"Užovka domácí ... své jméno dostala podle toho, že se s oblibou zdržuje v blízkosti lidských obydlí, často přímo v domech. Domorodci ji všude dobře znají a chrání ji. Zbavuje je totiž hlodavců, kteří jsou všude velmi hojní. Mimoto žere i drobné ptáky, za nimiž někdy vlézá i do klecí chovatelů ptactva. Když ptáka v kleci pozře, nemůže už prolézt úzkými mezerami mřížek ven a majitel je ráno překvapen, když místo oblíbeného zpěváčka najde v kleci nacpaného hada."
Tak toto jsou možná první věty o hadech, které si přečetl pan Pavel Böhm ve čtvrtém díle Světa zvířat.
Publikace vydaná na konci šedesátých let se stala jeho první odbornou literaturou a užovka domácí (Boaedon lineatus) jeho prvním chovaným plazem. V roce 1987 se nachomýtl k situaci, kdy si známí nevěděli rady s hadem vyžadujícím větší péči, než původně očekávali, a tak neodolal a nabídl se, že se o hada postará.
Za uplynulých čtrnáct let prošla Pavlu Böhmovi jeho terárii řada plazů. Výčet lze začít neškodnými korálovkami napodobujícími jedovaté korálovce, pokračovat můžeme délkovými rekordmany hroznýši královskými a skončit až u čtvernohých chameleónů či gekončíků. Já během své návštěvy nalézám dvě krajty kobercové, tři krajty královské a přes tři metry dlouhého hroznýšovce kubánského. V panelákovém bytě se jim dostává vzorné péče - pod žárovkami se rozpalují topné kameny, měřící zařízení hlídají teplotu a vlhkost. Všichni hadi spokojeně tráví pozřené hlodavce, samičce krajty královské se dokonce tělo boulí vajíčky.
Dozvídám se, že všichni hadi jsou registrováni a mají zavedené čipy. Ne, nejsem překvapen, neboť jsem na návštěvě u zakladatele a předsedy sdružení Reptilia, které si klade za cíl nejen prosté sdružování teraristů, ale i veřejnou osvětu, protože neustále narůstá počet chovatelů bez větších informací o zakoupených zvířatech.
Největší pýchou pana Böhma jsou krajty královské. Dva samci pocházejí z českých odchovů, ale samičku si nechal dovézt přímo z africké Ghany, aby trochu zamíchal krajtími geny. Rovněž ho láká chov různých barevných variet tohoto druhu. Celkem jich existuje osmdesát až devadesát a dvě z nich už má objednané. Dalším koníčkem Pavla Böhma jsou počítače a tak se stejně jako minule zpovídaný "pavoukář" Michal Toráň pustil do popularizace svých chovanců.
V této době jde do tisku vlastním nákladem vydaná kniha o chovu krajty královské, z níž exkluzívně přinášíme titulní stránku. Zakoupit ji lze i v CD verzi a nepochybuji, že může pomoci začínajícím i zkušeným chovatelům těchto škrtičů. Bude obsahovat i naprosto unikátní fotografie ze svatebního tance samců. Tyto tance jsou díky různým přírodopisným filmům známé především v podání kober, ale u krajt se jedná o skutečnou raritu.
Koneckonců není úplně běžné chovat pohromadě dva samce a navíc i se samicí. Panu Böhmovi se jeho odvaha vyplatila, a tak svým novým digitálním fotoaparátem během osmihodinového aktu nafotil řadu snímků, z nichž jeden také nabízíme. "Samec, který svého soupeře přimáčkne tělem k zemi, má právo první se pokusit o pohlavní spojení se samicí," tvrdí zasvěceně možná první člověk, který byl účastníkem podobného děje. Oba se smějeme, když zároveň prohlašuje, že to stejně není zárukou skutečného otcovství.
"A co ženský, dají se lákat na hady stejně jako na motýly?" pokládám jednu z posledních otázek a vzpomínám na svou kolegyni, která nemůže ani plít záhony ze strachu z žížal a podobných tvorů připomínajících plazy.
Až téměř ve dveřích se dozvídám, že jsou ženy, které se hadů naprosto hystericky bojí, ale jsou i nadšenkyně hady nekriticky obdivující. Oběm skupinám žen (a rovněž všem nadšeným terairistům) připomínám adresu sdružení, přes niž se můžete s panem Böhmem kontaktovat. www.reptilia.cz.