„A nemohla bych si otázku vybrat sama?“ navrhla nesměle Jaroslava a cudně sklopila oči.
„A jakou byste si přála?“ zeptal se zkoušející.
Na katedře tělesné výchovy neměli mnoho teoretických předmětů, kromě anatomie tak byly postrachem jen dějiny tělovýchovy a sportu.
„Já bych si třeba vzala ty dějiny olympijského hnutí,“ přiznala Jarka a pohodila koketně hřívou dlouhých vlasů.
„Myslíte otázku číslo sedm. Tak si poslužte,“ řekl zkoušející a pokynul, aby si Jarka sedla ke stolku pod oknem.
To je teda klika, pochvalovala si a hned se pustila do psaní poznámek. Připravila si několik vět o tělesné kultuře v antickém Řecku. Pak se již věnovala historii starověkých olympijských her, jejich programu a významu. Běh, pentathlón, hod diskem, pankration, soutěže trubačů.
„Můžeme začít?“
„Ano,“ odpověděl vyučující.
„První olympijské hry se v Olympii asi uskutečnily roku 776 př. n. l. Tento rok, konkrétně pak 8. červenec, je považován za počátek her i řeckého kalendáře. Největší rozkvět her nastal v 5. století před naším letopočtem. V té době se skládaly ódy na vítěze, říkalo se jim epiníkie …!
"Ehm, ehm, otázka číslo sedm se jmenuje Dějiny olympijského hnutí v období budování komunismu,“ upozornil Jaroslavu docent.