V sobotu 24. září od 14 hodin proběhne další vzpomínkové setkání na hraničním přechodu Dolní Světlá – Waltersdorf. Letos sice nejde o kulaté výročí, ale hrdinství členů Stráže obrany státu (SOS), kteří na tomto místě čelili v pohnutém září 1938 útoku členů sudetoněmeckého freikorpsu, si určitě zaslouží vzpomínku každoroční.
Pro připomenutí, 22. září henleinovci násilím obsadili zdejší československou celnici. V noci na 23. září jednotky SOS po asi hodinovém boji proti trojnásobné přesile celnici znovu dobyly. Bohužel, právní stav Československé republiky tu byl obnoven již jen na několik dnů. S takovou obětavostí, s takovým nadšení a s takovým množstvím obětí hájené československé pohraničí bylo na konferenci velmocí v Mnichově přiřčeno nacistické Třetí říši.
Dnes sousedíme s demokratickým Německem a život na hranici je tak poklidný jako nikdy v historii. Je to i zásluhou těch, kdo se před těmi sedmdesáti osmi roky postavili na odpor zlu. O důvod víc ke vzpomínce a k vyjádření úcty.
Miroslav Hudec
Zastupitel Libereckého kraje
K událostem u Dolní Světlé
Je poledne, čtvrtek 22. září 1938. V pohraničí republiky to vře. Němečtí teroristé napadají československé celnice, oddělení finanční stráže, četnické stanice, pošty a nádraží. Rozpoutali v našem pohraničí skutečný teror. Před celním úřadem v Horní Světlé v Lužických horách stojí dozorce finanční stráže Václav Landa. Uvědomuje si vážnost situace. Od blízkého Varnsdorfu se ozývá střelba a výbuchy. Otočí se na přicházejícího kolegu dozorce Bohouše Kobra. „Dnes se něco semele, cítím to“. Spolu se správcem celního úřadu vrchním respicientem Vlastimilem Veselým se dnes na hranici necítí dobře. Hluk venku sílí. Veselý se dívá z okna celnice. Z Waltersdorfu přitáhl k budově úřadu dav ozbrojených ordnerů. Výhružky a křik. Bušení na dveře. Výstřely. Nadávky a zase výhružky. Běsnění Němců dosahuje vrcholu.
Celní úřad obsadili němečtí teroristé bez boje a do večera ho zdemolovali i pokáleli. Českoslovenští finančníci ustoupili ohromné přesile. Ale jen dočasně. Šéf inspektorátu v Dolní Světlé, inspektor Antonín Alinče neměl z hlášení svých podřízených radost. „Tak už i tady. I u nás se nacisté předvádějí“, honilo se mu hlavou. „No nic pánové, celnici dobýt zpět! V noci tam vyrazíme. My, příslušníci Stráže obrany státu z Dolní Světlé.“ Cítil, jak se mu po těch slovech ulevilo. „Je konec ústupkům. Je konec ponižování. Nebo je to teprve začátek?“
Pozdě v noci 22. září nařídil četař Jan Rejchrt postup nahoru směrem k celnici. „Teď jim ukážeme, že se umíme bránit, že umíme bojovat a že si republiku uhájíme“, pomyslel si. Když v tom se ve směru od celnice ozvalo. "Halt, wer da?" Četař dal okamžitě smluvený pokyn Bohoušovi Kobrovi, který nezaváhal a směrem odkud se ozval hlas, hodil připravený ruční granát. To se již rozštěkal německý kulomet umístěný v okně našeho celního úřadu. A přidávaly se další a další zbraně. „Jen počkejte skopčáci“, myslel si dozorce Ervín Wawreczka, ležící vlevo od Bohouše a pálící ze své opakovačky jednu ránu za druhou. „Chce to víc přitopit“, procedil přes zaťaté zuby Václav Landa, ležící ještě dále vlevo od Ervína a odjišťoval další granáty. Jeden z granátů podával i desátníku Bohouši Hynkovi, učiteli ze Cvikova, který ležel vedle něj. Pane učiteli, ten je pro vás.
