu Hradčanského rybníka - Osamělá hvězda. Ranč, který uspokojí všechny - chlazený lahváč, něco málo k snědku a navíc ... zoologická zahrada. V klecích jsou kozy, slepice, křepelky, kuny, liška či psík mývalovitý, který se i do naší přírody rozšířil z Ruska. Hvězdou bývá divočák, který se z ničehonic může objevit u našeho stolu. Nejlepší je, že vše může být úplně jinak. Nepřekvapilo by mě, kdybych příště v kleci objevil mamuta.
Pokud jsme se napojili a zaplatili příspěvek na zvířatka do stylové kasičky, vyražme zpět. Nabízí se sice řada dalších cílů, ale myslím, že napoprvé to stačí. Ne? Nu dobrá!
Při cestě zpět doporučuji odbočit po asi třech stech metrech na vyhlídku na Havraní skále. Zamkněme kola ke stromu a vyškrábejme se horko těžko nahoru. Zatím jsem na Českolipsku nenalezl lepší místo k rozhledu. Na severu vrcholy Lužických hor, přímo pod námi celé letiště či zákruty Ploučnice, Mimoň, Lípa, Bor a lesy, lesy, lesy. Do nich zase někdy příště, cestu zpět už znáte. (kolo - cca 38 km, pěšky - cca 1 km)
další Tipy na výlet v rubrice Víkend - Tip na výlet