Dana Faltusová alias Dmitrievna (zde) si přála, abych vyzpovídal Elišku Selinger. Napsala o ní: „Je na cestě stát se vědeckou hvězdou a přednáší na konferencích v zahraničí.“ Odbočíme tedy na chvíli z oblastí kultury k přírodním vědám. (Nezapomeňte si pustit vložená videa, zjistíte, že věda může být kulturou.)
V minulém roce jsi vyhrála finále studentské soutěže FameLab. Můžeš nám na úvod představit projekt, se kterým jsi uspěla?
Famelab je soutěž v popularizaci vědy, nejen pro studenty, ale pro kohokoliv, kdo ve vědě pracuje a chtěl by získat zkušenosti v komunikaci své práce s lidmi mimo obor. Je to super v tom, že se na jednom podiu sejdou lidi z astrofyziky, chemie, matematiky nebo biologie a každý má pouhé 3 minuty na to, aby originálním způsobem vysvětlil libovolné téma ze svého oboru publiku - ať už jde přímo o jejich výzkum nebo prostě něco, co považují za zajímavé. Původem je to soutěž z Británie, ale ve spolupráci s NASA, CERNEM a British Council se jí podařilo rozšířit do 33 států na 5 kontinentech - a Česká republika je mezi nimi. Soutěž má dvě kola, v semifinále jsem mluvila o interakci nádorů s imunitou, finále jsem pak vyhrála s příspěvkem o epigenetice, tedy jsem v obou případech mluvila přímo o věcech, které zkoumám.
Foto: Jana Knotová
Rozpovídej se trochu o svých tématech interakce nádorů a epigenetice.
První v mém životě byla epigenetika a stále k ní mám asi nejblíže. Je to obor, který se zabývá dědičnými informacemi, které ovšem nejsou uloženy v pořadí písmen DNA jako v klasické genetice, ale v různých modifikacích DNA, proteinů nebo v nekódujících RNA, což je takový jiný kus kyseliny, ve kterém jsou v buňkách uloženy informace. Pomocí epigenetiky jsou geny vlastně “vypínané a zapínané”. Je to podle mě dost vzrušující obor - je poměrně nový, takže většina věcí je ještě neznámá a je co zkoumat. Epigenetika je také tím pomyslným mostem mezi stabilní, neměnnou genetickou informací a prostředím. A existují také výzkumy, které naznačují, že tyto změny vyvolané prostředím mohou být možná přenosné i do dalších generací. Jinými slovy, to co měla naše babička ráda k obědu, možná ovlivňuje naše zdraví. Ale to je ještě pořád dost kontroverzní téma. Ale kontroverze je možná to, co je na tom tak lákavé.
K imunologii nádorů jsem se vlastně dostala oklikou přes epigenetiku - začínala jsem v laboratoři, která se věnovala epigenetickým změnám u autoimunitního diabetu a pak odešla od diabetu k nádorům, kde taky zkoumáme epigenetické změny v imunitní signalizaci. V prváku na VŠ jsem imunologii nesnášela, připadalo mi to jako nelogický telefonní seznam buněk a molekul. Ale pro lásku k epigenetice jsem překousla nenávist k imunologii a jsem za to ráda. Je to úžasný obor, a když se do něj člověk ponoří víc, logiku v něm najde. Imunologie je teď v onkologii dost hot topic - ukázalo se, že náš imunitní systém se opravdu snaží nádorové buňky zničit, jen u pokročilé nemoci už na to nestačí sám, protože nádory jsou mrchy a naučily se s ním bojovat. Ale když se mu trošku pomůže zvenčí… Imunoterapie je teď novou nadějí. Už se tak léčí třeba pacienti s melanomem a vyvíjí se další terapie, nádorové vakcíny, způsoby, jak “vycvičit” imunitní buňky k rozpoznávání nádoru atd atd. Prostě hustý.
(Začátek výstupu je zhruba 25:25).
Jaká se sešla v loňském ročníku konkurence?
Konkurence je vždycky velká. Finalistů je sice “jen” deset, ale všichni dělají zajímavé věci v tolika oborech, každý pojme vystoupení úplně jinak a je strašně těžké odhadnout, co nakonec nejvíce zaujme porotu - jestli ocení větší show nebo naopak komornější vystoupení, jestli je budou bavit rekvizity, nebo se budou řídit heslem “rekvizita je pomůcka pro špatné řečníky”… A samozřejmě je to i o štěstí, prostě někdy se zadaří a někdy ne.
