Je tu další týden a s ním zprávy ze světa Evropské dobrovolné služby v České Lípě. Tentokrát se hlásí dobrovolník José Luis Marcilla.
Texty píší dobrovolníci v angličtině, tedy nikoli ve svém rodném jazyce. Tyto texty jsou poté dále překládány dobrovolnicí Farní charity Česká Lípa do češtiny.
A co se tedy v minulých sedmi dnech událo nejzajímavějšího?
Ve čtvrtek jsme navštívili žáky osmých tříd na ZŠ Slovanka. Konkrétně třídy 8. B a 8. C, tedy i třídu, jejíž žáci zápasí s různorodými překážkami, tzv. "C" třídy na ZŠ Slovanka jsou totiž třídami dyslektickými.
V rámci projektového dne jsme měli možnost představit žákům země, ze kterých pocházíme, tedy Španělsko, Ukrajinu, Rusko a Gruzii.
PřekvapeníNa začátku každého dvouhodinového workshopu jsme se dětem krátce představili jen svým jménem a profesí. Měli hned první úkol, podle našeho anglického přízvuku uhodnout, ze které země pocházíme. Bylo to velmi zábavné a pro některé z dětí hodně náročné. Řadily Patricii k Francii a Mášu posílaly do Anglie. Po nápovědě s volbou zemí pak mnozí hádali, že právě Patricie je z Gruzie a Máša ze Španělska. Až na konec rýmovačka “Máša from Russia [Máša from Raša]” pomohla.
Když jsme žáky rozehřáli, rozdělili jsme je do šesti skupin a každý z nás měl zhruba 10 minut na to, aby představil svou zemi, místo, odkud pochází a především typický život teenagerů. Právě poslední bod byl hlavním tématem obou workshopů.
Zatímco jsme mluvili, děti se snažily zakreslit informace, které se od nás v angličtině dozvěděly. Ano, zakreslit, ne zapsat. Proč? Aby si lépe zapamatovaly, aby se pobavily, abychom podpořili jejich kreativitu.
Při setkání s Patricií tak děti kreslili slunce, jelikož se dozvěděli, že v A Coruna, odkud Patricie pochází, stále svítí slunce. Kreslili fotbalový míč, jelikož je to nejoblíbenější španělský sport. Kate vítězila s informací ohledně vzdálenosti z Omsku do České Lípy, která činní neuvěřitelných 4 500 km. Sally vyhrála se svým národním jídlem khachapuri (něco jako sýrová pizza), Máša s informací, že šachy již dávno nikdo mezi mladými v Rusku nehraje, a Natalie, pocházející z Donecku sužovaného válečným konfliktem, svým optimismem a snahou dál žít život běžných mladých navzdory okolnostem.
O přestávce jsem si zahrál s dětmi stolní tenis. Pokud bych na začátku neuvedl své jméno, jistě byste, díky mým neustálým sportovním aktivitám poznali, že vám píši já, José. Pak přišlo na řadu focení, po chodbách běhaly další děti a zjišťovaly, kdo jsme.
Stihli jsme se ještě v rychlosti seznámit s některými učiteli, v jejichž třídách začneme od příštího týdne působit, a na úplný závěr jsme dnes s radostí pomohli naložit dárky od dětí z 2. A pro děti a Azylového domu Jonáš. Dozvěděli jsme se, že děti z 1. C připravily a zahrály pohádku o Červené Karkulce pro maminky a jejich děti právě ze zmiňovaného Azylového domu Jonáš a k tomu pohostily maminky a jejich děti vlastnoručně upečeným perníkem.
A takový byl projektový den našima očima na ZŠ Slovanka.
Zdraví José z Albacete, momentálně Českolipák srdcem i duší, který mimochodem doufá, že se mu Česká Lípa stane domovem i po 31. říjnu, kdy končí pro naši šestici projekt Erasmus+.
Více o našem životě ve Vašem městě na volunteering.cz nebo na facebooku EVS Without the Borders.
#5 Znáte tradiční ruskou kuchyni?
#4 Den mezinárodní kuchyně se zahraničními dobrovolníky
#3 Zahraniční dobrovolníci nejen o počasí a předsudcích
#2 Zahraniční dobrovolníci a jejich sportovní zážitky
#1 Česká Lípa je malé město, ale k pohodlnému životu je tu vše