Po asi hodinové bitvě se celní úřad nalézal opět v československých rukou a byl zde znovu nastolen právní řád Československé republiky. Vzhledem k dalšímu vývoji mezinárodních událostí, vrcholících uzavřením tzv. Mnichovské dohody, bohužel jen na pár dní. Při boji zahynuli dva z místních nacistů a dle zpráv informátorů byli na straně teroristů další ranění. Z příslušníků Finanční stráže byli dva lehce zraněni.
V roce 1940, již po zničení zmrzačeného zbytku republiky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava, byli za tento incident německým Gestapem stíháni minimálně dva tehdejší příslušníci finanční stráže a jeden příslušník československé armády, jenž byl nakonec ve vykonstruovaném procesu odsouzen na deset let káznice.
Podobných míst v našem pohraničí, kde se na přelomu let 1938 a 1939 bojovalo, byly stovky. Přijďte si s námi připomínat nebezpečný, vysilující, zejména však statečný boj našich občanů v roce 1938 za svobodu a demokracii. Tragické osudy našich hraničářů se završily 1. října 1938. Československá republika byla v důsledku tzv. Mnichovské dohody, jejímž nebyla účastníkem, donucena odstoupit značnou část pohraničního území bez ohledu na dosavadní i budoucí osudy československého státu. Prolog 2. světové války pomalu dozníval...
Ing. Jaroslav Beneš, Čsl. obec legionářská Mladá Boleslav
Komentáře
Re: Tradiční vzpomínka - 2 poznámky
13. Září 2016 - 11:27 | Jan Tichý
Na pamětních deskách obětem (od)boje proti nacismu je obvykle období 1939-1945. Obránci hranic by si aspoň v pohraničí zasloužili všude zahrnout i dramatický rok 1938, aby se na ně nezapomínalo.
Je to příležitost vyvrátit mýtus o Mnichovu (viz Jan Tesař, Mnichovský komplex, Prostor 2000).
NahoruE. Beneš: „Půjdeme-li sami proti vůli západní Evropy do války hned a Sověti půjdou s námi, je jisto, že to bude válka s Německem na jednu frontu, v níž by pravděpodobně Polsko, Maďarsko a jiní šli proti nám. Odložíme-li válku – třeba za hrozných našich obětí –, je stejně jisto, že Hitler půjde proti Polsku, a velmi pravděpodobno, že západní Evropa bude musit hned s Polskem jíti proti Německu. Tím bude hned od počátku dvojfrontová válka, v níž my budeme v každém případě a do níž se Sovětský svaz ... dostat musí. Za těch okolností je lépe zatnout zuby, přinést oběti a čekat. – Upozorňuji, že tuto tezi nevykládám nyní (tj. 1945). Vyložil jsem ji svým přátelům již v září 1938, hájil jsem ji v roce 1939 a po celou další dobu války.“
Politici v čele s prezidentem válku tehdy nechtěli, v rozporu s veřejným míněním a obětavostí vojáků. Už 21. září 1938 Hodžova vláda (neústavně!) kapitulovala, souhlasila s vydáním území, kde je víc než 50 % německých obyvatel – a podala demisi. Po nástupu vlády gen. Syrového 22. září a vyhlášení mobilizace (23. září) tato kapitulace nikdy nebyla odvolána! Tesař to shrnuje takto: „vláda, která spáchá neústavní čin, musí vzápětí odstoupit, čin samozřejmě zůstane v platnosti. Od toho právě jsou tu vlády, a ovšem prezident, který je vyměňuje.“
Mnichovská dohoda začíná preambulí: „Německo, Spojené království, Francie a Itálie, vzhledem k DOHODĚ, KTERÉ JIŽ BYLO DOSAŽENO ve věci odstoupení území Sudet Německu, ujednali následující podmínky uvedeného odstoupení a opatření z něj vyplývajících, a touto dohodou se zavazují k učinění opatření nezbytných k jejímu naplnění.“ Následuje osm odstavců, které popisují PODMÍNKY podstoupení území.
Pokud tedy slyšíme pověstný Zrady zvon, zvonil jinde a dřív než v Mnichově.
