O letošním „kroužkování“ z druhé strany

15.8.2010 11:34 | Oldřich Němec

Komentářů: 28

• Názor

| | Více

     Zřejmě veliké rozčarování přineslo pro některé přední kandidáty a také politické strany kroužkování v letošních parlamentních volbách, které vyneslo do Poslanecké sněmovny řadu nových tváří, někdy navzdory určenému pořadí vzešlému ze stranických sekretariátů.

Dokonce se nyní ozývají hlasy vrátit zákon zpět před novelu z roku 2006. Pojďme si krátce zrekapitulovat, jak vlastně novela zákona vznikla a jaký byl průběh jejího projednávání, zejména v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

     Psal se duben 2005 a skupina tří tehdejších sociálnědemokratických poslanců – Robin Böhnisch, Zdeněk Koudelka a Oldřich Němec – podává do Sněmovny návrh novely zákona o volbách do Parlamentu ČR. Předloha dostala číslo sněmovního tisku 952. Předkladatelé byli vedeni snahou ozměnu navýšení počtu preferenčních hlasů, které může volič při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky využít. Zároveň měla úprava snížit procento preferenčních hlasů nutné k přednostnímu přidělení mandátu, tzn. možnost dát větší právo voličům při výběru kandidátů a možnost prosazení toho „svého“ politika, který obdrží dostatečný počet preferenčních hlasů.

     Návrh zákona byl poslancům rozeslán 21.dubna 2005 a následně byl vládě zaslán k vyjádření. Vláda své nesouhlasné stanovisko zaslala Sněmovně 20.května 2005. Ve stanovisku vlády se mj. praví, že „vláda je sice toho názoru, že bude třeba posílit takové motivační faktory pro zvýšení účasti voličů na hlasování při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které povedou ke skutečnému ovlivňování jejího personálního složení a přispějí k odstraňování rozdílů mezi ústavně garantovanou přímostí volebního práva a faktickým rozhodováním o složení Poslanecké sněmovny navrhující politickou stranou, politickým hnutím nebo koalicí. Vláda v současné době připravuje širší návrh novely zákona o volbách do Parlamentu České republiky, jehož součástí bude řešení i této problematiky, a to po posouzení různých variant tohoto řešení. V této souvislosti vláda rovněž upozorňuje na její programové prohlášení, z něhož vyplývá nutnost v zájmu zpřehlednění právního řádu omezit počet novel již přijatých zákonů, a i z tohoto důvodu navrhuje projednat až vládní návrh novely zákona, který bude Poslanecké sněmovně v nejbližších měsících předložen.“

     Zde se nabízí zcela oprávněný úsměv ve tváři, neboť tehdejší vláda v tomto smyslu  slibovaný vládní návrh k projednání nikdy nepředložila.

     Organizační výbor Sněmovny dne 15.června 2005 určil zpravodajem poslance Marka Bendu a navrhl přikázat k projednání Ústavně právnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

     První čtení návrhu zákona však proběhlo až v únoru 2006 (!!!), vždy s odkladem a s odůvodněním na vyřazení z programu kvůli „potřebnějším“ a nutnějším bodům schůze Sněmovny. Zde byl návrh zákona přikázán k projednání ústavně právnímu výboru. Ten vydal usnesení, kde navrhl Sněmovně komplexní pozměňující návrh spočívající ve změně „kroužků“ pro jednotlivé kandidáty a ve změně procenta v přednostních hlasech pro kandidáty. Po schválení zkrácení lhůty projednávání o 30 dní byl návrh zákona projednán ve druhém čtení 18.dubna 2006, když na této schůzi poslanec a zpravodaj zákona zároveň Marek Benda navrhl zamítnutí návrhu: „Navrhuji, aby na začátku třetího čtení bylo hlasováno o zamítnutí tohoto návrhu zákona. Pokládám za strašidelný omyl schválit měsíc a týden před volbami takovýto návrh změn, o kterém dobře víme, že musí jít do Senátu, že si vyžaduje souhlas Senátu, který dokonce ani nemusí být v oné třicetidenní lhůtě, jak jsme se již poučili. To znamená, že tady vysíláme, pokud by Sněmovna tento návrh schválila, nějaký signál voličům, který pro ně bude naprosto matoucí, protože do posledního okamžiku voleb nebudeme vědět, jestli návrh prošel, nebo neprošel. Dokonce se dá odhadnout s ohledem na lhůty, které má Senát a které má prezident, že návrh nakonec neprojde. Jenom teď vyšleme zcela matoucí signál, že dochází k nějaké změně preferencí. Bez ohledu na to, co si myslím věcně o tomto tisku, pokládám to za strašidelný omyl a doporučuji, aby Sněmovna jeho projednávání ukončila již v tuto chvíli. Jinak opravdu budeme naše občany pouze mást, protože tady bude čtyřtýdenní zmatené období, ve kterém nebude nikdo vědět, jak to nakonec dopadne, které nakonec skončí s největší pravděpodobností tím, že to Senát buď neprojedná, nebo nám to vrátí. Ke změnám nedojde a třetina lidí bude používat čtyři preferenční hlasy v představě, že četli v novinách, že to Poslanecká sněmovna schválila a že tím pádem to platí. Já to vidím jako velké neštěstí a doporučuji, abychom to zamítli.“  Tomuto návrhu na zamítnutí však Sněmovna zcela oprávněně nevyhověla.

