Backwards opět dokázali, že patří mezi špičku Beatles-revivalů a že ocenění, kterým se jim dostalo v zahraničí, včetně Británie a Ameriky, nejsou náhodná. Na čtvrtečním koncertě předvedli písně Brouků z první poloviny jejich tvorby, tedy asi do roku 1966. Po koncertě jsme se zeptali Fera "George" Suchanského, zda někdy hrají i skladby z pozdějšího období.
Ano, loni jsme dělali takové turné. To pak hrajeme i věci z období let 1967 - 69. Ale je to náročnější. To jsou docela velké koncerty - čtyři smyčcové nástroje, čtyři dechové a dva keyboardy, uvedl Fero. Na letošní rok chystáme takové turné po Anglii, bude probíhat od května.
Které období vás baví víc?
Když je to s orchestrem, tak je to úžasné. Nádherný, bohatý zvuk. Je to hodně o atmosféře, pocitová záležitost. Takže můžeme říct, že nás to i víc baví. Tak hrajeme ovšem méně často. Jinak se ale snažíme repertoár obměňovat, aby to nebylo stále stejné.
Kolik odehrajete za rok koncertů?
Tak 100 až 120. Asi deset procent je v zahraničí, deset procent na Slovensku a osmdesát procent je v Čechách. Do toho patří ale i plesy, firemní a sponzorské akce.
Živí vás koncertování?
Ano, hrajeme profesionálně, asi od roku 2000. Jinak naše skupina existuje od roku 1996.
KD Crystal byl na koncert The Backwards slušně zaplněn, otázkou ale zůstává, jestli jsou na takovýto koncert vhodné židle. Přece jen, u písní jako Twist and Shout se sezení moc nepředpokládá... I když pravda je, že Beatles také hráli v sálech, kde se sedělo. Nebo se snad předpokládá, že starší publikum, které na koncerty ve velké míře chodí, by nevydrželo po dobu koncertu stát?
V každém případě je dobře, že se našel určitý počet fanynek - a fanoušků, kteří koncertu před pódiem dodali slušnou atmosféru. Jinak by to bylo opravdu hodně "mrtvé" a nekorespondující se slušným nasazením kapely na pódiu.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že když slovenští chalani spustili Can't Buy Me Love nebo Love Me Do, divák mohl mít opravdu pocit, že se v čase přenesl o více než 40 let zpátky.