Ve výročním dvacátém díle seriálu o životě zahraničních dobrovolníků Farní charity Česká Lípa v našem městě, se netradičně podíváme, jak se měla vyslanec Farní charity Eliška Knobortová na mezinárodním školení mentorů Evropské dobrovolnické služby v Arménii.
Na mezinárodní školení v Dilijanu v Arménii se sjelo 25 účastníků z různých koutů Evropy, od Portugalska až po Gruzii.
Dilijan je město v horách, kde se počasí mění velmi rychle. Když jsme šli za jasného počasí do banky vyměnit eura za arménské dramy, zastihl nás déšt dvakrát během hodiny.
Školení bylo zábavné, formou diskusí a práce ve skupinách jsme probírali své zkušenosti s mentoringem.
Také jsme prezentovali odlišnosti kultur, jídla a pití v rámci mezinárodního večera. Na českém stole stály kolonády, hašlerky, hořické trubičky, pardubický perník, věnečky, preclíky, pivo, víno, becherovka. Dále se ochutnávaly u poláků pirožky, klobásky, pak čaj a peprmintová čokoláda z Británie, portugalské klobásy a sýry a víno Moscatel, litevské šproty a čokoláda, ruský kaviár a chleba moskva, italské víno, španělská šunka a sýr, gruzínský sušený sýr, slovinská čokoláda a víno, arménský koňak Ararat, čokoláda.
Arménská kuchyně znamená mnoho zeleniny, výrazný slaný kravský sýr a především všudypřítomný čerstvý kopr a koriandr, kdo není příznivcem těchto bylinek, si moc nepochutná.
Vozový park v Arménii je také velmi různorodý, od žigulíků a Lada Niva 4x4 až po dvacet let staré Mercedesy a Lexusy.
Za 2 kilometry ujeté v taxiku jsme zaplatili v přepočtu 25 Kč = 500 dramů a připadali jsme si jako honorace. Typický chleba lavaš, podobné indickému čapátí, stál v přepočtu necelých 15 Kč a cigarety v rozmezí 20 až 40 Kč.
Poslední den školení – sobotní podvečer jsme měli možnost strávit v hlavním městě Jerevanu. Měli jsme štěstí, že se ten večer konala muzejní noc a tak jsme zavítali do národní galerie na Republic Square s dalšími stovkami Arménců.
Připadala jsem si v této zemi bezpečně, Jerevan jsem vnímala jako moderní pulzující město s krásnou architekturou jako jsou Kaskády nebo Státní opera a Republic Square.
Arménie je chudá země, a tak jsme cestou na letiště po dálnici jeli "jen" poctivých 70 km/h. Co nás cestou uchválilo, byly výhledy do krajin, zasněžené vrcholy hor měnící se v zelená údolí s pasoucími se krávami. Myslím, že Arménie má své kouzlo a získá si časem mnoho příznivců.
Ze školení jsem si odvezla mnoho zážitků, nových přátel s příslibem vzájemné návštěvy a opět motivace pokračovat v dobrovolnictví Erasmus+.