     K tomu se však pokusila o jakýsi rozbor tehdejší poslankyně Eva Dundáčková: „Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi na úvod říci, že dobrá vůle a včasné předložení návrhu ze strany předkladatelů nic nemění na faktu, na který poukázal pan zpravodaj, a sice že se nacházíme těsně před volbami a může se stát, že řada hlasů bez ohledu na to, komu budou hlasy rozdány, propadne jen z důvodu špatné informovanosti občanů, a to je jistě něco, co si nikdo nepřejeme. Proto na to pan zpravodaj poukazoval. Myslím, že tato námitka je zcela platná v tuto chvíli bez ohledu na to, kdy byl návrh podáván.

Navíc problém preferencí není tak jednoduchý, jak si autoři návrhu představují. Už stávající úprava nevzbuzuje nikterak velkou důvěru. Účinnost preferencí je závislá na velikosti kandidátní listiny /ve volbách 2002 se například pohybovala mezi počtem 14 až 36/, počtu mandátů rozdělených v příslušných kraji /ve volbách 2002 se tento počet pohyboval mezi číslem 5 a 25/ a počtu preferujících. Je-li pevně stanoven jeden maximální počet preferenčních hlasů a jedna hranice přístupnosti, tak je jasné, že daleko snadnější je změnit pořadí na kandidátkách například v kraji Karlovarském než v kraji Moravskoslezském.

Pokud bychom tedy měli stanovit spravedlivější systém, pak by bylo potřeba stanovit počet preferenčních hlasů úměrných velikosti volebního kraje, například Karlovy Vary 2 nebo 3, Praha 12 či 13. Lístky bez preferenčních hlasů interpretovat jako preferující pořadí na kandidátní listině. Lístky s menším počtem preferenčních hlasů interpretovat tak, že volič preferuje čelo kandidátky do pořadí rozdílu maximálního počtu preferencí a uplatněného počtu preferencí, a dále, že se respektují jeho zbylé preference. Pořadí na kandidátce by se pak stanovilo některou ze známých metod.

Myslím, že není potřeba to tady rozebírat. Výpočet by pak trval ale samozřejmě déle. Být členem volební komise by bylo za trest. Ale pokud schválíme tento tisk, bude za trest být členem nejen volební komise, ale také voličem pro volby v letošním roce. Prosím vás, abyste tento argument velmi pečlivě zvážili.“

     Korunu tomu však krátkou poznámkou nasadil tehdejší poslanec Ladislav Šustr: „Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolím si poznámku, kterou jsem již jednou říkal. Měnit po konferencích nominačních politických stran volební zákon je přinejmenším nečestné. Děkuji.“  Jaká to vzácná slova od „čestného“ pana poslance…

     Třetí čtení návrhu zákona proběhlo 26.dubna 2006 s tím, že zákon byl schválen a bude účinný dnem vyhlášení (tedy po parlamentních volbách 2006).

     Projednávání v Senátu mělo poměrně klidný a bezproblémový průběh. Sněmovna mu návrh zákona postoupila 2.května 2006 a garančním výborem byl ustanoven Ústavně-právní výbor Senátu, který nejprve projednávání v červnu přerušil a následně koncem září 2006 projednal a doporučil Senátu ke schválení. Senát návrh zákona projednal a schválil 5.října 2006. Zákon byl poté doručen k podpisu prezidentovi republiky a následně jej podepsal i premiér české vlády. Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 480/2006.

     Jsem zvědav na toho odvážlivce, který by si dovolil předložit návrh zákona, jenž by upravil stav v preferenčních hlasech v parlamentním klání před stav v roce 2006. Byl by to nejen „odvážlivec“, ale také pokrytec, který nemá v demokraticky pojaté politice místo.

     Naopak neschválen byl obdobný návrh stejných poslanců, tedy Robina Böhnische, Zdeňka Koudelky a Oldřicha Němce, na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů,  a zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu. Případné změny těchto zákonů však již čekají na současnou politickou reprezentaci.

Mgr. Oldřich Němec, Chrastava

exposlanec za ČSSD v letech 2002-2006