Re: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
13. Září 2016 - 15:45 | moldavit
Ještě jedna připomínka k O nás bez nás.
Vítězné mocnosti, Itálie, Francie a Británie garantovaly západní hranice, směrem na východ si ale ponechaly možnost změny hranic. USA, které prosadily do závěrečných smluv ve Verseiles tzv. Právo národa na sebeurčení, závěrečný protokol nepodepsaly. Více Wikipedie, Mnichovská zrada.
Důležitou osobou, která nosila do vlád Vítězných mocností tajné depeše E.Beneše byl člen exilové vlády Jan Nečas. Předtím ministr a spojenec presidenta Beneše. Podle zprávy, kterou sepsal v r 1943, protože se ty depeše snažil EB hodit na něj, jako jeho individuální akce, se dělo toto...
Dva týdny před Mnichovem jsem byl zavolán presidentem Benešem z jeho úřadu. Vzpomínám si, jak jsem byl šokován naším rozhovorem při této příležitosti a trvalo několik minut, než jsem se vzpamatoval. V tomto telefonickém hovoru mně president Beneš důvěrně oznámil, že při své příští návštěvě v Paříži bych měl prodiskutovat otázku postoupení části Československa, aby se zabránilo jeho úplnému zničení Před svoji cestou do Francie obdržel Nečas presidentem Benešem vlastnoručně psané instrukce:
I. min. Nečas:
1.) Nikdy nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází od Českosl.
2.) Musí být krajně tajně držen, nesmí býti nic publikováno.
3.) Musil by býti umluven tajně mezi Francií a Anglií po přesném našem vymezení rozsahu území, které bychom my postoupit mohli, neboť je nebezpečí, že ve chvíli, kdy připustíme princip, na konec oni ustoupí Hitlerovi a dají všecko.
4.) Pak by musel býti celý plán už hotový Hitlerovi jako poslední koncese s jinými koncesemi vnucen.
5.) Znamenalo by to, že by se Německu dostalo tolik a tolik tisíc km2 (já sám nevím, ale bylo by to asi 4 6000 km2 v té věci se nevázat) pod podmínkou, že by si vzal aspoň 1,500.000 až 2,000.000 německého obyvatelstva. Znamenalo by to tudíž přemísťování obyvatelstva, při čemž by demokraté, social. židi zůstali u nás.
6.) Jiné řešení by nebylo možné, poněvadž by jinak se postavila otázka prostého dělení republiky. Proto celá myšlenka je krajně nebezpečná a kdyby se ležérně pustila, byla by to katastrofa.
7.) Dejte také pozor mohli by Vám provést s tím nějakou neloyálnost člověk nikdy neví.
8.) Při plebiscitu uveďte, že nás chtějí dostat do situace, aby President Beneš vydal několik set tisíc demokratů, social. židů do masakru, jaký byl v Rakousku a jinde, do barbarství antisemitického vraždění a hanobení a do koncentračních táborů. To on neudělá. A kdyby je chtěli přece jen nějak zachránit, že tvoří nový problém národnostní. Jakmile by totiž bylo známo, že bude plebiscit, tož všichni demokraté, social. židi atd. z území toho utečou, my budeme míti vnitřní emigraci a nad to problém národnostní řešen nebude. Plebiscit je prostě technicky a právně nemožný. Ukázat také na mapě, jak by po plebiscitu náš stát svou formou a posicí Německa vypadal.
1.) Neříci, že to pochází ode mne.
2.) Neříci nic Osus. a žádat, aby s ním nebylo o tom mluveno.
3.) Tyto papíry zničit.
Podtržené pasáže v originálu instrukcí zvýraznil president Beneš. S těmito pokyny obdržel ministr Nečas i mapu, na níž bylo vyznačeno území připadající v úvahu, která se však nedochovala.(1)
NahoruPokud by to někoho zajímalo, celé pojednání je k přečtení třeba zde
http://docplayer.cz/1740347-Mnichovska-zrada-nebo-prazsky-krach-necasova-mise-a-rozpad-ceskoslovenska-v-roce-1938.html
Re: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
15. Září 2016 - 7:36 | mbbb
Na naši historii bychom neměli zapomínat, naopak. Proto si všichni přijďme vzpomenout na události, které bezprostředně předcházely válce, na statečné činy našich předků při obraně svobody a demokracie.
