Tuhle otázku si klade spousta zaměstnanců nejen naší firmy, ale i okolních firem. Jsme součástí areálu bývalého komplexu ŽOS. Vjezd sem vede z Dubice a cesty se mezi domy s kancelářemi a výrobními halami klikatí tak zmateně, že návštěvy tady většinou zabloudí.
Spojení autobusem je pro průmyslovou zónu v Dubici už dneska výborné, jenže do našeho areálu nezajíždí jediná linka. Nejbližší autobusová zastávka je vzdálena asi 20 minut pěšky. To už pro naše zaměstnance představuje dost značné nepříjemnosti. Autobusy sice jezdí tak, aby lidé mohli být v práci včas na směně. Ovšem to se týká firem dál v Dubici, převážně ležících přímo u silnice. Naši zaměstnanci musí být na pracovišti 10 minut před začátkem směny, potřebují navíc ještě aspoň těch zmiňovaných 20 minut na cestu. Dobře, řeknete si: „Tak pojedou dřívějším autobusem.“. Ale stále mají před sebou cestu přes Dubici, dál kolem ostatních firem až k nám. Nejhorší situace nastává na podzim a přes zimu, kdy po ránu není vidět, všude je tma a cesta je udržovaná/neudržovaná. Chodníky tady v areálu neexistují, takže se zaměstnanci mířící do práce ještě musí vyhýbat jedoucím autům, a to i nákladním. Bezva cesta do práce, co říkáte? Když si to sečteme, znamená taková cesta pro občana České Lípy 20 minut autobusem přes město a pak ještě 20 minut pěšky.
Někteří si začali cestu zkracovat přechodem přes koleje. Autobus zastaví na nádraží a pak už je to do práce co by kamenem dohodil, tedy asi 5 minut. Nádraží je přehledné, takže se stačí rozhlédnout a jít. Žádné rychlovlaky tady u nás nejezdí a stojící souprava ještě nikomu neublížila. Tahle cesta do práce není úplně pohodlná, ale je nejjednodušší a nejrychlejší. Tady se naráží na České dráhy, kterým se tento způsob zrovna dvakrát nelíbí. Není divu, když se jim v kolejišti pohybují osoby, které by tam neměly správně co dělat. Proto se snaží posílat do těchto míst policii a sázet pokuty.
A já se ptám, proč mají mít slušní lidé, kteří chodí poctivě do práce, takovéto problémy se dostat do zaměstnání? Ne každý si může dovolit automobil. Být odkázaný na vlastní nohy znamená ale pro naše zaměstnance buď chodit do práce složitým systémem neosvětlených a neudržovaných cest, jak se říká „je to dál, ale za to je tam horší cesta“, a nebo se strachem rychle přeběhnout kolejiště.
Závěrem chci připomenout, že majitelé naší firmy, ale i firem sousedních, byli ochotni přispět městu na opravu a znovuotevření lávky vedle nádraží nad kolejištěm. Nakonec však nebyly podniknuty žádné kroky, jak zajistit českolipským občanům cestu do zaměstnání, a lávka je stále nefunkční. Přitom by stačilo ji znovu zprovoznit a byl by klid na všech frontách. Jak na straně lidí, tak na straně ČD. Lávka by umožnila také rychlejší přesun lidí v případě potřeby odejít ze zaměstnání k lékaři a zpět. Na to mají ze zákona dvě hodiny. Složité obíhání areálu jim dnes zabírá polovinu tohoto času, na které mají vyhrazené právo. V neposlední řadě zaměstnanci dojíždějící vlakem by jen přeběhli přes mostek a nemuseli by areál nesmyslně obíhat přes Dubici, když mají firmu přímo naproti nádraží.
Bude se otázka znovuotevření lávky brát ještě někdy na zřetel? Nebo zůstane dál jen ticho po pěšině? A policejní orgán místo toho, aby byl na místech, kde ho je potřeba, bude i nadále pokutovat tak samozřejmou věc, jakou je cesta do práce?
Hana STARÁ, zaměstnankyně v MODUS spol. s r.o.