Včerejší události v Novém Boru stejně jako vše, co jim předcházelo, se mi nehodnotí jednoduše ani z pohledu lidského ani z toho profesionálního historicko-žurnalistického. Těžko se mi hledá odstup a objektivita. Už proto nečekejte v tomto článku hlubších myšlenek. Docela stačí shrnout, co se událo.
Velký den pro novoborskou protipomníkovou iniciativu začal v pět hodin odpoledne tiskovou konferencí, na níž byla vybraná veřejnost a novináři opět seznámeni s podklady odpůrců pomníku Němcům popraveným v Novém Boru krátce po ukončení druhé světové války. Včerejší protest ale nebyl namířen jen proti pomníku, ale i proti divadelní hře, kterou na motivy novely Jana Tichého nastudovalo Činoherní studio v Ústí nad Labem a která byla večer uvedena v novoborském divadle.
Demonstranty svou přítomností podpořila i Jana Bobošíková, jejíž do zelenkavých šál odění příznivci odstranění pomníku aktivně podporují. Hlavní dějství protestu se odehrávalo před budovou divadla, jehož návštěvníci tak měli obstaráno poněkud netradiční a ne zcela příjemné entrée.
Samotné divadelní představení se přes určité obavy odehrálo v klidu. Těžký a přemýšlivý divadelní kus tak mohl každý vydýchat, jak chtěl. V debatách o díle Jana Tichého a o pomníku se dosud dostávalo minimálního prostoru divadelníkům samotným. Už proto jsem na tiskové konferenci v Grandhotelu neoslovil nikoho z řečníků, jejichž argumenty mi jsou již dostatečně známé, a zašel jsem za Jaroslavem Achabem Haidlerem, ředitelem Činoherního studia, který stál opodál a celé dění čile sledoval.
Zde je jeho vyjádření: „Nejvíce mě zaráží, že paní Bobošíková si tady vytváří politickou trafiku a přitom představení neviděla. Jsem z toho naprosto překvapený a cítím, že pánům nejde o hru, ale hlavně o pomník, asi je to tím, že nemají svůj vlastní. Stejně jako paní Bobošíková ani oni představení neviděli. Nejvíce se chtějí otírat právě o to, že hra je snad napsána na motivy skutečných událostí. Ale hra je opravdu napsána na motivy skutečných událostí. Něco takového se skutečně stalo nebo stát mohlo, ale nikdo netvrdí, že to bylo zrovna v Boru a nikdo netvrdí, že pan Träger byl dobrý nebo špatný. Celou tuhle diskuzi bych bral, kdyby lidi představení skutečně viděli.
Domnívám se, že pokud divadlo hraje o tom, že do ženské se nekope, bez ohledu na to jestli je to Němka, Češka, Židovka, ale že se to prostě nedělá, tak by si tím paní Bobošíková určitě neměla lámat hlavu a už vůbec ne s tím, jestli se hra hraje za peníze daňových poplatníků. Učit lidi být lidmi má smysl vždy a to na jakémkoliv tématu.“