Čím myslíš, že jsi zaujala porotu ty?
Myslím, že moje vystoupení bylo prostě jiné. Využila jsem svých zkušeností z recitace a zahrála divadlo - v jednom výstupu jsem byla nádorový generál, který instruuje nádorové buňky pro boj s imunitou, v druhém jsem hrála DNA methylaci. Ostatní měli prostě krásné, zábavné a poutavé povídání. A taky mi asi pomohlo, že jsem na rozdíl od spousty jiných finalistů byla zvyklá mluvit před lidmi - po recitačních a řečnických soutěžích, kde jsem se naučila zvládat stres a paniku z lidí, to prostě bylo další podium, kde stojím a mluvím. Jen tentokrát recituju vědu a ne Villona.
Zaujala tě nějaká konkurenční vystoupení?
Samozřejmě! Pro mě osobně jako medičku byla zajímavá hlavně vystoupení z úplně jiných oborů - třeba povídání o gama záření astrofyzičky Lenky Zychové nebo Venca Bystrianský a jeho povídání o nových jaderných reaktorech, to je pro mě jak poslouchat hudbu z jiného světa. Ale celkově všichni byli dobří a opravdu doporučuji podívat se na záznamy z FameLab finále (nejen z minulého roku) nebo si zajít osobně na nějaké vystoupení, je to dobrá šance se během hodinky dozvědět novinky z celého světa vědy a výzkumu.
Foto: Jana Knotová
Kam je možné si na takové vystoupení zajít?
Doporučuji sledovat FB stránku FameLab Czech Republic - bývá tam oznámení o akcích. Bohužel, všechny akce bývají v Praze, většinou v rámci něčeho většího nebo samostatná akce FameLab Echoes, která bývá na podzim. A pokud se člověku nikam nechce, stačí se uvelebit doma v posteli a otevřít internet - všechna kola a často i další vystoupení z ČR i zahraničí jsou k dispozici na youtube.
Takže podobnou akci asi v Lípě naživo neuvidíme?
Teoreticky je možné uspořádat další FameLab vystoupení kdekoliv, pokud je zájem a seženou se finance na uhrazení nákladů na cesty atd. Bohužel, platy ve vědě nejsou tak velké, abychom mohli sponzorovat vystoupení po celé ČR. A navíc - i propagace vědy je práce jako každá jiná a za práci prostě má být odměna. Ale jinak kdokoliv z nás určitě rád mluví s lidmi o výzkumu, kde to jen jde. A pokud mají přijet jen účastníci z ČR a ne odjinud, není to tak organizačně náročné. Třeba zrovna Lenka Zychová už roky pořádá přednášky o astronomii a astrofyzice po celé ČR. Já sama bych se také ráda do Lípy někdy vrátila s nějakým výstupem, klidně i delším než tříminutovým. Myslím, že je to něco, co v Lípě pořád trochu chybí. Nebo minimálně zmínky o větších vědeckých akcích nedolehly ke mně.
Byla součástí výhry i nějaká odměna?
Hlavní odměnou pro mě byla šance reprezentovat ČR na mezinárodním klání v britském Cheltenhamu a nepřímo pak i následná pozvání na další vystoupení a akce tady v ČR i v zahraničí. Cen se ale udílí více - další finalistka např. vyhrála stáž v Českých centrech, takže teď objíždí Evropu a propaguje českou evoluční biologii.
A jak jsi uspěla v mezinárodním klání?
Bohužel, postoupit až do finále se mi nepodařilo. Dost mě to mrzelo - vystoupení se mi myslím povedlo, obdržela jsem velké množství pozitivních reakcí z publika i od soupeřů, zastávali se mě i někteří pořadatelé, ale porota prostě tentokrát hledala něco jiného a upřednostňovala spíš klasické výstupy než moje divadlo. Člověku je to líto, ale líto je to samozřejmě každému, kdo nepostoupil. Jak jsem říkala - občas se povede, občas ne, v řečnických soutěžích nejde výsledek měřit přesně na body. A zvláště v mezinárodním klání, kde jsme už vlastně všichni vítězové, to platí dvojnásob. Konkurence je obrovská a žádná vysloveně nepovedená vystoupení už tam nejsou. Ale zkušenost to byla každopádně úžasná a hodnotná.
(začátek 1h28m30s)
A kam všude ses se svým vystoupením podívala?
