Už měsíc se ve Šluknovském výběžku demonstruje, už měsíc hordy rozhořčených, pracujících a hlavně slušných lidí pozvedají svůj hlas proti nepřizpůsobivé lůze. Už měsíc si mohou čeští nacionalisté, v čele s prezidentem Klausem a Věcmi veřejnými blahopřát, že získávají ve společnosti stále větší vliv.
A zvolení úředníci, rozuměj politici, si najednou musí lámat hlavu tím, jak situaci řešit (http://www.novinky.cz/domaci/244324-politici-nevedi-co-si-pocit-se-situaci-na-sluknovsku.html).
Klaus např. navrhl vyřešit nepokoje silou, a pak hledat nějaká dlouhodobější řešení (http://www.novinky.cz/domaci/244431-klaus-chce-nepokoje-na-sluknovsku-resit-nemilosrdne-silou.html). Zaráží mě ovšem, jak vůbec může prezident státu, který zřídil kvalitně fungující Agenturu pro sociální začleňování, a jehož univerzitní i jiní odborníci mají dávno promyšlené a zmapované strategie, pomocí nichž lze postupovat, nevědět a nezmínit, že dlohodobá řešení jsou dávno připravená. (viz např. ZDE) Nebo že by to věděl a nezmínil se o tom úmyslně? A hlavně, proč vlastně ty univerzity a ty odborníky máme, když jejich návrhy nejsou realizovány? Proč vlastně máme Agenturu pro sociální začleňování, když na tolika místech k začleňování nedochází (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=14211)?
Nic neřešících řešení mají najednou všichni spoustu - regulace vydávání sociálních dávek, kontrola hygieny, nucené veřejné práce, kontrola školní docházky, posílení policejního dohledu a kontrola množství přestupků, zákaz pobytu pro pachatele přestupků, zákaz výherních automatů, vymýcení drogové kriminality, a spoustu dalších, většinou založených na ještě větším dohledu a represích. Všechna tato řešení mají však podle mě jednu vadu. Vycházejí z mylné představy příčin, totiž z té, že na jedné straně stojí slušná, pracovitá většina, a na druhé nepřizpůsobivé a kriminální živly. A tyhle živly, příčina všech problémů, jsou v podstatě nevychovatelné a nepolepšitelné, protože to mají prostě v genech. A tak jediné co pomůže, je být na ně ještě přísnější. (Úchvatný přehled zločinnosti a popis povahy Rómů vedený v tomto duchu, můžete číst zde: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/208128.aspx).
Nikdo určitě nebude zpochybňovat, že spousta Rómů páchá spoustu zločinů, že někteří přepadávají lidi, že někteří někoho znásilnili, že jiní jiné okradli, že další obchodují s drogami a že někteří z nich dokonce vraždí. Ostatně stejně jako příslušníci všech dalších etnik, národností a národů po celém světě. Takže kriminalita tou hlavní příčinou nebude. Zásadní problém bych viděl spíš v našem pohledu na společnost, podle něhož jsou na vině vždycky ti Druzí, ti Jiní, ti, co nejsou jako My, ať už jim říkáme Cikáni, Zločinci, Rómové, Nepřizpůsobiví, Teplouši, Náckové nebo třeba Komunisté. Protože My, na rozdíl od Nich, jsme přece všichni do jednoho slušní a pracovití, naše děti chodí vzorně do školy, naše rodiny fungují bezchybně, myjeme se každý den a bez výjimky usilujeme o společné blaho. Z tohoto hlediska pak skutečně není tak těžké nějaké to řešení najít, a zpravidla bude spočívat v tom, že ty Jiné proměníme na Nás, a když to nepůjde, tak je někam zavřeme, vyženeme nebo zabijeme.
