Malá Skála je obec ležící kousek od Turnova, kde žije zhruba tisícovka obyvatel. Od pátku 25. až do neděle 27. července 2008 to zde však vypadalo jako byste do ní napumpovali polovinu obyvatel České Lípy. Vyhlášený rockový festival Benátská noc se totiž konal tento víkend. 134 kapel a 5 hudebních scén – to slibovali organizátoři letošního ročníku. Bohužel - není v mých silách kompletně vám popsat průběh celého festivalu. I tak vám nabízím snad zajímavou reportáž z Benátské noci tak, jak jsem ji viděl svýma očima já.
Ačkoli festival začínal až v pátek, tisíce fanoušků kvalitní hudby se na Malou Skálu začali sjíždět již ve čtvrtek. A každý, kdo nebyl na Benátské poprvé ihned poznal, že tento ročník dosáhl mnohých změn. Centrální kemp, kde se stanovalo, byl tentokrát až za řekou, čímž se hlavní areál výrazně zvětšil. Další, výrazná změna, pak přišla večer – v pivním stanu stanového městečka bylo vybudováno provizorní pódium, na kterém se v noci vystřídaly kapely Hallodrn, Elektrický oslík a Berry. Zejména Elektrický oslík překvapil svými cover verzemi známých hitů a „večírek pro nedočkavé“ splnil svůj cíl. Jedinou nevýhodou celého čtvrtečního dne bylo deštivé počasí, které nadělalo organizátorům mnohé problémy – zapadlé kamiony s technikou, nepříjemný zápach a další, všechny se však během následujícího dne podařilo vyřešit.
Oficiální začátek festivalu byl pak v pátek. Ve 12 hodin se otevřel areál a proudy lidí začaly okupovat krámky s oblečením, občerstvením, ale zejména prostory před hudebními pódii. Hlavním podiem byla Black stage – stage, která hostila největší hudební velikány. Byla vybavena velikou obrazovkou a kapely byly neustále snímány televizními kamerami, což umožnilo sledovat dění na pódiu i ze vzdálenějších míst. Největším překvapením pro mě však byla Green stage. V minulých letech malinké pódium se mnohonásobně zvětšilo a zvětšil se i prostor pro diváky. Celou zadní stranu tohoto pódia pak tvořilo plátno, na kterém se v noci promítaly zajímavé projekce a přidalo to na dokreslení atmosféry rockového festivalu. Změnou prošla i další stage – malý bílý stan se proměnil v obrovskou Wigwam stage a vnitřek vybarvil černou, čili prostředí uvnitř stanu bylo opět o něco působivější. Beze změny zůsala G-stage určená pro revivalové kapely a novinkou byla Chill out zóna Evropy 2 – poslední hudební scéna, kde se každý den odehrávala laser show a DJ zde pouštěl další decibely hudby do lidí, kterým vystoupení živých kapel nestačilo.
Nyní bych se ale již rád vrátil ke kapelám a průběhu festivalu. Pro mě v pátek hrála velkou roli zejména Green stage, kterou otevírala skupina Schodiště, více fanoušků však přišlo podpořit následující kapelu Jaksi Taksi. Ihned poté si přišli na své všichni fanoušci ska hudby, protože dalším „okupantem“ zeleného pódia byli pražští Prague ska conspiracy. Svůdná černošská zpěvačka rozproudila rozvášněný dav velice rychle. Bohužel při vystoupení této kapely došlo k technickým problémům, protože vypadl zvuk, a vystoupení bylo přerušeno nepříjemnou dvacetiminutovou pauzou. Následovalo vystoupení populární Ewy Farné, která vsadila na své známé hity. Když se začala chystat oblíbená kapela UDG, nejprve jsem si šel zazpívat známé hity od Lucie, protože na G-stage právě vystupovala Lucie revival, posléze jsem přešel do Wigwam stanu a užil si skvělé představení skupiny Clou. I toto vystoupení muselo být přerušeno – na Malou Skálu totiž právě dorazilo oznámení o tragické smrti bubeníka kapely Chinaski Pavla Grohmana a celý areál proto držel symbolickou minutu ticha.
Páteční program však i přes nepříjemnou zprávu nabíral na obrátkách. Rozvášnění fanoušci se mohli vrátit do svých dětských let a zaposlouchat se do písniček Jaroslava Uhlíře, který sklidil obrovský aplaus. Zpoždění green stage pak bylo anulováno zrušeným vystoupení rozpadající se Pehy, důvodem byl nemocný bubeník. Aby si člověk maximálně užil páteční večerní program, musel by se minimálně rozdvojit. Na zeleném pódiu začal diváky bavit Walda&Gang, zatímco před černým se hromadili fanoušci skupiny Divokej Bill. Během jejich vystoupení jsem však přešel opět do Wigwamu, kde se předvedl liberecký Krucipüsk. Vyvrcholním večera bylo vystoupení finské skupiny Lordi na hlavním pódiu. Do monster převlečení hudebníci nezklamali a předvedli úžasnou show. Narváno bylo i na Support Lesbiens, kteří chystají novou desku a stávají se výrazně tvrdšími. Kdo se nebál, mohl ve Wigwamu okusit death-metalovou formaci Root, milovníci melodičtější hudby si počkali na Davida Kollera. Páteční program pak zakončili Volanti nebo třeba skupina Turbo. Kdo nešel spát, mohl okusit trance hudbu v Chill out zóně a nebo nadále setrvávat v otevřených pivních stanech.