V zahraničí, kromě tedy Cheltenhamu samotného, jsem ve spolupráci s českými Centry vystupovala v Rotterdamu a pak jsem jela jako jedna ze zástupců ČR na diskuzi o vědě a kultuře po Brexitu do Madridu. A do toho za ten rok od FameLabu několik vystoupení v Praze s českými i zahraničními famelabisty, nějaké přednášky a tak. Uvidíme, co přinesou další léta.
Předpokládám, že v zahraničí jsi používala angličtinu?
Ano, samozřejmě. Lokální kola FameLab jsou vždy v místním jazyce, aby se každý mohl bez omezení podívat a nasávat informace. V zahraničí se ale samozřejmě musí mluvit tak, aby si vzájemně rozumělo těch 33 států - takže anglicky.
Už na gymnáziu ses rozhodovala mezi několika školami. Jestli se nepletu, tak jsi šla na 3. lékařskou. Pokračuješ vůbec ještě ve studiu?
Jj, to bylo dilema. Dostala jsem se na informatiku, práva i medicínu. Každý z těch oborů mě přitahoval něčím jiným, ale nakonec vyhrála lékařina - uvědomila jsem si, že ve všech ostatních by mi prostě chyběla biologie a navíc medicínu považuji za průsečík všeho, co mě bavilo na těch ostatních - byť si to spousta lidí neuvědomuje, medicína je věda, je logická, dobrá medicína musí být racionální - přemýšlení během diagnostiky se podobá myšlení v matematice, dobrý lékař v 21. století by měl vycházet z výsledků výzkumů, z vysvětlení dějů v těle a v buňkách, ne jen do zblbnutí memorovat eponyma. A zároveň je tam i ta humanita, otázky bioetiky, zdravotnického práva… A je super, že má člověk otevřené možnosti - můžu podnikat ve vlastní ambulanci, můžu se nechat zaměstnat jako lékařka v nemocnici, můžu kliniku opustit úplně a odejít do výzkumu. Anebo to vše nějak zkombinovat, a to už během studia - pořád studuji, medicína je šestiletý obor a já jsem teprve v páťáku a to ještě možná budu protahovat kvůli zahraničním stážím, ale zároveň pracuji ve výzkumu a nově i “trochu rýpu” do popularizace.
V posledních letech ses angažovala ve zdravé výživě. Čím se živíš momentálně?
Tak vzhledem k tomu, že jsem pořád hlavně studentka medicíny, tak mě živí především rodiče. Za což jsem jim neskutečně vděčná a doufám, že jim tuhle nejistou investici budu moct splatit v budoucnu. Ale jinak jsem na částečný úvazek zaměstnána na Ústavu molekulární biologie na AVČR, kde pracuji v laboratoři imunologie nádorů, pracovala jsem jako vyučující přípravných kurzů na medicínu a také na fakultě, kde jsem učila semináře genetiky pro prváky. No a od minulého roku se věnuji i popularizaci pro veřejnost - občas mívám vystoupení ve spolupráci s British Council, občas i s někým jiným, dělám právě i přednášky o výživě na veganských akcích a píšu články pro The Student Times. Nově také navazuji spolupráci s časopisem Vesmír. Momentálně se nacházím na Erasmus v jižní Italii (Universita Magna Greacia Catanzaro), kde studuji a také stážuji ve výzkumu imunologie nádorů. Takže se nenudím.
Foto: Jana Knotová
Já tuto otázku mířil opravdu na výživu? Jsi ortodoxní vegetarián?
Ano, jsem vegankou zhruba 4 – 5 let a nějakou dobu předtím jsem byla vegetariánka. Takže nejím nic ze zvířátek, kupuju netestovanou kosmetiku, nenosím kůži a tak.
Z nějakého přesvědčení?
Etické a environmentální. Jako většina. Ve velké zkratce je to snaha snížit utrpení co nejvíce je zvládnutelné. A navíc se už i ve výzkumech ukazuje, že strava výrazně omezující živočišné produkty je šetrnější k naší planetě i při rostoucí lidské populaci a stoupající spotřebě, což je rozhodně fajn bonus.
Máš i nějaké další zájmy?
Tak asi jako každý - ráda koukám na seriály a filmy, piju víno, vařím, čtu si knížky… Ale mám to štěstí, že ze svých největších zájmů jsem si zvládla udělat práci. Takže vlastně většinu dne “odpočívám”.
A co chlapi? Takhle názorově vyhraněných holek se asi průměrná populace mladíků dost bojí, ne?
Mě taky průměrní mladíci nezajímají :).
Foto: Jana Knotová