Původně jsem se k tématu městských slavností nechtěl nijak zvláště vyjadřovat, nakonec, po zhlédnutí jednotlivých videožurnálů na i-novinách mi to přeci jenom nedalo. O zmíněném víkendu jsem se v České Lípě mihl sice jenom v sobotu okolo poledne, pár úvah mě ale přeci jen napadlo.
Asi je třeba ale začít u skladby samotného programu. Málo co, snad kromě datumu akce, mělo opravdový vztah k městským tradicím a dějinám. Když jsem prostudoval plakáty slavností, nejzajímavěji se mi jevila a nejvíce zábavy slibovala ranní neckyáda či fotbalové střetnutí starých gard Arsenalu a Mittweidy. Nic víc mě nepřišlo až tak úžasné, že bych u toho musel být.
Jak jsem ale řekl, nebyl jsem v místě, pouze v sobotu jsem se krátce mihl na hradě Lipý, kam jsem vezl od Progresu půjčený stan. Z kamenného mostu před hradem jsem v doprovodu kamaráda koukal na nedaleko postavenou indiánskou vesnici. Z vigvamů se linula reprodukovaná hudba a českolipští indiáni křepčili do rytmu. Můj kamarád poznamenal: „To asi bude nějaký českolipský zvyk, hrát si na Indiány.“
A asi ano, protože Indiáni, jako důležitá složka oslav defilovali v průvodu hned za vedením města, dětskými, chudáky holčičkami zmalovanými, mažoretkami, mladými hokejisty a školáky. Zmíněný průvod byl takový malý první máj. Jeho pikantností bylo i to, že zmínění Indiáni se dostali později i na hlavní pódium, kde se jim dostalo zdravice od ředitele KD Crystal Petra Nováka. Když bychom ale měli být puristé, asi by na tomto pódiu neměla co dělat ani modelka oblečená do takzvaného českolipského kroje, uměle vytvořeného svérázového kostýmu, který se měl po válce stát jedním ze symbolů regionálního uvědomění.
Ale asi opravdu ode mě není hezké kritizovat, jak byly slavnosti letos hezky uspořádány, hough, domluvil jsem. Jen mi ještě dovolte slovíčko, takový malý clash, jak by řekli hiphopeři, mířený na hudební doprovod českolipských městských slavností, respektive na jeho hlavní hvězdu, Čechomor.
Asi to byl posun proti loňskému roku, kdy to zde (také jsem to neviděl) roztočila Lucka Vondráčková. Letošní folkrolní pojízdný cirkus vystupující pod názvem Čechomor přeci jenom uspokojil asi větší spektrum diváků. Tak jako mi ale vyfintěné školačky-mažoretky připadají spíše jako dětská soft pornografie, tak ve mně Čechomor, fanoušci prominou, evokuje pocit poněkud barbarského a vulgárního uchopení lidové písně.
Je smutné, že lidové písničky od školky zapomínáme a musí nám je připomínat při nákupech v supermarketech a na pódiích městských slavností i leckde jinde než v České Lípě právě Čechomor. Vadí mi, že je posluchač tak jednoduchý a písně, které jsou krásné sami o sobě, nepřijme jinak než za podpory nepatřičných bicích a elektrické kytary. Na druhou stranu je věčnou otázkou, zda-li by se jinak průměrně hudebně náročný divák k lidovce v tradičním pojetí dostal.
Češi totiž obecně nepatří mezi velké fajnšmekry a gurmány, jsou spíše konzumenti. Vaří raději z náhražek a Čechomor v tomto smyslu navařil spolknutelný instantní model lidové písně, se kterým slaví velké komerční úspěchy. Konec konců, když neznámé žádné místní lidové písně, musíme si nějaké to Zahrajte mi, muzikanti nechat dovézt od Čechomoru.