Jak jste se dali do hromady a koho napadlo založit kapelu?
František: Všechno začalo v roce 2003 na Keltské noci, kdy jsme si s Danem a Láďou Riegerem jen tak říkali, že by to bylo fajn mít kapelu s názvem Cože, ale nikdo kromě Dana na nic neuměl. My jsme v podstatě měli rok kapelu, která nehrála. Která neudělala ani tón. O rok později jsme už ve složení já basa, Dan kytara-zpěv a Láďa bubínky zkoušeli v garáži.
Daniel: Poté, co se Láďa odstěhoval do Varnsdorfu, jsme koupili bicí a hráli sami dva: já na kytaru a Fanda na bicí. No a pak v lednu 06 jsme se potkali s Pavlíkem, kterého jsme tak trochu znali a kterýmu basa šla od první chvíle. Tak jsme začali zkoušet … první koncerty … přejmenování na Czech Out.
Pavel: Já jsem se vlastně jen přišel podívat, jak vypadaj bubny a jak to tam vypadá v tý jejich klubovně, a hned mi vrazili basu do ruky. To bylo samý E a A, tak jsem to hrál a od tý doby hraju na basu.
Takže teď jste tři. Plánujete nějaké další změny?
Daniel: Já se pořád snažím přidat nějaký xylofony, klávesy, dechový nástroje nebo perkuse – naposledy mi neprošly barely:-), prostě něco zajímavýho, ale ono je to těžký. My jsme kamarádi a je složitý, aby k nám zapadl někdo cizí. Natož aby nám pomohl s tím, jak zníme.
Pavel: ...s tvojí vizí, jak znít :-)
František: Ale jinak se snažíme jamovat s co nejvíce hudebníkama, přece jen jsme samouci. Například 5. ledna v Praze na Letňanech máme hosta Jakuba z BB Bandu, se kterým máme tři písničky.
Pavel to nakousl. Jak skládáte písničky?
Daniel: No většina vzniká z jamů, který vymyslíme společně. Song nazkoušíme s textem v angličtině, kterej pak dodatečně otextuju tak, aby dával smysl. Například před posledním koncertem v Novém Boru jsme měli tři nové písně s jedním textem. Řádný slova jsem pak napsal den před koncertem a rychle se je snažil naučit.
Pavel: To jsou písničky, který se hrajou! Ty naše s Fandou jsou bez šance... :-)
Jak byste definovali svoji tvorbu?
Pavel: My hrajeme všechno, co se nám líbí. Většinou je to takovej pop-rock, trošku punku, ale nevyhýbáme se ani ska či jazzu.
Fanda: Teď jsme zkoušeli i eurodance (2 Unlimited)...
Daniel: ...a jednu máme dokonce ve vlastním neidentifikovatelným stylu. Jmenuje se Sonic a je srovnatelná snad jen s mixem mezi Great gig in the sky (Pink Floyd) a Endless Nameless (Nirvana) a hrajeme ji na konec koncertů.
František: ...u který omdlíváš...
Daniel: ... omdlel jsem jednou!
Vím o vás, že na vystoupení si vozíte fanoušky autobusem. Je to ze strachu, že by na vás nikdo nepřišel? :-)
František: Přesně tak :-)
Pavel: My si prostě vozíme kamarády spolu, z čehož mají radost hlavně pořadatelé, kteří mají alespoň zajištěnou účast.
Daniel: My stejně na cesťák nedostáváme, tak se alespoň takhle podělíme a krom toho všechny naše přítelkyně a kamarádi můžou pít. Bereme i cizí lidi, od kterých si po vystoupení bereme mailové adresy a které pak kontaktujeme, aby věděli, kde hrajeme a že můžou jet s námi.
Vždyť zas tak moc nehrajete?
Daniel: Ono to stačí. Zas tak prodělávat nechceme :-) Ne, vážně: snažíme se, abychom nehráli dokola ty stejné písně. Základ máme, ale rádi blbneme.
František: Ono to taky musí bavit ty lidi, co s námi jezdí.
Daniel: Takže třeba na Tichu máme takovou dlouhou pauzu. Jednou jsme nacvičili společný tanec nebo rozdávali demíčka a u toho se opili, teď zase bude v polovině písničky vyhlášení vánoční fotografický soutěže, která proběhla mezi našimi fanoušky.
Co chystáte do budoucna? Album, další videoklip, koncerty?
Daniel: Začnu s koncerty. A hned negativně. Měli jsme mít turné po Holandsku s Lingers a Koncem chemického posypu, ale bohužel to nevyšlo. Takže teď spíš, co přijde, ale kromě té Prahy nic dohodnuto není. A i když je kde hrát, tak odjíždím s přítelkyní na chvilku do Thajska.
František: Ale album bude. Jednou.
Pavel: No a klip si uděláme v rámci Umělecký sekce Cože (nehudební tvorba, kterou provozují na svých stránkách, najdete tam např.: telenovelu, divadelní hra, fotky atd – pozn. red.).
A poslední otázka: Na jaké místě nebo s kým byste si rádi zahráli?
Pavel: Já bych si chtěl zahrát na olympijským stadionu v Mnichově s AC/DC.
Daniel: Já nahatej, ve sněhu na nějaké sjezdovce a během hraní bychom bobovali.
František: Já na Haiti a taky nahatej se sněhulákem. Já bych si chtěl zahrát nejvíc s klukama, a to kdekoliv.
Daniel: To je hezký.. Já samozřejmě taky.
Pavel: Já s AC/DC.
