Nepřekvapilo mě ani tak to, že se toto téma objevilo (navíc v interpretaci koho jiného-než J.Tichého) v další fázi tzv. „novoborské kauzy“ spojené s obhájci a odpůrci pomníku zastřeleným Němcům na lesním hřbitově.
Spíš, že je to tak poměrně dlouho od zatímního vrcholu zejména mediální části této kauzy kolem únorového termínu (23.2.)-tiskové konference, demonstrace před divadlem a uvedení dramatizace Tichého knížky Třicet dva hodin mezi psem a vlkem.
Protože-pokud mě moje poznámky neklamou-teprve na tomto půdorysu se v poněkud podrobnějším kontextu objevila zmínka o bratrech Rachmannových, v souvislosti s jejich fabrikou a zajateckým táborem v Boru a zejména osudu 54 francouzských zajatců na konci druhé světové války.
(Předtím snad se zmínka o tom objevila v přednášce dr.Otčenáška v českolipském muzeu v lednu t.r.-uvádím to také v souvislosti s mým prvním životním faux pas, kdy jsem nevydržel už dále poslouchat demagogické lektorovy výplody o těchto nechvalně známých osobách, které jsem nazval válečnými zločinci.)
J.Tichého, potamžmo mgr.Smejkala, kterého označuje jako respektovaného historika a odborníka, tento pojem irituje-podobně jako pochod smrti, pro něž se jim nedostává dostatečně věrohodných a relevantních důkazů. Pan Smejkal to dokonce označuje za „výbušný argument“, který, kdyby byl pravdivý-neměl by v období druhé světové války na Českolipsku obdoby.
(Mimochodem sám mgr.Smejkal na jiném místě -v článku O nalézání pravdy-1.3.-si posteskl právě na naprostou důkazovou nouzi.)
Tolik považuji za nutné-aspoň jako minimum-uvést k oživení příspěvku obou spolupracovníků-viz titulek mého textu. Pouze sám za sebe chci k tomu všemu uvést několik poznámek.
V kampani za odstranění pomníku tvoří infomace o bratrech Rachmannových jen část argumentů-důvodů pro jeho odstranění-a závažnějších je mnohem víc.
Termín váleční zločinci u bratrů Rachmannových nevztahuji vůbec jen k osudu (jakkoliv zamlženém) francouzských zajatců, ale vůbec k celé jejich válečné činnosti.
U staršího Alberta akcentované jeho členstvím v Sicherheitdienstu (odnoži SS).
Mimochodem-na tomto místě skutečně vážně a seriózně žádám autory výše uvedené statě-a všechny, kteří sdílí jejich názor-navrhněte tedy místo označení válečný zločinec jiný, třeba eufemistický, avšak stejně vystihující název pro činnost lidí, jako byli bratři Rachmannovi a jim podobní.
K termínu pochod smrti jsem byl částečně inspirován studií izraelského historika Daniela Blatmana, v níž mimo jiné píše, že koncem války Němci povrždili na 250 tisíc vězňů z pochodů smrti. Podobné výroky jsem však nevkládal do úst ani do klávec počítačů jiných autorů-třeba mě zcela neznámého Nikoly Čecha na webu Nové kapitalistické levice apod.
Zřejmě nelze popřít, že francoužští zajatci v Rachmannově válečné fabrice, žili v poněkud mírnějším režimu, takže někteří přeživší (včetně jejich potomků) na tu dobu mohli mít příznivější dojmy a vzpomínky.
Jenže u Rachmannů nebyli nasazeni a zaměstnáni jen Francouzi, ale také zajatci a vězňové sovětští (ukrajinsští) a z balkánských zemí. A to v podmínkách o několik řádů nižších a horších, na úrovni skutečných koncentračních táborů (s několika prokazatelnými případy mučení a smrti ubitím).
Opět jednou o šídle, které v pytli neutajíš...
Nebylo a není náhodou, že pasáže v různých přednáškách a textech -frontispice Otčenáškovy knížky Němci v Čechách po roce 1945, rodinný portrét Rachmannů v MF-DNES, o slušném chování těchto továrníků k zajatcům a dokonce jejich spolupráci s národním výborem, fabulované Tichého oblíbenou metodou zpochybňování a dokonce popírání evidentních důkazů a faktů-to všechno je součástí snahy o očištění, adoraci a v konečné fázi rehabilitaci bratrů Rachmannů.
(A vůbec není náhoda, že se jedná o příbuzné rodiny Trägerovy...)