No, kdyby bylo třeba zabíjení opravdu účinné, tak budiž. Když se kácí les, lítají přece třísky. Co bychom pro lepší společnost neudělali. Kdo vám však zaručí, že zabíjení skončí jenom u těch Druhých? Co když se vyskytnou někteří z Nás, kteří s tím nebudou souhlasit? Zabijeme je také, až dokud nezůstanou jenom ti slušní? Kdepak, takový přístup je patrně dlouhodobě neudržitelný, jak ukazují osudy většiny moderních diktatur.
V případě vyhánění není zase jasné, kam bychom je vlastně měli vyhnat? Že bychom pro ně koupili ostrov nebo postavili rezervaci? A nebude to příliš drahé? A nebude se z exilu dál šířit ta jejich nakažlivá a zločinecká Jinakost. Snad ledaže bychom nechali rezervace oplotit ostnatým drátem a nikoho z nich nepouštěli ven. Dobří a špatní budou jednoznačně a jednou provždy odděleni a bude klid.
Tolik sarkasmus. Pokud jde o proměnu čili převýchovu, u té už asi není příliš na místě. Všichni nám teď totiž zcela vážně dokola opakují, že hlavní řešení je řádná školní docházka, a že když nebudou nepřizpůsobiví posílat děti do školy, tak jim sebereme dávky, a bude. Však to je naučí. Ptám se tedy, jak je to možné, že náš školský systém, kam mají všechny děti bez rozdílu barvy pleti povinnost docházet, celou situaci dosud nevyřešil? Je skutečně tak kvalitní a jsou hodnoty jím předávané doopravdy tak skvělé, že pouhá přítomnost v něm dokáže bez dalšího udělat z neřáda řádného občana?
Domnívám se, že k účinnému řešení bychom se snad mohli začít přibližovat teprve tehdy, když bychom dokázali změnit naší sociální perspektivu. Dosud pohlížíme na zamotané klubko romské a nepřizpůsobivé problematiky špatně. Uměle a podle pochybných měřítek oddělujeme špatné od dobrého, a toho špatného se chceme zbavit. Máme totiž ještě pořád naprosto nepatřičný a falešný pocit, že to zlé, kriminální a prohnilé, představuje pouze okraj společnosti, jejíž jádro je jinak v celku dobré. Naše perspektiva je lokální, vylučující, a tudíž krátkozraká.
Vídíme společnost jako strom, který má pouze pár uschlých listů a nechápeme, že příčinou usychání je parazit, který zevnitř postupně rozežírá mízu stromu svými toxickými výkaly. Vidíme ji jako člověka, co si kouše nehty, a tak ho chceme plácnout přes ruku. Nedojde nám při tom ale, že si ty nehty okusuje proto, že celá jeho duše je zachvácena niterným neklidem a třesem, jenž se plácáním jenom prohlubuje. Díváme se na sociální nemoci tak, jako se chirurg nebo chemoterapeut dívají na rakovinný nádor a myslíme si, že stačí zničit pár napadených buněk. Uniká nám, že příčina rakoviny není ani tak v samotných buňkách, a dokonce ani v jednotlivém pacientovi, nýbrž v celém civilizačním prostředí zamořeném chemickými jedy, radiací a mentálním úpadkem.
Mám tedy za to, že jestliže chceme opravdu najít spravedlivé a správné řešení, potřebujeme změnit způsob myšlení. Potřebujeme lokální a vylučující pohled nahradit pohledem celostním a integrujícím. Toho však můžeme dosáhnout jedině tehdy, když za prvé připustíme, že nejen oni, ale i my, každý z nás, jsme nemocní, a když si za druhé uvědomíme, že naše sociální (ale i zdravotní, ekonomické, morální a politické) potíže nejsou způsobeny ani tak izolovanými jedinci či skupinami, ale krizí, kterou prochází celé civilizační prostředí, v němž žijeme.
A pokud to neuděláme, pokud nepřijmem krizi jako výzvu k obnově a budeme dál řezat, potlačovat, ozařovat a zakazovat, nedostaneme se nám vyléčení, nýbrž jen dalšího zmrzačení!