Všichni jsme prostřednictvím záběrů zpravodajství České televize mohli být svědky, jak maskovaní samopalníci překonávají turniket ve vstupu do budovy zpravodajství ČT na Kavčích horách. Divím se, že nenásledovala výzva redaktorů občanům k obraně televize. Zřejmě na rozdíl od vojáků však v ČT zachovali chladnou hlavu a rozum.
Co však rozpálilo mozky v zelených uniformách? Obávali se ozbrojeného odporu? Podnikli průzkum a viděli důchodce v uniformách ostrahy a zhodnotili nebezpečí ozbrojeného konfliktu? Potřebovali k zajištění dokumentu, který je odtajněný a jehož možná desítky kopií kolují mezi lidmi, muže speciálně vycvičené pro boj zblízka, v neprůstřelných vestách a samopaly s ostrými náboji? Co měla demonstrovat palebná síla jednotky? Jak jsou tito lidé schopni zhodnotit ohrožení naší země?
Zrod celé akce se odehrál jinde než na půdě ČT. Soudce, který vydal povolení k obsazení kanceláře, si mohl a měl zjistit, že kopie hledaného dokumentu mají i ostatní televize a zřejmě i rozhlas a noviny. Vydal stejná povolení i pro ostatní média? Mohou se těšit i další novináři, že v blízké době pohlédnou do hlavní samopalů na základě „oprávněného“ povolení, vydaného na základě „oprávněného“ požadavku?
Shrnuto a podtrženo: materiál byl údajně odtajněn. Reportér Karel Rožánek, jehož reportáž byla odvysílána už v minulém měsíci, materiál nevydal. Ale měl ho vůbec? Jeho kancelář byla zapečetěna. Nebylo tedy třeba se obávat, že se dokument ztratí kvůli časové prodlevě. Načasování akce nebylo náhodné a jednalo se o demonstraci síly. Dokument má zřejmě více kopií a bylo možno jej získat jinak a jinde. Nemůžu se zbavit dojmu, že se jedná se o snahu zastrašit novináře, ale také o mocenský boj na ministerstvu obrany. Opět je otřesena důvěra občanů, že od května loňského roku se věci pomalu mění k lepšímu.
Celá tato krize není jen armádní krizí, jedná se o krizi hodnot. Česká televize byla pouhý katalyzátor.
O povolení k zásahu někdo oprávněně požádal, někdo jej oprávněně vydal a někdo jej oprávněně vykonal. Dodržení těchto oprávněností se jistě vyšetří. Čím se však musíme také vážně zabývat, je arogance moci. Jedná se o velké peníze a jedná se o diskreditační kampaň. A co na to říkají dva bývalí ministři obrany, jichž se kauza vlastně týká?
Kauzou se musí nutně zabývat Volební výbor PSP ČR, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Rada České televize a ministři obrany a spravedlnosti. Věřím, že řada z nás vítá, že policie koná a že se snaží mít výsledky. Každý zásah by však měl být přiměřený. Za sebe bych si přál, aby se nasazení vojenských komand využívalo výjimečně a především v případech, kdy je to skutečně nezbytné.
Petr Skokan
Poslanec PČR
Věci veřejné
Místopředseda volebního výboru