Schola Gregoriana Pragensis připomněla české světce

Verze pro tisk |

Svatováclavský koncert v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica se již po několikáté konal v kostele svatého Vavřince v Jezvé. V tomto roce se však jednalo o opravdovou poctu svatému Václavu, neboť Schola Gregoriana Pragensis svůj repertoár směřovala právě jemu a dalším českým světcům.

Gregoriánský chorál jako hudba raného a vrcholného středověku je potom českým středověkým světcům nejblíže přinejmenším i časově. Skalní diváky festivalu Lípa Musica již ani nepřekvapilo, že mezi zpěváky souboru se objevili i dva protagonisté festivalu, jeho ředitel Martin Prokeš a moderátor Marek Šulc. Oproti stálé sestavě Scholy snad diváci asi postrádali osobu uměleckého vedoucího souboru Davida Ebena, který se ze zdravotních důvodů koncertu nemohl zúčastnit. Za dirigentským pultíkem jej tak musel zastoupit Hasan El-Dunia.

Po efektním nástupu ze zadní části kostela svatého Vavřince zazpívala Schola nejstarší dochovanou českou píseň z přelomu desátého a jedenáctého století Hospodine, pomiluj ny a načala tak bohatý program jehož první část byla věnována svatému Vojtěchovi. Dalším z galerie českých světců vzpomenutých interprety večera byla svatá Ludmila. Poté již zazněla hymnická píseň Svatý Václave, která předznamenávala blok věnovaný patronu večera.

Při této písni, jejíž první zápis byl zachycen ve čtrnáctém století, se část zpěváků přesunula do zádě kostelní lodi a zpívala z kůru, zatímco dva zbylí členové svým kolegům odpovídali z prostoru před hlavním oltářem. Podobně si se skvostnou akustikou kostela svatého Vavřince hráli i v dalším průběhu večera. Sborový zpěv tak díky danému prostoru nabral jinou dynamiku a vůbec výsledný dojem, neboť zpěv tak nezněl pouze z presbytáře, ale tak nějak ze všech stran.

Páteční koncert jsem si vychutnal z prostoru nad varhanami, kam jsem se podloudně uchýlil a odkud jsem celé představení sledoval. Středověká imprese byla díky nasazení souboru takřka dokonalá a jedenadvacáté století bylo celkem imperativně zanecháno za dveřmi a nikdo je nehodlal pustit dovnitř. Jen občas o sobě dal lehce vědět provoz na přilehlé silnici.

Snad jen barokní výzdoba a fresky kostela s gregoriánským chorálem časově neseděla. Ze svého vyvýšeného hlediště jsem ale hleděl takřka do tváře církevním učitelům vymalovaným v rozích kostelních kleneb a neměl jsem pocit, že by jim repertoár nějak vadil.

Program večera byl českým světcům věnován jenom zčásti. V jeho druhé části zazněly písně ke chvále svatého Martina, který byl jedním z nejoblíbenějších světců středověku, a zpěvy s mariánskou tématikou. Písně v této části večera nebyly pouze anonymní, některé pochází z pera autora patnáctého století Petra Wilhelma de Grudencz, jehož osoba byla odhalena českými muzikology teprve v sedmdesátých letech minulého století. Tyto písně tak trochu vybočovaly z ostatního repertoáru, byly o poznání živější a rytmičtější. Při interpretaci písně o svatém Martinu a svatomartinské huse zase zpěváci Scholy Gregoriana Pragensis ukázali, že tato ortodoxní duchovní hudba může mít smysl pro humor. V závěru, po odeznění mariánské antifony Salve Regina, přidala Schola ještě jeden mariánský zpěv z kodexu z konce patnáctého století.

Schola Gregoriana Pragensis odvedla v pátek v Jezvé velice dobrý výkon. Letos se navíc na festivalu Lípa Musica tento soubor představí ještě jednou, neboť se 26. října pokusí vyvézt gregoriánský génius loci za hranice do německé Žitavy. Českolipští diváci se na tento koncert mohou vydat festivalovým autobusem.

Nahoru