Fotky z loňska pro inspiračku:
http://www.csol-mb.net/index.php?id=1112&gallery_id=202
http://www.csol-mb.net/index.php?id=1112&gallery_id=197
A pro připomenutí. Včera bylo výročí úmrtí presidenta Osvoboditele. Dne 14. září 1937 zemřel ve věku 87 let první československý prezident, prezident „Osvoboditel“ Tomáš Garrigue Masaryk. I s odstupem 79 let jsou myšlenky a činy T. G. Masaryka nadčasové a inspirující i pro dnešní společnost.
NahoruKdo z vás si vzpomněl?
Re: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
15. Září 2016 - 8:05 | Lenka Sepsová
Já jsem si vzpomněla,a to v bazilice Všech svatých v České Lípě při úžasném zahajovacím koncertu festivalu Lípa Musica,který letos připadl na svátek Povýšení svatého kříže stejně tak,jako první koncert tohoto festivalu před 15ti lety. Taky jsem si vzpomněla,jak s o něm nesmělo mluvit.Měl být vymazán z našich novodobých dějin lidmi,kteří mu nesahali ani po plosku nohou.
NahoruAno, jeho myšlenky jsou nadčasové. Jen by si někteří Češi místo fangličkaření měli z nich brát příklad. Hezký den!
Re: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
16. Září 2016 - 17:09 | Hudec
Také se mi fangličkáři nelíbí. Ale ČECHOSLOVÁCI na hranici v roce 1938 žádní fangličkáři nebyli. Tam šlo totiž o život a z takových situací se fangličkáři rychle ztrácí po anglicku.
NahoruRe: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
16. Září 2016 - 0:00 | mbbb
Dobrý den,
plně s Vámi souhlasím paní Šepsová. Jak s hodnocením toho koncertu, tak s názorem na TGM, tak i s tím, že fangličkářství není nejlepší zobrazení lásky k vlasti.
Tak snad již jen "Nebát se a nekrást."
NahoruRe: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic 2.díl
16. Září 2016 - 18:30 | moldavit
Jenže to heslo se rychle časem změnilo na " Nebát se si nakrást ".
Žádná nenávist není jen tak z něčeho. Shrnul bych to jako výsledek toho, co napsal národní socialista B. Hynek
"proti německému nacionalismu jsme stavěli český nacionalismus ".
Ale o život pak šlo . Že otázku Wer da / možná wer ist da ?/ bylo odpovězeno hozeným granátem a následnou střelbou z kulometu to dokládá.
Ten příběh by mohl mít stejně barvité pokračování, kdy na hranicích okleštěné ČR příslušníci stejných jednotek vraceli antifašisty, komunisty, Židy zpátky do Německa, ačkoliv měli pasy vydané ČSR a povolení německých orgánů . Kolik lidí bylo na hranicích předáno německým orgánům, kdy dostali příkaz k okamžitému vystěhovaní mnohdy do tří dnů, protože na základě česko- německé smlouvy o občanství
„Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže:
a)se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši
Nahorunebo
b)pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920
nebo
c)jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena a) nebo b)
nebo
d)jsou manželkami osob, u který jsou splněny podmínky písmena a), b) nebo c).
československá vláda může do 10. července 1939 žádati, aby osoby německé národnosti, které v době, kdy tato smlouva nabude účinnosti, jsou československými státními občany a od 1. ledna 1910 se přestěhovaly na nynější území československé republiky, jakož i jejich potomci, opustili Československou republiku ve lhůtě 3 měsíců. Tyto osoby tím pozbývají československého státního občanství; německá vláda je přijme na své území.“
UPOZORŇUJI, ŽE BYDLIŠTĚ NEBYLO tam KDE BYDLELI, ALE KDE MĚLI TZV "DOMOVSKÉ" PRÁVO.
Tam šlo taky o život.
