Co jsme načali, to jsme i zrádně dokončili. Bohužel jsem měl to štěstí, že jsem byl přítomen u největší blamáže českého florbalu v historii, ani dnes jsme nebyli schopní ze sebe sundat tu huňatou deku, co nám přivezli Lotyši ze studeného Pobaltí.
Trochu s nadhledem se dá říci, že dnešní utkání s Norskem bylo vyrovnané a i přes občasné chyby rozhodčích (jako neuznaný regulérní gól v prodloužení) měli seveřané asi i více ze hry. Tento tým táhne několik let skupinka kolem kapitána Kronberga, který hraje za švédský Dalen a právem patří k nejlepším hráčům světa, důležitým hráčem je také střelec Fausganger. Tento veterán hrál na tomto šampionátu skvěle a ukazuje, že i v 36ti letech se dá hrát skvělý florbal, asi si z něj vezmu příklad.
Skončili jsme tedy na děleném sedmém místě a budeme rádi, když uhájíme dobrý koeficient do dalších let. Bohužel všechno spadlo po zápase s Lotyšskem jak domeček karet, v tom je turnaj jako MS záludný, hranice úspěchu a neúspěchu je tak tenká, že se prostě jednou může stát podobný fatál jako nyní. Jak někde řekl Tomáš Kafka, osmkrát Lotyše porazíme, jednou s nimi remizujeme a jednou oni porazí nás. S oblibou čtu nyní všechny komentáře, názory expertů a autory prestižních i neprestižních médií, kteří jsou vždy zasvěceni do každého problému. Trenér vybral špatně, všechno je prokaučované, hráči nemají formu..málokdo si však uvědomuje to, že téměř každý, kdo v českém týmu hrál, obětoval dvacet dní své dovolené a připravoval se navíc po práci či škole. Jsme tak rádi, že jsme si jako památku mohli nechat českou šálu, pěkný podsedák a jeden český dres s jménem (ten druhý jsme museli vrátit). Tohle není žádná sebelítost, je to jen konstatování a trochu návrat ke včerejšímu článku, jsme profesionální amatéři a teď si musíme vyžrat pár týdnů kritiky, kterou si za výsledky zasloužíme.
Moje osobní vysvědčení na tomto mistrovství je jakési rozporuplné, jel jsem sem s trochu jinými plány vytížení, obraz hry však byl nakonec úplně jiný, než se původně předpokládalo. Nechci se hnípat v tom, kde se stala chyba, nyní jsem samozřejmě zklamaný, chtěl jsem více, ale bohužel. Druhá strana celé věci je však ta, že jsem se dostal potřetí za sebou do výběru české reprezentace, byl jsem mezi dvaceti hráči z té obrovské členské základny a jsem moc rád, že jsem tu mohl opět udělat reklamu České Lípě. Cením si toho, že jsem šel po vlastní vývojové větvi (kterou spousty lidí po mnoho let kritizovali) a svojí pílí dotáhl až tak daleko, nyní mám to štěstí být v jednom týmu s těmi nejlepšími z Čech. Ještě mám živé vzpomínky, když jsem chodil z gymplu s dřevěnou florbalkou a snil jsem o tom, že si jednou zahraji na MS. Co bych za to v té době dal! V současné době nevím, jak to bude s reprezentací dále, tu čeká asi generační výměna, změna nastane také v trenérském týmu, do kterého usedne buď Mrázek (Vítkovice) nebo Cepek (Chodov), nejsem si jist, zda mám ještě nějakou šanci. Každopádně na reprezentaci nezanevřu, klukům budu fandit, a když budou potřebovat bojovníka, ještě pár let budu ve formě. Florbal mě totiž baví.
Zítra ráno za mnou do Švýcarska přijede přítelkyně, těším se konečně na běžný život, těch skoro dvacet dní bylo opravdu náročných. Trochu blbé je, že sem jede pár dalších fanoušků podívat se na finálový víkend, no bohužel bez nás. Asi nejvtipnější je to, že já si ty lístky na finálový den musím koupit také a věřte, že to není nic levného. Ten florbal mám asi fakt rád..
To byl poslední blog.
Štěpán