Sobotní ráno již bylo horké a dusné. Slunce pařilo o sto šest, i na to však byli organizátoři připravení. V centrálním kempu byly k dispozici sprchy se studenou vodou, u každých záchodů v areálu pak mobilní umývárny. Nejvíce lidí si však užívalo vodní hrátky v Jizeře, kde se chladila skutečně hlava na hlavě po celý den. Nicméně vraťme se opět k hudbě. Před pódii nebylo tolik narváno, lidé se povalovali na dekách a užívali pohodových tónů například nizozemských Plastic shark project. Málokdo však vydržel bez pohybu na Gipsy.cz – cikánská dynamická hudba rozproudila krev každého z nás. Odpoledne nejvíce pobavilo vystoupení Jiřího Schmitzera. Humorné texty i komentáře byly skvělé, i tak se ale fanoušci dožadovali Jirky nejznámějšího hitu.
„Jirko, zahraj nám prdel!“ neslo se mezi fanoušky.
„Ale já jí fakt nemůžu zahrát, já ji neumím.“
„Jirko zkus to!“ skandoval dav.
Jiří Schmitzer písničku Prdel nezahrál, musel však dávat dva přídavky, každý vyvolaný hlasitým skandováním „Prdel, prdel, prdel…“. Jirka nejprve odpověděl, že ji má zpocenou, poté se pokusil o pár prvních tónů této písně, zjistil, že skutečně neví, jak ji má zahrát a diváky nakonec uspokojil ukolébavkou, mezi jejíž text snad stokrát vložil slovo „prdel“ :o)
Poměrně málo diváků sledovalo následující Bay Bay, skutečný kotel diváků ale vařil při vystoupení skupiny Skyline ve Wigwamu. Michal Hrůza převedl pohodové vystoupení – zahrál písničky vlastní, ale i známé hity od Ready Kirken. Festival navštívili i Meky Žbirka nebo David Kraus. Ondřej Hejma přivezl na Malou Skálu skvělého Žlutého psa, Lou Fanánek Hagen však tentokrát nepřijel se Třemi sestrami ale se Syny výčepu. Milovníci drzejších textů nepohrdli skupinou Mňága a Žďorp, já se ovšem šel pobavit na hudební, taneční, chlapeckou a striptýzovou skupinu z Prahy 5 Smíchova – Mig 21. Téměř dvě hodiny trvalo jejich vystoupení místo naplánovaných 50 minut – takto organizátoři nahradili vystoupení Chinasek, kteří měli vystupovat hned po Jiřím Macháčkovi. „Jak snadné je žít“ – tuto písničku věnovali právě Pavlu Grohmanovi. Typicky rocková muzika přišla na řadu opět večer v podání kapely Škwor anebo Petra Koláře. Známé rádiové hity pak zazpívala hvězda sobotního večer – Kim Wilde z Velké Británie. Obrovský úspěch měla skupina Kryštof, která své vystoupení započala také symbolickou minutou ticha. Hluboko v noci program uzavřely oblíbené Rybičky 48. Sami hudebníci byli překvapeni, kolik lidí vydrželo na jejich koncert do půl třetí čekat. Posledním punkovým nářezem byly pak songy od formace Kohout plaší smrt, která uzavírala program ve Wigwamu.
Nedělní program už se odehrával pouze na Hlavním a zeleném pódiu, stinný Wigwam lidé využívali k odpočinku, stejně tak jako Jizeru. I tak ale byla neděle velice nabitá. Můžeme začít Duklou vozovnou, spousta lidí si skvěle zaSKAkala při hudbě Sta zvířat. Lidé zavzpomínali na časy ne zas tak dávné při písničkách skupiny Blue Effect a nebo při melodiích Lenky Dusilové či Jiřího Suchého. Zdaleka to však nebyl klidný závěr festivalu. Na rytmu začal nejprve přidávat Yo Yo Band, totální odvaz předvedla jak kapela Vypsaná fixa, tak slovenští Horkýžeslíže. Zatímco na zeleném pódiu diváky bavil Vilém Čok, na pódiu Black stage se dál pilovala slovenština díky No Name. Celý festival uzavíral Petr Janda se skupinou Olympic, symbolicky jej zakončil textem „Skončili jsme jasná zpráva…“. Ačkoliv festival skončil v neděli v půl desáté večer, setrvalo zde několik tisíc lidí. Ve stanovém městečku zůstalo ubytováno spousta fanoušků, kteří odjížděli až v pondělí, proto se i v neděli v noci hlasitě zpívalo a oslavoval se konec dalšího ročníku Benátské Noci.
Skutečně si nemůžu vynachválit tento skvělý hudební zážitek. Počasí bylo skvělé, jelikož organizátoři měli skvěle vyřešeny záležitosti s vodou a odpočinkovými zónami, tropické vedro mi vůbec nevadilo. Oproti loňským ročníkům byla zlepšena hygiena, v areálu bylo mnoho možností doprovodného programu (přímo v areálu například vyrostlo paintballové hřiště). Skvěle jsem si festival užil a jen co jsem se vrátil domů, začal jsem se tešit na 17. ročník Benátské Noci. Takže Malá Skálo – za rok se uvidíme!
---
V příštích dnech vydáme fotogalerii.