Re: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
18. Září 2016 - 12:30 | mbbb
ještě pro zajímavost, k historii podobného pomníku, který stojí nedaleko:
http://csol-mb.net/pdf/bezdez_2008.pdf
jeho kamenný sloup byl inspirací pro repliku originálního sloupu u pomníku ve Světlé
NahoruRe: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
19. Září 2016 - 19:18 | mbbb
Německá propaganda pracovala na plné obrátky. A to již od začátku 30. let. Na podzim roku 38 se její výkon dostal do nebetyčných výšin. Tohle otiskl Völkische Beobachter dne 23. září 1938 na své titulní straně:
http://mbbb.sweb.cz/Völkische%20Beobachter.pdf
Smutné je, že historickou pravdu dodnes nereflektují ani novější publikace německé provenience. Vzpomeňme třeba na jinak zajímavé brožury před pár lety zemřelého odsunutého Němce pana Schuberta. I když je pravda, že takhle brutálně celý incident již později nikdo nikdy nepopisoval, pokud tedy vím :-)
NahoruRe: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
23. Září 2016 - 15:37 | mbbb
tak již zítra :-)
Přijďte, jste zváni. Alespoň si odpočinete od nekonečných "bohulibých vědců" a nově i "Zemanovy kavárny" :-)
Hezké odpolko
NahoruRe: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
1. Říjen 2016 - 8:53 | mbbb
když se zde vedle Hydeparku rozbíhá thema Mnichovská zrada/nezrada, zvon/nezvon, připojím pár fotek a link na další fotky, z události, kde se i tato zrada/nezrada vzpomínala:
http://mbbb.sweb.cz/14409839_1280359661982316_743895127370852646_o.jpg
http://mbbb.sweb.cz/14425547_1780276908884609_3033518390988719875_o.jpg
https://www.facebook.com/karolina.leiblova/media_set?set=a.10210736355273950.1073741923.1501566266&type=3
:-)
NahoruRe: Tradiční vzpomínka na obránce československých hranic
9. Říjen 2016 - 13:10 | mbbb
ještě poslední ohlédnutí za letošní Světlou, zpráva z akce:
http://www.csol-mb.net/vzpominka-na-obrance-hranic-v-luzickych-horach-v-roce-1938-id2193.html
fotogalerie:
http://www.csol-mb.net/index.php?id=1112&gallery_id=208
článek z Českolipského deníku:
http://csol-mb.net/images/akce16/svetla_3.jpg
presentace akce v pdf:
http://mbbb.sweb.cz/Prezentace_Svetla_2016.pdf
„Presidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme!“
NahoruRe: Tradiční vzpomínka a k čemu to je, pane Beneši?
19. Říjen 2016 - 17:23 | moldavit
Vždyť vlastně Chamberlain, Daladier, Mussolini chtěli pouze ujistit Hitlera o co nejlepších vztazích, tak nějak, aby si ho nepopudili.
NahoruNa co to vlastně připomínáme? Obětování suverénního státu? Aby jsme se z toho poučili? Nikoliv. Samotní naši čelní představitelé hlásí
..„Jako nejvyšší ústavní činitelé České republiky chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí,"
Co na tom, že čínská okupace, při níž vyvraždili třetinu tibetského národa, byla proti tehdejším událostem daleko horší. Nakonec měli jsme tu ten demokratický ostrůvek, kam se hlásili pronásledovaní z okolních států. Taky jsme je přeci vraceli agresorům.
Co je nám po státečku jako Tibet. Ať se postarají, že. Co jsou Číňané zač, nám nedávno ukázali. Svou brutalitou se od Freikorpers zas tak moc nelišili. Akorát že měli pouze ty násady k vlajkám.
Historie se připomíná, aby se prý lidé poučili. Takový Dalajláma, Havel, Tichý nenásilní bojovníci duchem jsou pochoutkou pro vulgárním patolízaly i na nejvyšších našich místech.
I když Ghándí nebo Havel nakonec taky dosáhli svého
Tak ať žijí ty čínské investice, i když se zatím nenaplňují. Jidášský groš je nakonec taky součástí historie.
A kdy konečně pozvednou také ti naši připomínači dějin svůj hlas?