Když jsme se ke konci ročního hoštění studentky z Thajska Niny prostřednictvím organizace ASF rozhodovali, zda znovu přijmout do naší rodiny studenta ze zahraničí, rozhodnutí bylo jasné, zkusíme méně exotiky, která nás lákala v případě Niny. A tak jsme si vybrali na fotografiích rozesmátou Ellen z Belgie, která měla přijet sice jen na 3 měsíce, ale to nám nevadilo.
Srovnání obou studentek přibližně stejného věku se nabízelo v mnoha situacích, tu když Nina vyrazila sama poprvé do Prahy asi po 3 měsících a my jí kladli na srdce, aby se nezapomněla hlásit při každém přestupu po telefonu, zatímco protřelá Ellen nám oznámila, že pojede za kamarády do Prahy už po týdnu a přitom nás překvapovala neschopností orientovat se po jednoduché trase v okresním městě kam chodila do školy.
Např. Ellen nás ohromila tím, že vlastně běžný úklid nikdy sama nedělala a bude to pro ni nová zkušenost, na rozdíl od Niny, která tvrdila, že uklízí běžně, ale její počáteční práce s mopem by stála za natočení legračního videa na you tube a na jí vytřené podlaze jsme se klouzali ještě další hodinu. :)
Co se týče vaření, Nina od počátku statečně projevila snahu nám uvařit něco thajského, byť „z pytlíku“, od Ellen jsme ochutnali belgické vafle až na druhý pokus.
Drobná nedorozumění, která se občas objevila, byla zpestřením našeho vesnického života. Tolik jako za uplynulé období jsme se nenasmáli nikdy. Ač byla každá z nich v mnohém rozdílná, nakonec byly vlastně stejné, dvě bezva teenegerky, které se staly našimi dalšími dětmi, o něž máme starost a strach, zda se mají dobře a zda jim v dnešním nebezpečném světě nic nehrozí.
Každému, kdo uvažuje o možnosti nabídnout místo ve svém domě zahraničnímu studentovi, bychom určitě doporučili, aby své srdce i svůj dům tomuto nezapomenutelnému zážitku otevřel, protože pozná nejen nové přátele, ale získá i možnost nahlédnout do života lidí kdekoliv na světě.
Rodina Kalenských, Stvolínky